Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec

Celý film sehrán a natočen jako divadelní představení. Na první pohled plus pro herce, asi i nutnost soudobé televizní techniky, i když v momentu pokusu doslova explicitního sehrání technicky náročné scény (požár chalupy) to zaskřípe. Nevadí, při mapování historie československé komedie i skrze exkurs do (dochovaných a znovu odvysíláných) počátků televizní tvorby má tenhle kousek zásadní místo. Hlavní hodnota stojí na vynikajících výkonů herců z dob první republiky (Šejbalová, Pešek), poválečních let (Vejražka, Záhorský) i teprve nastupující generace na čele s (už tehdy hodně dobrým) Petrem Haničincem. Své všestranné herecké kvality pak znovu potvrzuje Rudolf Hrušínský, který si zde střihl rozkošného lidového človíčka s neustále opakovanými hláškami o politice. Inu, i Tylovy hry mají svou nadčasovost, jsou-li zpracovány vkusně. Nadprůměrně dlouhá oddechovka pro fajnšmekry (70%) (12.11.2018)

Lehce obstarožní kousek, nejen literární. Tylova hra kdysi patřila k základním repertoárovým inscenacím většiny pražských i mimopražských divadel, ovšem zůstávala ve stínu slavnějšího Strakonického dudáka. Televizní zpracování v režii Františka Filipa nepřináší nic překvapivého, v lecčems je omšelé a dávno překonané, zachycuje ale starou hereckou gardu z Národního ve vrcholné formě. A také mladého Petra Haničince v jedné z jeho prvních rolí před (televizní) kamerou. (20.03.2017)

Jé, to je škoda, že zrovna tohle to dílo nebylo natočeno v exteriérech. Pokud by se povedlo ještě barevně a v Krkonošských lesích, to mohla být úžasná záležitost. Jen připomínám, že v padesátých letech bylo natočeno několik děl barevně. Bohužel interiéry působí trochu divadelně a celé to vypadá jako divadlo. To by nebylo nejhorší. Horší jsou právě triky jako například požár, který vypadá amatérsky. Také herci se pak dívají do kamer, jasně, že záměrně. Hlavně když zpívají. Vnitřek chalupy nebo hospoda třeba nevypadají zle, ale externí pohled na chalupu či les samotný jsou strašné. Další je úmorná stopáž. Je to opravdu dlouhé, ale při pomyšlení, že se jedná o divadelní představení se to dá chápat. Ostatně příběh jede vcelku svižně, ač chvílemi jsou ty rozmluvy docela vleklé. Hlavně ty o svobodě a demokracii, které museli třeba politickým vězňům připadat úsměvné. Trpce úsměvné. Samozřejmě komunistům tyhle díla vyhovovala, protože kritizovali bohaté a panské a oslavovali chudáky, kteří pod bohatými pány trpěli. Můžeme zde ale vidět celu řadu vynikajících herců a hlavně proto je dílo cenné. Také proto, že Tyl prostě psát uměl. (08.05.2020)

Tahle televizní studiová pohádka podle Tylovy divadelní hry zaujme v první řadě excelentními hereckými  výkony. Ať už jde o kouzelně tvrdohlavou Jiřinou Šejbalovou, roztomilého Rudolfa Hrušínského neustále opakujícího hlášky o politice nebo o dojemného Ladislava Peška v roli chudého Žida. Právě na jeho monologu o nešťastném osudu židovského národa jsem si uvědomil, jakou mají v sobě Tylovy texty nadčasovost. Aby se v pohádce objevila reflexe fenoménu zvaný antisemitismu a současně zde byly i myšlenky o svobodě a odpovědnosti (viz třeba úvaha o tom, že o svobodě všichni mluví, ale chtěli by ji jen pro sebe), to se jen tak nevidí. (25.10.2023)

Pan Tyl tam té politiky tedy nandal a nebojím se napsat nakydal hodně. Tahle pohádka že měla zaujmout dětského diváka? To asi ani omylem. Já bych dal všechny body jen hercům, tedy minimálně čtyřicet určitě, ale nakonec, mohli ty role odmítnout. Do téhle politické hry nikdo lézt nemusel. Navíc je to zbytečně roztahané, mohlo se to vejít do klasické stopáže a klidně i kratší. Ty vsuvky tam také byly zbytečné. Prostě suma sumárum se mi to skoro vůbec nelíbilo a nebýt super obsazení, asi bych to vypnul. (27.06.2023)