Dobrodružství Poseidonu

,,Podívejte, živí lidi!" Neměl jsem to štěstí vidět Poseidon v dětském věku. Ale i po dvacítce mi dokázal přinést zážitek, u kterého jsem se málem cítil, jako kdybych se ocitl na lodi s ostatními pasažéry, prožíval jsem každou vteřinu, plně fandil charismatickému reverendovi a bál se o každého z přeživších bez ohledu na jeho charakter. Včera jsem si Poseidon zopakoval a jelikož už jsem napodruhé občas pocítil i menší odstup, mohl jsem si na oplátku více užít kvalitní filmařinu a herecké výkony. Ač jsem velkým fanouškem Gena Hackmana, musím říct, že nejlepším hercem tohoto filmu se pro mne stejně stává Ernest Borgnine... a nejoblíbenější postavou pak rozhodně ten šikovný a moudrý kluk, co svou náladu plnou zvědavosti a chuť trousit nejrůznější moudra neztratil ani během tak tíživé existenciální situace (malý výtečník je rozhodně příjemným odlehčením v tom tíživém prožitku! :))). Neřeším, zda je reálně možné, aby po převrácení lodě a vybuchnutí části jejího trupu zůstalo tolik času na záchranu lidí, užil jsem si a beru Dobrodružství Poseidonu jako čistě dobrodružnou žánrovou podívanou. V jistých chvílích mi svým pomalým a současně napínavým objevováním nejrůznějších místností, chodeb, cest v "bludišti" lodní stavby připomíná vzdáleně atmosféru Verneho próz. Řada scén mne fascinuje svým tajuplným nádechem, jako třeba ta, ve které reverend Scott sám v pekelném horku prozkoumává zničenou místnost plnou napůl uhořelých mrtvol (před společným přechodem přes ní... následné zakrytí jedné z mrtvol prohozením saka je taky pěkným nápadem) nebo když se znenazdání oproti objeví druhá skupinka zachráněných lidí, jdoucích se svým vůdcem zcela jiným směrem. Co mi trochu kazí stoprocentní dojem, je několik patetických replik, zejména při vrcholní scéně ve strojovně, ale není jich naštěstí tolik, aby mne to nutilo strhnout celou hvězdičku. Po tak jedinečném zážitku totiž zapomínám i na to, že druhý nejoblíbenější skladatel této databázy se opět jednou "vytáhl" nevýraznými tóny. 90% (16.08.2020)

Katafroficka pecka, ktere vevodi flandacky vykon Heckmana, jakozto spasitele ruznosmesne skupinky pohybujici se vzhuru dolu. Tempo neni nikterak zavratne, ale o to vic mista je pro rozviti jednotlivych charakteru a klaustrofobickeho napeti, ktere umocneno studenou vodou dokaze udelat s divakem svoje. No zkratka pozehnany film v pozehnanych letech 70tych - kam se hrabe Emmerichuv remake. (24.07.2006)

70. léta byla doba katastrofickým filmům zaslíbená. Po zhlédnutí remaku jsem si musel spravit chuť originálem. Plně oceňuji, že "starý" Poseidon je oproti "mladému" poctivým dobrodružstvím, kde se divák s postavami dokáže bezproblémově sžít. Samozřejmě je to hlavně díky charismatickému Hackmanovi. Původní Poseidon jasně ukazuje jak jsou ve filmu hrozně důležité praktické efekty. Kulisáci si museli opravdu máknout, když například kvůli 10 sekundové scéně na záchodě museli pisoáry namontovat opačně. 70% (12.12.2020)

Trochu nadprůměrný katastrofický film. Překážka - zdá se nepřekonatelná - musíme najít řešení - našli jsme řešení - zvládli jsme to (nejlépe na poslední chvíli). Ale jo, dá se to vidět a nenudit se u toho. Dodnes nezapomenu na spoďáry Shelley Winters, když museli překonat určitou část pod vodou. Byl to poněkud traumatizující zážitek:-) (14.02.2007)

Dobrodružství Poseidonu patřilo už v dětství mezi filmy, které jsem chtěl moc vidět, jenže jsem si na něj musel počkat, až odrostu, neboť rodiče mě na něj coby relativně malé dítě nechtěli vzít do kina. Je to totiž klasika katastrofických filmů, což není zrovna žánr pro děti. 70. léta byla této kategorii filmů velmi příznivě nakloněna a tvůrci se předháněli v zajímavějších nápadech na kasovní trhák. Dobrodružství Poseidonu je zcela určitě jeden z nejzajímavějších námětů z té doby, navíc perfektně rozpracovaný a s patřičně navozenou atmosférou, díky níž občas i divák u televize zpanikaří, stejně jako někteří z lidí uvnitř lodi. Gene Hackman je (trochu překvapivě) obsazen do role pastora, ale věřte nevěřte, zvládl ji na výbornou, snad i proto, že v jeho podání pastor přece jen nemůže být obyčejným pastorem, ale tak trochu i drsňáckým hrdinou. (18.01.2003)