Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Film Ženy pro měny režisérky Eriky Hníkové je tragikomický příběh o ženách, které citlivě vnímají současný ideál ženské krásy a chtějí se mu co nejvíce přiblížit. A je to také film o spoustě peněz, které se díky síle tohoto ideálu denně utrácejí. Paní Eva vloží své tělo do rukou plastického chirurga a nechá si zvětšit prsa tak, jak po tom celý život toužila. Paní Magda zkouší všechny možné i nemožné prostředky na hubnutí. Slečna Karolína používá tu nejnovější kosmetiku a kupuje si oblečení podle poslední módy. Dívka Zuzana přichází na soutěž Topmodelka nového tisíciletí a chce uspět. Všechny hrdinky touží po těle modelek z titulních stran dámských časopisů. Doslova bojují o dokonalé tělo a jejich příběhy mnohdy působí až absurdně a komicky. Jejich život je ve filmu sledován v průběhu jednoho roku.

Vedle těchto žen vystupují ve filmu i další lidé - zástupkyně redakce ženského časopisu, který se podílí na vytváření současného ženského ideálu, Dara Rolins jako mediální ikona s umělým poprsím, plastický chirurg, který operuje paní Evu, Linda Kazdová, jež zvítězila v americké reality show s názvem Joe Millionaire, a členky Feministické skupiny 8. března. Všichni dohromady popisují a vytvářejí pestrý obraz současného světa, kde fenomén dokonalého ženského těla hraje hlavní roli. Situacím, které zažila snad každá dnešní žena, se můžeme buď smát, anebo si nad nimi postesknout. Celovečerní dokument Ženy pro měny je film o ženách, které naplno prožívají současné trendy a žijí pod taktovkou všudypřítomného ideálu dokonalého ženského těla. Úsměvný i smutný příběh zároveň je však určen nejen jim, ale také všem mužům, kteří nežijí sami. (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (118)

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

Těžko soudit čím to bude, že Erika Hníková si u svých zpovídaných vybuduje takovou důvěru, že ji bez jakýchkoliv výhrad pustí až do svých koupelen nebo pod své halenky, ale v každém ohledu je její přístup ke zpovídaným obdivuhodný. A v momentě kdy šlápne vedle, a to když na šéfredaktorku vytáhne letáček feministického sdružení, tak to sama dokáže otevřeně přiznat a zůstat fér. Už jenom to, že se samotná scéna objeví ve finálním sestřihu, vyžaduje nemalou dávku odvahy. U samotného tématu však sama režisérka trošku tápe, přestože na ohlasech je až ironické, že skoro každý kritizuje jinou část dokumentu. Ano, některé příběhové linky jsou bez jakékoliv výpovědní hodnoty (mezi nimi šokující čísla, o tom kolik se utrácí za pleťové peelingy, nebo koupelna plná kosmetických udělátek). Ale jsem obrovsky rád, že některé příběhy ve filmu zazní, ať už je to obrovský moloch modelingového průmyslu nebo nekonečného kolečka plastických operací. Ano, schématická kritika ideálu krásy k ničemu nevede, ale myslím, že Hníková se jí nedopouští, jen se pokouší dívat na tuto problematiku z několika různých pohledů, i když se nakonec ukazuje, že polovina z nich jsou bezcenné a slepé. ()

mcleod 

všechny recenze uživatele

Výborný dokument o ženských, které jsou ve vleku kosmetické mašinerie. Materialistické vyznění celého dokumentu je hodně smutné. Čeho mohlo být v dokumentu mnohem více, je pohled druhé strany. Na začátku sice bylo zařazeno několik úryvků rozhovoru s (trochu pózerskou) Anarchofeministickou skupinou, ale zhruba od poloviny dokumentu něco podobného chybělo (uměl bych si například představit rozhovor s psychologem nebo lékařem o problémech s anorexií atd.). Přesto jsem rád alespoň za to málo, které mě přesvědčilo o tom, že existují i normální holky nejen takové umělohmotné kačeny, co musí sledovat trendyyyyy, aby nebyly out a plácají na sebe kosmetiku za tisíce korun. Celkově si myslím, že byl dokument až příliš dlouhý a roztahaný, mírné zkrácení a proškrtání některých scén by neškodilo. ()

Reklama

Frenegonda 

všechny recenze uživatele

Všechno je relativní. Člověku může prospět plastická operace. Každopádně každý máme svůj pohled. VŠECKO na světě jde přehánět... o tom žádná. Jak jsem četl místní komentáře, zjistil jsem, že je možná škoda, že není natočený i podobný dokument o mužích. Tak jak jsou ženy pipinky, tak můžou být i muži fifleny, namyšlenci, bouchačí z posilovny... ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Má vůbec právo se k tomuto vyjádřit muž a ještě k tomu divák, který vše viděl 12 let po natočení? O právu by se dalo spekulovat a možnost tu prostě je, takže jí naplno využívám. O (ne)přirozenosti žen, o jejich podvědomých touhách i snech určující jejich společenské, v některých případech dokonce i životní postavení ve společnosti. Je zde jen pár příkladů, které se nakonec zvrhnou v amatérské reportáže, např. o umělém vývoji prsou jedné paní ze Škodovky či potlačení celkové přirozenosti sympatické pihaté volejbalistky. Máme zde i pohled přímo do kravína, na dvě telátka s nákupními taškami a nepřeberným množstvím krémů na všechno, bez kterých by jejich vyumělkovaný život nejspíš ztratil smysl a dokonce se dočkáme i několik glos členek jakéhosi anarchofeministického hnutí. Zajímavé, ovšem jejich prostor je minimální a vlastní postoje k různým aspektům nebyly vyřčeny vůbec, což je škoda, vezmu-li v potaz fakt, že jen ony zde představují jakýsi protipól všem ostatním. Dokument je stejně povrchní jako pipky, které v něm vystupují, rozhodně se celou dobu pohybuje na hranici zmíněné reportáže, přitom nekompromisní investigativní přístup se zde přímo nabízí. Nejde jen o konkrétní jedince plácající se v této konzumní mašinérii, jde o to, jít až na kořen věci, ukázat divákovi vše, co stojí za tímto klasicky odporným obchodem a samotnou výrobou časopisů, krémů i oděvů...jedno velké zlo, ve kterém trpí zvířata i lidé. Nicméně toto je určitě záležitost současných let, v roce 2004 je docela "šokující" i tato forma, vzpomenu-li např. zmíněná čísla (tržby z prodeje, počet plastických operací, ale i procentuální statistika sebevražd u žen spojená s jejich vzhledem), která musejí dnes dosahovat minimálně dvojnásobku i díky sociálním sítím, kde degenerace společnosti dosahuje možná svého vrcholu. Bez mučení se přiznám, že mé hodnocení utvrdily dvě věty, které v dokumentu zazní. První od matky modelky, která vlastně ani modelkou být nechtěla: "Fotky jsou to hezké, ale už to není moje dítě, není to ta spontánní, svobodná holka, která má ráda volejbal". Druhá z úst plastického chirurga:"Podstata člověka přece není hmatatelná, to je něco úplně jiného...". ()

