O ztracené lásce

Deprese, nic moc pro děti. Kromě předposledního dílu bych ji rozhodně nezatracoval. Andersen je taky brutus a přitom nádherný. Jsou tam dost silné momenty jako např. smrt statkářky nebo díl s Floxínou, psycho Janek atp. Navíc je ta série takovou nadčasovou parafrází - pár hodných a chytrých lidí, ale spousta závistivců, lhářů a podvodníků. Hodně prospěchářství, nespravedlnost, "honba za pokladem" nebo taky apatie a lidi, o kterých ani nevíte, co si máte myslet (třeba ženská s bodláky v posledním díle nebo komedianti atd.). Někdy je to takový děs, že člověku nejlíp poradí cigoška zalitá ve skle. :) Atypická je i happy endem možná trochu mimo očekávání. Bez povšimnutí by neměla zůstat také hudba Milana Kymličky. Ale samozřejmě tam byly i slabší momenty (např. Brožová v plátové zbroji, rozumberské muzikantské krysy nebo divně obscénní pasáž se songem na kolotoči v 8. díle). Přes to všechno dávám vysoké hodnocení, protože je to zkrátka originál a mimořádnost. (19.04.2009)

Na české poměry hodně, hodně netradiční pohádka. Skoro se zdráhám říci pohádka, jedna deprese střídá druhou, atmosféra houstne až k totální bezvýchodnosti a člověk je skutečně vděčný za náznak nějakého dobra či něčeho pozitivního. Vydržet to celých 9 dílů je vážně jen pro otrlé. Myslím, že tady to tvůrci kapánek přepískli a překombinovali, nicméně jejich snahu o trochu jiný tvůrčí přístup oceňuji. (05.12.2005)

Víc mýtus než pohádka a určitě pro dospělé, a v žádném případě ne pro děti. Evokuje to labyrint světa a ráj srdce Komenského. Velmi dobré herecké obsazení (škoda, že si nezahrála také scénáristka) jen zčásti překrývá realizaci scénáře a přerývané existence některých postav (např. čarodějnici-ďáblici Jiřiny Bohdalové). Slabinou místo vrcholu jsou oba poslední díly; nicméně Danica Jurčová byla zásahem do terče stejně jako její český dabing do značné míry splývající s původním hlasem tehdy mladé slovenské herečky. V každém případě i přes popsané slabiny je to kus, který vysoce převyšuje standardní úroveň obvyklé dramatické tvorby České televize. (26.12.2022)

Od premiérového vysílání už uplynula dost dlouhá doba, byla jsem tehdy ještě malá holčička, určitě jsem ale z téhle zvláštní pohádky byla nadšená. Dnes už to vidím trochu jinak, vyzdvihla bych však herecké výkony v podstatě všech zúčastněných, krásnou hudbu (při které až mrazilo) a originální scénář. Snad bych hodnotila i výše, ale naprosto mě odradil předposlední díl s lunaparkem. Čičulíny i smrtka, to byl vrchol trapnosti a nevím, čeho ještě. A Tereza Duchková jako princezna? To už bylo vážně moc ;). (06.09.2011)

Já jsem Láska. Tolik jsem toho o tobě slyšela… Kam máš namířeno? Hledám lidské srdce, které po mně touží. Takových jsou přece tisíce! Kdepak, spousta lidí se mě bojí, někteří mnou pohrdají. Moc ráda jsem si tuhle mystickou pohádku po letech připomněla. Viděla jsem ji vícekrát a pokaždé mě oslovila stejně. Pohádková je v příběhu základní tenze mezi dobrem a zlem, jednotlivé postavy zosobňují různé morální přístupy, tak jak je dobro i zlo přítomné v různých stupních a podobách v jednom každém z nás, a spolu s nimi pak vytváříme souhrn tohoto světa. Ač se pohádka do jisté míry nemůže vymanit z mezí, které jí poskytuje zázemí několikadílné televizní série, a to zde cítíme někdy více a někdy méně, celkově je to velmi silné, působivé dílo pro každého přemýšlivého člověka. Symboly nás navrací do zlatých časů mytologie, v nichž jsme byli bez zbytku ve spojení s tím, z čeho vyvěráme. Některé obrazy jsou tíživé a složité, některé situace dojemné, jiné roztomilé, použité výrazové prostředky i dialogy občas poskytnou i námět pro zasmání. Něco se tu dozvíme o lidských předsudcích a mezilidské nesnášenlivosti, ale taky o pokoře a čeho je možné s ní dosáhnout, nebo o rozdílu mezi pokorou a sobeckou rozmarností, či o síle církve, nositele morálky v bývalé vesnici, která nemá pokračovatele. Morálními ponaučeními pohádka nešetří, jsou ale, na pozadí příjemného venkovského (byť přece jen místy poněkud televizně umělého) prostředí, podány citlivě a přirozeně. Jsou tu poctivě seřazeny všechny možné jungiánské pohádkové archetypy: holka jako kluk, dítě bez lásky, a tak dále. Filmově jde o kompaktní celek, v němž součinně funguje scénář, hudba i herci. Výsledná atmosféra je tak většinou trefná a intenzivní. Moc se mi tu líbila Zlata Adamovská a Sabina Laurinová, ale o dobré herce, kteří si své role očividně užívali, tu nouze rozhodně není. Na místě je pochvala Míšy Doubravové, se kterou jsem jinde neměla tu čest, ale v roli malé Honzy byla velmi přesvědčivá. Jakoby ve vedlejším plánu je tu podmanivě zobrazené sepětí člověka s celým rokem – zima je skutečným nebezpečím a každé jaro je návratem naděje. S tou se na konci loučí i Ztracená láska. (14.07.2015)