Kim Novaková se v Genezaretském jezeře nikdy nekoupala

Když nějaký film shlédnu a druhý den mi nejde z hlavy, tak je to vždycky něco extra. Pořád si sice říkám, že už to tu bylo, a že mi ten film připomíná jiné předešlé, ale to zas tak moc nevadí. Hlavně, že funguje. Každý máme nějaké vzpomínky a kostlivce ve skříni, ne? Hlavně mi je poslední dobou sympatický, když je něco vyprávěno "neamericky". (23.11.2008)

Kim Novakova v Izraeli nebyla. 1) Na rozdíl od většiny místních komentátorů mi první půlka (ta nostalgicky prázdninová o dospívání) připadala velmi nudná a až onen milostný trojúhelník dodal snímku potřebné napětí. 2) Nevýrazní herci pronášejí instantní moudra uprostřed, pravda, příjemných švédských lesů a kdyby nedošlo k vraždě, velmi bych váhal byť i jen s jednou hvězdičkou. 3) Co je na věci mysteriózní jsem nepochopil (snad název filmu) a i o thrilleru mám jiné představy. (26.04.2013)

Idylické vzpomínání na slečnu Božskou viděné optikou dvou kluků, ve kterých se právě probouzejí hormony. Retro návrat do klukovských let je vděčné téma, v tomto filmu působí nenásilně a vzbuzuje hřejivě letní atmosféru (podobně jako v Mém létu lásky bez sexuálního motivu). Každá z postav má své dost vážné trápení, ale zvládá to tím typickým seveřanským způsobem do momentu, než se film změní v mužskou verzi Nebeských stvoření... Inteligentně napsané i natočené, výborný casting, jasných 5 hvězd. (23.11.2008)

První hodinu velice příjemný vzpomínkový snímek (svým způsobem prequel k Na zlatém jezeře, zbývajících třicet minut únavné rozebírání jisté události, na kterou jsme připravováni příliš dlouho, takže ztrácí na zajímavosti a nevyvolává ty správné emoce. V některých směrech mi to připomnělo vizuálně méně vypiplané, ale po vypravěčské stránce poctivější Stůj při mně. 65% (24.09.2008)

"Rakovina, šukat, smrt, láska" . . . Ano, "mohlo to být takový superléto", strávené ve staré chatě "Genezaret" u jezera, které jako by zůstalo zachováno od dob Ráje... Mohly to být poslední pohodové prázdniny dvou dorůstajících kamarádů a staršího už dosti protřelého bratra jednoho z nich... Leč do jejich životů osudově zasáhla "bez varování jako anděl z nebe" krásná učitelka Ewa a její zálet se starším z bratrů... "Člověk míní a Bůh mění", praví mladý Erik jako jednu ze svých oblíbených >pubertálních< frází, pochycených od otce, aniž by si uvědomoval, jak hlubokou má >pravdu< - byť nakonec se celý smysl slov obrátí a člověk sám na Boha si zahraje... . . . A tenhle film je takový malý úžasný příběh, film o vzpomínání na událost kdysi dávno před čtyřiceti lety, která ovlivnila životy všech protagonistů - a vlastně nakonec pak tak nějak fatálně v nejlepším možném rozřešení, i když za cenu smrti jednoho z nich... A tak - i když nakonec ani v závěru filmu není tak zcela jasné, kdo tenkrát doopravdy zabil toho debila "Kanóna" Beru Albertssona, surového a stupidního snoubence Ewy - ve snech žáků puberťáků jakési blonďaté bohyně, idealizované převtělení herečky K.N. - není to vlastně vůbec důležité. Stejně tak jako jestli ono kluky oblíbené "SupePríma" je v jejich slovních hrách jedno slovo nebo dvě... . . . Pravda zůstává jen jedna. Erikovi po těch letech zbylo už jen to tajemství, jen vzpomínky na krátké ale zásadní přátelství, na nepřekonatelnou bratrskou soudržnost, na předčasné dospění a na první velkou, byť platonickou lásku, odbytou masturbací při šmírování za oknem. A taky smíření se se sebou, se svým svědomím a vědomím o zločinu, který asi se však musel stát a kterým nejspíš byly zachráněny životy jiné... . . . Přes svůj složitý název je tohle dílko pomalu plynoucí a svým způsobem jednoduchý, leč dle výtečné předlohy perfektně civilně odehraný a mistrovsky natočený skvělý film, s podivuhodnou atmosférou plnou nenápadných symbolů a tajemství, s nostalgickou atmosférou ztraceného mládí a smíření se s životem. A ta jednoduchost je síla a krása, vlastně možná víc, než nějaká velkolepá gesta. V životě i ve filmu! - - - - - (Poprvé viděno 16.11.2008 na dvd, komentář zde jako šestnáctý - 16.11.2008) (16.11.2008)