Swing Kids

Další kousek z hudebního prostředí. Předefčírem sem si píchnul blues z USA, včera swing z Dojčlandu :o). Hudebně mě teda rozhodně bere víc blues, než swing. U filmů je to ale uplně naruby. Tenhle film je obrovsky silnej v hercích. Jednoznačně nejvíc dává batman - Bale. Tenhle týpek na plátně dokáže všecko strhnout na sebe, byl to absolutní frajer už v mládí a teĎ v tom pokračuje. Jeho nej kámoš (ten herec, kterej je nej kámoš doktora House) taky umí zahrát a ani jeho postava (uplně ta nejhlavnější) vůbec nezaostává. Jejich společné taneční kreace se mi hodně líbily, sice to připomínalo rock ´n roll, ale co už. Dycky sem si myslel, že kamarádství může narušit jen ženská nebo prachy. Tenhle film je jasným důkazem, že i ideologie! Těžko říct, jestli by se něco podobnýho v opravdickým kamarádství stalo, ale tady sem tomu věřil. Čemu sem ale už nevěřil, tak že se hlavní hrdina vrátil (po uzavření klubu) do toho stejnýho klubu, ve kterým se dál hrál swing i přes zákaz. Tomuhle se mi nechce věřit, že by se stalo. Konec špatný, všechno dobré :o) (27.03.2015)

Je nějaký únik ze zlých časů, kdy frčí 18 a 88? Co třeba 27 a 45..? Energické v hudebních segmentech, tíživé ve chvílích, kdy se obnažují lidské charaktery. Někteří po žebříku šplhají opojení nabytou mocí, jiní se ho stiskem morálních zásad drží a ti, co ztratili sílu, se jej jednou provždy pustí. Respekt před těmi, kdo v danou chvíli našli odvahu postavit se třeba i malým odporem vzestupu zla. Možná jim pomohlo i to, že nemohli vědět, kam to všechno směřuje, zatímco my už teď můžeme snadno soudit a s odstupem pozorovatele přemýšlet, jak bychom se asi zachovali.. Rozhodování mezi třemi a čtyřmi klarinety vyřešil konec a to ani ne tak svým obsahem, jako způsobem, kterým byl podán. Apropo, když se Naďa Konvalinková takhle popasovala s mladým panem Waynem, znamená to, že je Catwoman? A ví to Olda Kaiser? (20.01.2023)

Film, který měl silně našlápnuto k nejvyššímu hodnocení, ale ta poslední půlminuta, kde na sebe všichni řvou s napřaženou pravicí, na mě bohužel nijak nezapůsobila, dokonce bych řekla, že můj dojem z jinak velmi osobitého a drsného filmu sráží. Přesto si ale neodpustím nevynášet na ČSFD téměř neznámé Swing Kids do nebe. Ze subjektivního hlediska to ani nijak jinak nejde. Ten film spojuje vše, co mám ráda; swing jakožto můj nejoblíbenější hudební žánr, Kennetha Branagha jakožto jednoho z mých nejoblíbenějších herců, nacistické Německo jakožto jedno z podle mě nejzajímavějších období historie a Prahu jakožto město, které přece jen znám celkem dobře. Přes tohle vše ale pořád vyčnívají důvody objektivní, tenhle film má totiž takový drive a sílu, že se většina nacistických velkofilmů může jít zahrabat. A Kenneth (ano, já vím, že už jsem ho zmiňovala) je pro role nacistů jako stvořený, dokonce bych řekla, že mu tento počin sedl více než pozdější Konference ve Wanssee a Valkýra (kde byl ale také úžasný). Kdyby nic jiného, už jen jeho a Baleův herecký výkon tahá tento film nad vody průměru. A ačkoliv vím, že jméno v titulcích odmítl, aby nebyl zmíněn nad všemi "dětskými" herci (což by se, jelikož byl v době uvedení hvězdou, nejspíše stalo), nemůžu se zbavit dojmu, že by si ho více než zasloužil. (02.05.2010)

Je fajn zjistit, že se Němci nedělili jen na nacisty a mlčící většinu, ale do zavádějících se "pořádků" jim zasahovali odvázaní narušitelé, zvaní swingaři - jenže, v rozdílnosti charakterů se navzdory ušlechtilým pohnutkám leckdo neubránil lákavému náhledu na vlastní vznešený původ a šikovně roubovanými štěpy se zvolna nechal vyšlechtit z lidské podoby... V atmosféře strachu, která musela tížit o to víc, že nepřítel byl vnitřní, tak ani v katakombickém víru swingového třeštění nebylo možno setrvat věčně - a výběr ze tří pochmurných možností rozhodně nebyl příjemnou alternativou... Vážnost tématu nadlehčila swingová bezstarostnost s živelnými tanečními výstupy, které si nešlo nevracet, a také mé osobní přání - stát se Naďou Konvalinkovou - se ví, že ne napořád, jen v moment, kdy se po ní válel Christian Bale ;-)... a jako třešnička na protektorátním dortu - kolaborující Rudolf Jelínek (poznal jsem tě, Jasná), i když v titulcích jeho jméno nefiguruje :-) Až na americký konec, jasné Swing Heil! (11.12.2013)

Nacisté považovali swing a vůbec hudbu vycházející z jazzu, za hudbu méněcenné rasy. To jsem nevěděla, takže opět další nová informace. I když swingaři jsou ústředním námětem filmu, tak zase tolik tance tam není a když už, tak to stojí za to. Vidět Christiana a Roberta tancovat swing je fakt zážitek. Je docela dost zvláštní, že se o tak vynikajícím snímku skoro vůbec neví. Ale ono tam nejde ani tak o tanec jako takový, ale hlavně o postoji swingařů k Hitlerjugend. A v tomhle příběhu se mladá parta kluků propadlých swingu dostává pod velký tlak nastupujícího nacistického režimu do situace, kterou jsem jim ani náhodou nezáviděla. Osobně se mně líbilo, jak postupně a pomalu vyplouval na povrch každého z nich jejich charakter. Já rozhodně nejsem schopná posuzovat do jaké míry byli pod vlivem naprosto šíleného vymývání mozků a nebo skutečnou zbabělostí, určitě museli procházet silně rozporuplnými emocemi, ale stejně tak jako každý v té době, museli nakonec i oni dojít k nějakému rozhodnutí, buď do koncentráku, pracovního tábora a nebo jít s davem. Já můžu jen obdivovat Roberta Seana Leonarda v roli Petera, kterého znám hlavně jako mírného a přívětivého doktora a přítele House. Tady jsem ho viděla v úplně jiné roli a klobouk dolů. A pak i všichni ostatní herci, včetně Noaha Wileho, který to hrál tak dobře, že jsem ho v tu chvíli nesnášela a v neposlední řadě Branagha, který i když chtěl být nenápadný, tak se mu to nepodařilo a hrál svého nacistu bezvadně. Škoda té závěrečné půlminuty, ale tu pětku kvůli tomu prostě nezměním. A rozhodně doporučuju ke zhlédnutí, nebudete litovat. (14.12.2012)