3497299 

všechny recenze uživatele

Dokument působí poněkud bezzubě vzhledem k předpokládaným intencím autorky, jelikož je postavený na pochybném a nedotaženém konceptu. Místo otázky, ZDA a PROČ je nebo není dobré zasahovat do vlastního těla v souladu s jedním ze současných mediálně módních diskurzů, se film točí v kruhu pouze toho, co si myslí Erika Hníková (není to dobré) a co si myslí ostatní protagonistky/protagonisti (je to dobré - samozřejmě kromě členek anarchofeministické skupiny, které vyznávají jiný módní, řekněme konkurenční diskurz, ale vesměs používají jen pseudoargumentační demagogii). Dokument se tedy omezuje jen na konflikt rozdílného osobního vkusu, ale o vnitřní podstatě módního fenoménu toho řekne jen málo. Typická je scéna, kdy se Hníková ptá ženy, rozhodnuté jít na plastiku prsů, zda podstoupí operaci, i když si ona - Erika Hníková - myslí, že to není dobrý nápad! Pokud by Erika natočila reality show o řečeném plastickém zásahu s celostátní anketou kolik procent diváků je pro a kolik je proti, dosáhla by podobného efektu. Zbavit se zcela sebereflexe ohledně vlastní podoby není předmětem úvahy, jde tedy pouze o stylotvorný konflikt růrných sebezkrášlujících strategií (mainstream vs. alternativy). Argument, že módní průmysl vede k nezanedbatelnému podrývání zdraví, neobstojí, jelikož málo co na světě je "zcela zdravé" a většinou je zdraví vykoupeno celou řadou jiných hodnot - jde tedy skutečně jen o otázku svobodné volby - módní průmysl nepodvádí, rizika jsou všem dobře známá. _________ Během sledování Žen pro měny mě napadl analogicky pojatý angažovaný dokument "Břečťanová liga", ve kterém by se mladý svobodomyslný mooreovský dokumentarista proháněl po výzkumných ústavech prvoligových amerických univerzit a ukazoval by, jak nesmyslně upracovaný a nezdravý život vedou dnešní vědci v rámci současných intelektuálních trendů. Ne jen, že nemají téměř žádný čas na koníčky, jelikož jsou od rána do večera v laborce, žijí nezdravě a berou podpůrné prostředky, aby "uspěli", ale začasté propadají komerčně-vědeckému molochu natolik, že falšují výsledky a zcela tak deformují zdravou lidskou morálku. Někteří z nich pod vlivem svého neúspěchu možná i páchají sebevraždy. To vše pro nějaké pochybné postavení nebo ocenění v sebestředné a zbytečné intelektuální sféře, případně pro peníze, což je ještě horší, neboť vše, co ovládá démon komerce, je falešné, nesvobodné a prázdné. Od modelek, nákupních pipinek a ostatních krásychtivých figurek se odlišují jiným zapojením do sféry sebeuplatňujícího vlivu. Dokument vrcholí scénou, kdy matka mladého gymnazisty, který právě úspěšně absolvoval školní fyzikální olympiádu, popisuje: "tady jsem seděla, prohlížela jsem si Science, a říkám si, Ládíku, ty až tady jednou budeš mít článek, to bude něco, a Ládík si takhle sedl vedle mě a významně odpovídá, mami, a víš, že bych opravdu chtěl? Vážně? Uvědom si, že už nebudeš mít čas na kamarády, odjedeš třeba na dva měsíce do Kodaně a tam budeš studovat všelijaké ty elektrony a tachyomy a možná budeš dokonce muset nechat i volejbalu!! To sice bude blbý, ale chtěl bych to zkusit. Mladý dokumentarista se ptá Ládíka, proč ho to tak láká. Já nevím, prostě se mi to líbí. To všechno. Podívám se do světa a bude ze mě velký vědec." _________ Některé názory se mezi svobodomyslnými levicově orientovanými intelektuály nosí, jiné ne. () (méně) (více)

Galerie (11)

Zajímavosti (2)

  • Natáčení začalo v srpnu 2002, mělo celkem 150 natáčecích dní. Poslední natáčecí den proběhl v červenci roku 2003. Film se skládal postupně, jeho hrdinky byly zachycovány v čase pomocí časosběrné metody. (Siriuss)

Související novinky

Reklama

Reklama