Maska zrcadla

Popravde receno, podle me az zbytecne uchylna stylizace a to na ukor pribehu. Ne, ze by byl pribeh spatnej, jen je takovej hodne jednoduchej, cela ta mytologie je taky hodne jednoducha a na zaver to tak nak vyzni do ztracena. Jinak co se tyce triku, ty jsou vetsinou takovy desne jednoduchy a cely to pusobi hodne pocitacove, ale v tomhle pripade to asi byl ucel a ono to fakt docela funguje, obcas fakt clovek nestaci cumet, ale misty to uz je skutecne trochu moc. Navic se to ani nejak poradne nerozjede, celej film jen tak pomalu plyne. Nicmene musim pochvalit Stephanie Leonidas, ktera byla fakt dokonala. Celkove lepsi 3*. (25.08.2008)

Prišlo mi to celé ako psychadelická zmes Nekonečného príbehu a Alenky v ríši divov natočená za výraznej podpory psychotropných látok. Vynikajúca, úletovo "ubalená" vizuálna stránka spolu s depresívne ladenou hudobnou prímesou a nevýraznou príchuťou príbehu vyvolali u mňa pocit prázdnoty a horkosť v ústach. A nepomohli ani svieže myšlienkové "tik-taky" vo forme vtipných dialógov a nápaditých "maskobyvateľov". Ďakujem, ale na tomto "nefičím". 7/10 (27.02.2007)

Výtvarno-scenáristická spolupráca McKean-Gaiman postúpila na ďalší level -> režia-scenár. McKeanove charakteristické prvky jeho výtvarne nezameniteľnej tvorby ostali zachované, dokonca prechodom na iné médium boli výrazne posilnené v kombinácii s neustálou ruchovou audiostopou a na prvý posluch možno disharmonickým hudobným podfarbením, čo však spolu s obrazom vytváralo sled hypnotických sekvencií, v ktorých nebola núdza o nenápadné prechody od ambientných skladieb až k jazzovej roztopašnosti varietných trúbiek. Aj napriek tomu, že sa nosná časť deja odohráva v obrazovo rozpitom svete "snov", kde nad prísnou logickou nadväznosťou vládne iracionalita s koncentráciou na náladu a samotné pocity, je Gaimanov scenár až príliš jednoduchý a na autorove pomery plocho "uhladený". (10.02.2006)

Krásná, vizuálně velmi zajímavá pohádk scénáře Neila Gaimana o neprozkoumaném světě snů. Hlavní hrdina se ocitá uvězněna ve světě, který si zama vymyslela, zatímco na její místo nastupuje dcera královny temnot, která důsledně svůj domovský svět ničí, což na vlastní kůži pociťuje i Helena. Výrazná výtvarná bizarnost snového světa spolu s podivnou hudbou navozuje dojem něčeho podivného, nenormálního... Ale copak sny jsou vždy normální? (24.12.2007)

Sandmane, kde jsi? Tady (IMHO) rozhodně ne. Nikdekdy... A nebo kde nic, tu nic? Nechci být zlá, vážně. Je to pěkné (téměř opulentní vizuální stránka). Jenomže magie a horečnatá fantazie jaksi chybí. Gaiman už bude tvořit jenom pro děti? Pro koho vlastně? Chápu: Cirkus jako metafora. Sen/skutečnost. Realita za zrcadlem. Realita jako zrcadlo. Bylo to lákavé... bylo to hodně křečovité. Tentokrát jsme se nepotkali. Je mi líto. A Jamin Winans se svým amatérským, leč neotřelým INKem vítězí na celé čáře. P.S. Nudila jsem se, tudíž jsem se uchýlila ke hře "Hledáme Kryťáka". Našla jsem. (07.08.2011)