eXistenZ

Celkom sci-fi úlet. Vo filme je množstvo prvkov a inovatívnych nápadov, ktoré vzbudia pozornosť alebo pobavia. Napr. taká živá, zmutovaná hracia konzola, zbraň z kosti so zubmi miesto nábojov, bioporty v chrbtici a pod... Keď sa nad tým tak zamyslím, celkovo príbeh nie je nejak zvlášť zaujímavý, vlastne je dosť jednoduchý, v tomto prípade mi to však vôbec nevadilo. Všetko nahrádza mne obľúbený sci-fi motív - splývanie jednotlivých realít a následná neschopnosť rozlíšiť čo je skutočné a čo nie. Síce ma to nebavilo tak ako napr. v Počiatku (2010), ale aj tak potešilo. Možno by som trocha zapracoval na výprave, doplnil dejovú linku o nejaký zaujímavý nápad a prelínanie realít ešte viac prepracoval. Inak celkom spokojnosť. 70/100 (12.06.2014)

Videodrome upgraded na nové milénium. Videokazety nahradili "počítačové" hry a "živé" konzoly z geneticky upravených obojživelníkov, paranoja a relatívnosť našej reality však zostala. Herecké výkony sú adekvátne prostrediu, v ktorom sa nachádzame (t.j. nie sú úplne prirodzené, ale keďže sledujeme nie postavy, ale postavy hrajúce postavy hrajúce postavy atď, tak prečo by aj mali byť?) a celý film je nadmieru zábavný a zamysleniahodný. Trikrát hurá pre démona Davida Cronenberga. 10 / 10 (ale Videodrome je lepší) (17.11.2008)

D.Cronenberga mám rád jako režiséra, celkově jeho filmový styl. Existenz zřetelně vybočuje z kolejí jeho filmů a celkově je snímek originální, zajímaví. Zapnutý mozek a bystrost je v tomto případě určitě plus. První, nejméně půlhodina je výrazně nudnější, předměty a různě situace mě spíše iritovaly…stejně mi přišly směšné „game_pody“ ;-D a pár dalších věcí. J.Law umí hrát, obzvlášť jeho herní charakter, který zahrává velice přesvědčivě. Lepších 6/10* (29.08.2008)

"Tu hru máš hrát, abys zjistil, proč ji hraješ." Zatím mi na žádný benzínce nenainstalovali bioport do páteře, takže jsem si Existenz nemohl úplně vychutnat. Nicméně byla to slušná jízda, která se hned rozjela a nebýt několika zaseklejch herních postav, tak bych se mezi realitou a hrou ztrácel ještě víc. Takhle jsem našel pár záchytnejch bodů, ale většinou jsem stejně tápal a ptal jsem se stejně blbě jako ten asiat na konci. Přesto mě to bavilo, poprvé jsem potkal žabomlokoještěrku, zažil jsem operaci herní konzole a ještě mi byla nabídnuta skvělá výmluva pro případ, že jsem přistižen při lízání nevhodných partií slečny: "To jsem nebyl já. To byla moje postava." (27.03.2022)

David Cronenberg patří pro mě k nejzajímavějším režisérům, jejichž tvorbu jsem za poslední dobu víc rozkoukal. Jeho originální vize s bizarním vývojem lidského těla i technického pokroku mě vždy dostanou fantastickými nápady, zajímavě budovaným příběhem a k závěru opět sílícím zneklidňujícím přesahem. Připadám si, jakobych u něj skoro vždy vstoupil do stejného světa v jiné dimenzi, jen pokaždé v jiné epoše šílené budoucnosti, jejímiž výdobytky pan režisér varuje, ale současně se s nimi nesmírně baví a úspěšně tím baví i svého spřízněného diváka. Poslední dobou začínám u Cronenberga vnímat i jistou dávku poťouchlého černého humoru, obzvlášť mě v tomto směru upoutala vtipně ztvárněná scéna s postavou W. Dafoa v dílně s mohutnou strojovou výbavou na výrobu konektorů a zavádění bioportů na těle lidského jedince. Už jen ty nápady typu pistole složené z kostí či připájení lidí do videoherního světa vsunutím řádných fyzických káblů do zad jsou něco neskutečného, co snad jinde neuvidíte. :o) Díky tématu s rozvíjením nové virtuální reality a odhlečenému zpracování jsem si místy připadal jako u důmyslné parodické verze Fassbinderova Světu na drátě, přesto pořád velmi napínavé. [85%] (15.01.2023)