Dag och natt

No pokud mě strejda Malarkey neobjasní proč se ten pacholek chtěl zabít, těžko můžu dát víc. Jako ty vole režisér si napíše dialogy, dá pointy a postavy které se nenamáhá vysvětlovat a myslí si že si sednu z kamery v autě na prdel ? Mě to přišlo jako texik ve kterým Absolonová rozdávala za dobrý odpovědi prachy. Tomuhle se v tom autě dveře netrhli, člověk už pomalu čekal před domem, že ho Thomas nabere taky na dramatický pokec. Néé na tohle fakt neskočím. (05.08.2016)

Vynikajúca psychologická konverzačná dráma, ktorá i na tak malom priestore ako je auto, dokázala rozohrať veľké divadlo o jednej večne nespokojnej a nepokojnej mysli. Nespokojné, rozorvané vnútro človeka, ale zato pevne rozhodnuté so všetkým skoncovať. V živote je veľkou tragédiou, keď sa človek nedokáže tešiť z maličkostí. Stále čakáme niečo veľké, ale pritom to nie a nie prísť. Otec rodiny tu vedie myšlienkovo hutné, bohaté dialógy postupne s celou svojou rodinou, pomaly necháva všetko za sebou a ako je v podobných prípadoch typické, so sebaospravedlňujúcim vysvetlením smeruje len k tomu jednému. Depresívne, no zároveň hlbokomyseľné. 80/100 (13.10.2015)

Konečně jsem pochopil, pročpak bývají někteří lidé chystající se k odchodu na věčnost tolik nepřátelští vůči svému okolí. Dělají to v podstatě z nekončící lásky ke svým bližním a tím, že se v posledním tažení dostatečně znechutí v očích všech, kteří je třeba za živa mívali i trošku rádi, jim učiní příjemnější přijetí jejich skonání a méně slz. Thomas Ekman v tomhle ohledu dovedl být mistr. Během dnes dokázal naštvat úplně všechny lidi, na kterých mu v životě záleželo a ještě mu zbyl čas, který mohl věnovat prostitutce. Na sedadlech jeho Volva? připravili tvůrci s použitím svou úhlů kamer celkem příjemné konverzační drama, které v plném svém rozsahu dovedlo nenudit. Mikael Persbrandt zvládl ztvárnit člověka odhodlaného zemřít, naprosto uvěřitelným způsobem. Pokud vás bude někdy otravovat příliš dobrá nálada, tak zhlédnutím tohoto snímečku ji zcela jistě odeženete a budete se moci opět plně ponořit do příjemného světa depresí. Zlý táta postupně na sedadlo spolujezdce pozve svého drzého syna, vypočítavou couru, bývalého nejlepšího kamaráda a současného prznitele jeho manželky Jákoba, zrůdičku manželku (pohled na ni divákům ozřejmuje, pročpak se hlavní hrdina rozhodl raději k prdění do hlíny), úchylnou a neskutečně odpudivou sestru, se kterou si dodnes tu a tam zasouloží, retardovanou maminku a těhotnou prostitutku. Pomocí rozhovorů se divák seznamuje s životem hlavního hrdiny a motivací jeho rozhodnutí. Povídání má hlavu a patu, vyprávění má náboj. Jen prostě v průběhu stopáže vyprávění postupně ztrácí na atraktivitě. Mozek z hlavy si hlavní hrdina stihl vystřelit v okamžiku, kdy se moje hodnocení pohybovalo kolem 3 *. Šup sem s nimi. Milovníky konverzačních dramat severského typu, lidi zvažující sebevraždu a tiché obdivovatele Aleše Hámy by snímek mohl oslovit. Ostatním radím spíše vynechat. (11.10.2016)

Takhle gradovaný děj aby člověk pohledal. Přišlo i odlehčení v podobě filozofického povídání během dopravní zácpy. A vyvrcholení mě málem zadusilo. Když z mámy udělal Eskymáka, ještě má respirační činnost fungovala, ale když žádal o pomoc prostitutku, byla jsem s dechem u konce. Melancholické, dramatické, nádherně lidské. A v Thomasově zdůvodnění jeho sebevraždy je něco, nač se vyplatí hodinu a půl čekat. (28.07.2012)

„Seš smutnej, tati?“ - „Ne, proč?“ - „Vypadáš smutně.“ - „Ne. To jen, že jedu pryč…asi.“ Podívána, která umí publikum lehce rozdělit na 2 tábory. Jednomu nemusí sednout už ten styl snímání aktérů, ale pravděpodobně bude rozčarován hlavně z toho, že nechápe Thomase, nesouhlasí s jeho chováním a tím, co chce udělat. To bude dáno především neschopnosti (čí možná spíš nechutí) se do něj třeba jen vzdáleně vcítit. Já se řadím k tomu druhému táboru. Měl jsem tu výhodu, že už při úvodním zdánlivě zbytečném destruktivním rozhovoru se synem jsem začal pomalu chápat, o co Thomasovi vlastně jde. A z části i důvody, které ho k tomu vedou, neb jen to, že má muž peníze, dítě a mladou přítelkyni, nemusí nutně znamenat, že je šťastný a necítí uvnitř prázdnotu či bolest. A že byly v Thomasově chování odklony? To se tak může přihodit, když člověka přemůžou emoce a začne cítit strach spojený s lítostí. Jako zkrat beru vlastně jen to „ponechání matky“. Já osobně tenhle v mnohém nedivácký snímek oceňuju slušnými 4*. (19.06.2022)