Posel budoucnosti

"Byl to jejich smysl." - "Co, dělat pošťáka?" Opět jsem šokována a znechucena, nikoli však filmem, nýbrž zdejším hodnocením a názory. Nemám tušení, nakolik je dodržena Brinova předloha, a je mi to upřímně jedno. Filmové zpracování "Posla budoucnosti", které mimochodem chvílemi asociuje podobně podceňovaný "Vodní svět", je překrásnou a zároveň drsnou ódou na lidskost. Postapokalyptické drama o roznášení pošty - může to vůbec fungovat? Dle ignorantů, kteří v životě neotevřeli žádnou knihu, protože by jim mohla vychladnout tlačítka na mobilu, ne, dle mě ano. A nejen, že to může fungovat, ono to funguje. Od křišťálově čistého pětihvězdičkového hodnocení dělí Costnerova "Postmana" pouze dvě scény (zdlouhavější výcvikový tábor + trošku zbytečná rekonvalescence ve srubu), s přihlédnutím ke zbytku filmu, tzn. ke krásnému příběhu, sympatickým výkonům a úchvatné hudbě Jamese Newtona Howarda, se však jedná pouze o kosmetické vady. Bless you, Kevin. Bless you. (24.05.2014)

Největší potíž tohohle filmu je časový určení a určitá přemíra patosu. Kdyby doba od jeho odchodu z Hollnistické armády až po finální souboj byla pár let (+-7) a ne devět měsíců (jen proto, aby mohl jít do boje, aniž viděl svý dítě) a doba od souboje po odhalení pomníku pro pošťáka byla aspoň padesát sedmdesát let, bylo by to mnohem uvěřitelnější. Četl jsem i předlohu od Davida Brina (on tento film nesnáší), která je jako většina předloh mnohem lepší, ale tenhle film se mi docela líbí a to hlavně vykreslením postapokalyptické společnosti. Hlubší a docela zajímavý pohled do života, jak by mohl třeba vypadat. Costner měl v té době charisma na rozdávání a i když se to ke konci mění na zpomaleně patetickou břečku (Já věřím ve Spojené státy!), já mu to žeru :) Osobně totiž bych si podobné postapokalyptické světy užíval, jsem prostě týpek přesně na ně. Měl jsem žít před třemi sty lety, kdy bych už dávno prozkoumal vzdálené modré hory divokýho západu, nebo naopak až za třista let, kdy bych už měl obhlídnutou Alfu Kentaura a putoval do míst, kam se člověk dosud nevydal. Tenhle film je zábavný dobrodružství, jeden z mála blockbusterů, který jsem ochotnej i schopnej vidět víckrát. (09.09.2007)

"JSTE DOBRODINEC, ZACHRÁNCE!" - "NE PANÍ, JÁ JSEM JENOM POŠŤÁK." Sám o sobě to vůbec není špatný film, ale v porovnání s ambicemi jeho režiséra a hlavní hvězdy a jeho předchozími sebeznázorňovacími opusy je to katastrofa. Potom co Kevin pozvedl TANCEM Z VLKY a WYATTEM EARPEM z prachu western, rozhodl se zřejmě totéž učinit i s post-apokalyptickým filmem, dalším žánrem, který už se do 90. let příliš nehodil. U svého prvního žánrového příspěvku, VODNÍHO SVĚTA, si režisér Kevin Reynolds prosadil svou méně přemýšlivou a více akční verzi a tak Kevin, který se své vznešené umělecké vize zavánějící zlatými soškami nehodlal vzdát, vyprodukoval POSTMANA (proč to sakra distributor nepřeložil?). Ten námět o naději zvedající se z trosek zničeného světa není špatný a jako fanoušek a znalec post-apokalyptických akčňáků musím říct, že i docela originální. Rovněž musím ocenit Costnerova líného anti-hrdinu, co ve snaze urvat zadarmo trochu žvance rozpoutá nechtěně revoltu proti tyranii. Hlavním problémem je vražedná stopáž, naivita a takový patriotismus a patos (u popcornu nevadí, ale u filmu s uměleckými ambicemi je to hřebík do rakve), že i Michael Bay by se tu měl co přiučit, např. větu "VĚŘÍM VE SPOJENÉ STÁTY" nebo že nejlepší jméno pro dítě narozené do zničeného světa je "Naděje". Přesto je mi POSTMAN celkem sympatický. Pořád je to vedle PLANETY OPIC nezábavnější "seriózní" post-apokalyptický film narozdíl třeba od nudných filozofických slátanin jako STALKER nebo ZARDOZ, scénář je sice zdlouhavý, ale obsahuje řadu velmi dobrých scén a dialogů, no a Costnera střídavě střílejícího na Oscary (TANEC S VLKY, JFK, DOKONALÝ SVĚT, WYATT EARP) a šustícího kvalitním popcornem (NEDOTKNUTELNÍ, ROBIN HOOD, OSOBNÍ STRÁŽCE, VODNÍ SVĚT) prostě žeru. A Will Patton jako prodavač kopírek, který to v post-katastrofickém světě dotáhl na tyrana, je brilantní. (24.01.2006)

Jede, jede poštovský panáček, jede, jede poštovský pán. Má vraný koníčky, jako dvě rybičky, jede, jede do Rokycan. A to platí i o Costnerovi. Také jede, dokonce po tři celé hodiny a ne do Rokycan, ale tam kde slunko nesvítí. Míří tam spolehlivě již od prvních záběrů. A pokud mu nechcípla ta jeho herka, tak se tam zřejmě sune dodnes. I povinná devítiletá školní docházka mi utekla rychleji než tohle ztělesnění utahanosti ve své nejryzejší podobě. Zřejmě šlo o nějakou alegorii na pomalost americké pošty, protože jinak netuším co tím chtěl autor říci. Doufám, že se Kevin pochlapí a natočí někdy druhý díl, který by mohl mít těch hodin třeba deset. Pak by konečně trumfnul i noční přenosy z rokování našich zákonodárců. (15.09.2008)

Když se něco moc přežene, tak to dopadne takhle, a Costner to v tomhle nákladném opusu fakt přepísknul. Ani si snad neuvědomoval, jak je příběh naivně hloupoučký a dál vše vršil a nesmyslně natahoval do přepálené stopáže. Režijně se hlavně soustředuje na sebe a ostatní postavy snímá takřka bez zájmu. Akce tu nějaká je, ale není nijak úchvatně propracovaná a to stejné platí o ději, který se bere vážně, ale je tak hloupý jak Costner daleko vidí. 40% (03.02.2009)