Obsahy(1)
Středověká svatováclavská legenda k nám promlouvá z hloubky našich dějin, sahá až k samotným kořenům naší státnosti. Nepochybně ji každý z nás zná, má k ní svůj vztah, vnímá ji jako něco, co souvisí s pocitem této země a vůní jejích příběhů. Vyprávění o knížeti Václavovi, o jeho matce Drahomíře, bratru Boleslavovi a o rozporných dějích rodu, patří k nejdůležitějším bodům naší bohaté a nejednoduché historie. Televizní inscenaci Kníže Václav na podkladě divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny natočil režisér František Filip v roce 1995. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Televizní ztvárnění nese všechny znaky raně obrozenské dramatické předlohy, která je zjevně založena na kronikách a svatováclavských legendách. Historický laik, herec spíše ochotnický než profesionální a dramatik zakladatelského rázu moderní české Músy Thálie jsou, měřeno dobovým pohledem, vlastně špičkoví. Františku Filipovi se podařilo postižení autorova vrcholného dramatického vzepětí, prostředkování tehdejší autorské i společenské patiny a navíc - vzhledem k datu vzniku této moderní dramatizace - i zprostředkování sice zákulisní, ale jinak silně působící atmosféry říšského sněmu 1848 - 1849 Tato Tylova dramatická kroměřížská epizoda, u níž nelze vyloučit alespoň zprostředkovanou Palackého participaci, si zaslouží citlivý přístup. Tak jsme začínali. A za předky se stydět znamená plivat sami na sebe. A nezapomeňme: mění se a vyvíjí jazyk. Tyl patří i spolutvůrcům moderní češtiny. ()
Na rozdiel od užívateľa flanker.27 môžem konštatovať, že naopak bolo to výborne napísané aj zahrané. Je treba poznamenať, že ide skôr o historizujúci film založený na legendách a glorifikácii svätého Václava. V skutočnosti sa nestotožńujem s predstavou jedného brata ako svätého a druhého ako krutého pohana. To je všetko na preskúmanie historikom. Ale filmové spracovanie mýtu o českom patrónovi predčilo moje očakávania a výkon Taťjany Medveckej bol špičkový. ()
Děj a obsah hodnotit nelze, neb se jedná o historickou fikci, legendu. Nikdo nemůže říct, jak to tenkrát bylo a tím pádem se na nějakou stranu přiklonit. Ostatně je pravděpodobné, že legenda vznikla a je stále popisována tímto diferenciálním způsobem záměrně. Tady se celou dobu společnost rozděluje a staví proti sobě. A možná je to tak dobře. Kdo ví... Filipovo zpracování je silně teatrální a ukřičené, divadelně se přehrává. Přesto ale dílo určitou hodnotu má. Zajímavě působí opluskaný Čermák a výborně zahraná postava Hněvsy v podání mistra Štěpánka. Tata by z něho měl radost. ()
Doporučuji spíš knihu Michala Lutovského Bratrovrah a tvůrce státu: život a doba knížete Boleslava I. Tento film není sice nijak zvlášť špatný, ale historicky nás drží v dětinské představě (kterou nám školní učebnice tak úspěšně vtloukly do hlavy) a naprosto směšné idealizaci knížete Václava vs jeho proradného bratra a současně vraha Boleslava, ze které jsem už jaksi vyrostla. ()
Zpočátku mě uši trhala ta teatrální mluva, ale posléze jsem přivykl a nechal se unášet dějem a výborným hereckým ansámblem. Zejména Taťjana Medvecká v roli kněžny Drahomíry a Jana Hlaváčová jako bába Ludmila. František Filip vždycky uměl z herců dostat to nejlepší. Krásná exkurze do dějin národa českého. Inscenace dýchá divadelním pojetím, dovedu si živě představit, že ho sleduji třeba v Národním. Dobovou hudbu obstarala Schola Gregoriana Pragensis. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (2)
- Hudbu, která hraje důležitou součást středověkého příběhu, nahráli „Schola Gregoriana“ a „Rožmberská kapela“. (sator)
Reklama