Policajt

Chladné, odtažité, přesto pozornost poutající. Asi jsem ještě neviděl film, kde by kamerový filtr i celkové vyznění tak korespondovaly s barvou očí hlavního hrdiny (mimochodem, Delon zde působil, jako kdyby 2x denně dostával kapačku s 500ml Arogantinu). Z americké noir školy nepokrytě čerpající Melville neměl zapotřebí plýtvat slovy, za jeho postavy mluvily pohledy, činy a strohé konce. Jeho minimalistický Policajt jako by byl protipólem pozdějších Belmondových živelných kriminálek, avšak atraktivitou si s nimi v ničem nezadá. Dvacetiminutová, striktně procedurální scéna loupeže ve vlaku je naprostá lahůdka a na plukovníkovi Trautmanovi jsem visel, i když si při ní zrovna česal vlasy.. (30.10.2017)

Francúzska drsná škola nie je charakteristická iba zameniteľnými zápletkami (skoro vždy však zmysluplnými), ale najmä výrazmi jej aktérov. Drsné nehybné tváre bez úsmevu, dlhé baloňáky a ruky v ich vreckách. Ťažko potom niekedy rozpoznať autorský rukopis, nevyjímajúc aj ten Melvilleov. Zápletka tuctová, ale stále napínavá, najmä v jednotlivých sekvenciách. Áno, problém s vláčikmi a helikoptérami na diaľkové ovládanie je patrný a bohužiaľ sa nedá odpustiť. Aj napriek tomu, že som sa tak rád kedysi s vláčikmi hrával. Ten vrtuľník som ale nemal. Richard Crenna je každopádne viac ako rovnocenný Delonov protivník a statočne sa snaží nedostatky filmu zakryť. (02.06.2014)

Trochu roztěkané, řekla bych ... ale možná jsem byla roztěkaná spíš já. V každém případě se patřičná atmosféra někde zapomněla ... a v závěru jsem se nemohla zbavit dojmu, že snímek zůstal částečně nedokončený - navzdory uspokojivě vyřešenému případu. Ke komisaři Colemanovi v podání Alaina Delona jsem si nedokázala vytvořit žádný výrazně ani nevýrazně kladný vztah - vlastně jsem něco jako sympatie pociťovala spíš ke zločincům ... a neúměrně dlouhou dobu jsem strávila neplodným přemítáním nad tím, zdali rachot ujíždějícího vlaku může přehlušit řev motoru vrtulníku. Ne zcela přesvědčivé 3* (02.06.2014)

Policajtská rapsodie v modrém. Když osudový kruh nepřízniv jest. Ceremoniál zločinu a trestu v mlčenlivém vizuálním menuetu. Elektrizující chlad ticha před bouří, pařížská odlíčenost a nepřístupnost, vychytralá galerka, nenápadná "velká" vlaková loupež. Nekompromisní, neúprosný, úsečný policejní solitér Alain Delon pronese jen slovo nezbytné, nevystoupí ani na moment ze své chladně dokonalé, podmanivé elegance. Jako vymítač zločinecké mafie mezi dvěma mlýnskými kameny, v nelítostném souboji mezi rutinou a city. Záporácký boss Richard Crenna jako pašerák peněžitého pokladu i gangster mužného lišáctví. Sladká femme fatale se severským popraškem, ledová kráska za garbovským vějířem, Catherine Deneuve, v tísňovém volání mezi dvěma muži. Jeden musí z kola ven. (02.06.2014)

Tenhle Melvillův počin neoslní na první pohled. Sama jsem ho docenila až časem. Chladné barvy, mnohaminutové scény bez jediného slova, minimalistické a perfekcionisticky vybroušené dialogy, postavy, hrající především očima, odtažitá kamera a napětí, vybudované bez využití tradičních prostředků. Zkrátka Melville. A pořád nevím, jestli postavu transvestity hrála žena nebo muž. P.S.: původní znění nutné. (více zde) (21.03.2011)