Režie:
Vladimír VlčekKamera:
Jan StallichHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jaroslav Průcha, Marie Ježková, Vlasta Fabianová, Jaroslav Vojta, Vilém Besser, Jarmila Kurandová, Eva Jiroušková (více)Obsahy(1)
Český barevný film podle románu Antonína Zápotockého. Rok 1918. Toník se vrací domů z fronty. Na Kladně, kam přijíždí, to vře nespokojeností. Sociální demokraté jsou sice ve vládě, ale nic se nezměnilo. Socialisace provedena nebyla, je hlad a s potravinami se dále keťasuje. Z Ruska přicházejí první zprávy o socialistickém státě. Na 1. máje manifestuje dělnické Kladno svou věrnost ideálům Velké říjnové socialistické revoluce. V prosinci 1920 je i na Kladně vyhlášena generální stávka. Dělníci se ozbrojují, dělnické rady přejímají do svých rukou správu města a ustavují se i v okolních obcích. Je připravováno ozbrojené povstání. Pravicové vedení soc. demokratické strany vpadlo však dělníkům do zad. Do Kladna je posláno vojsko. Stávka je potlačena, vedení zatčeno. Zatčen je i Toník. Avšak žalařování a persekuce dělníky nezlomily. Porážka způsobila, že poznali, že bez pevného vedení silné strany nemohou dojít k vítězství. Levice sociální demokracie, mající na své straně většinu členstva, žádá připojení strany ke III. Komunistické internacionále. Pravice a vedení jsou proti. Dochází k rozkolu ve straně. Na sjezdu sociálně demokratické levice 15. května 1921 je 562 hlasy proti 7 odhlasováno založení Komunistické strany Československa. (Filmový přehled)
(více)Recenze (117)
Dnes "budujeme" demokracii jinými prostředky ,ale úplně stejně na hovno a pořád je dobře, že je možné se vysmát komunistům do ksichtu..člověku se uleví. Jinak k filmu samotnému se dá říct mnohé, opět se budu snažit být výstižný, řekl bych že v poslední době mi to docela jde, tak tedy: Rudá záře nad Kladnem je kravina. ()
Dělnický prezident, spisovatel, harmonikář, odborář, kluk z lidu Tonda Zápotonda vyzvrátil ze své rudé kebule nejednu kaši, ale tahle je asi nejhustší. Mě tedy víc bavila Barunka, tklivě poutavý příběh o chudé Barunce, co měla místo panenek dvě polínka, místo blonďaté panenky měla březové, a místo hnědovlasé měla... dost už. Kladno, ty rudé Kladno, dodnes je to tam cítit. Na celém tom veledíle je nejzajímavější to, že v něm jednu roličku hrál i Vladimír Leraus, známý hlavně ze známého jazykolamu: Hlavní roli krále Leara hrál Vladimír Leraus:-))))) ()
Údajně to má být barevný film, ale barvy jsou tak vyšisované, že to ani není poznat. Dvacet let stará VHSka s ještě starším Zítra se bude tančit všude vypadá líp... Když ponechám stranou propagandu a povinné zpívání Internacionály, na kterou už opravdu začínám být alergický, zní minimálně v polovině filmů z té doby, iritují zde hlavně neustávající tancovačky a prozpěvování všeho možného. Snad jedinou pochvalu si zaslouží Stallich za kameru, záběry natáčené ze sedačky řetízkáče vypadají k světu. Na Rudou záři nad Kladnem se kouká hůř než na Botostroj, protože neobsahuje tolik zábavných momentů a je to prostě jen špatná nuda, nikoli "tak špatné, až je to zábavné." Nejzajímavější na celém DVD jsou filmografie tvůrců, především ta o režisérovi Václavu Vlčkovi - život zajímavější než všechny jeho filmy dohromady. ()
Jelikož zde už nějací lidé rozpitvali tento film hodně detailně a umělecky, tak asi čekáte, že to udělám taky. Ale ne. Protože na to nemám náladu, tak to vezmu po svým. Oproti Botostroji je tento filmy pravdivý. "pravdivý" z toho důvodu, že popisuje události, které se skutečně stali. Takže z filmu bychom si měli odnést, že támhle byli stávky, támhle tohle, nepokoje, vznik KSČ a konec . Za to co jsem teď řekl dávám jednu hvězdičku. Režisér Vlček není dobrý režisér a ke konci chybí jakákoliv gradace. Herci jsou perfektní - hlavně Bek. To je ale všechno,. Film se snaží říct, že za 1. republiky se žilo strašně, policie řádila jako gestapo, statkáři byli zlí a socani podlí slaboši (nedovedu si představit, kdyby ve filmu byli i pravičáci). Takže námět k připomenutí historie 1. republiky, obsah připomenutí totality. Filmařské kvality jsou nízké (nikoliv úplně špatné, ale ve srovnání s Vávrou nebo Zemanem - však to znáte). Barva příšerná. ()
Soudruzi socdemáci nemohli se shodnouti, zda-li srdce soudruha bije nalevo nebo ještě více nalevo. Spor vyústí v generální stávku a vyhlášení republiky rad. Ta sice záhy zaniká, ale "Noví bojovníci" se již začínají družit v čerstvě vzniklé, tj. od sociální demokracie odtržené Komunistické strany Československa. Tolik v kostce téma filmu. Snad jsem ten popis ideologicky, krom velmi mírné ironie, nezatížil. +++++ Film však těžko chápat jako podrobnou rekonstrukci významné historické události (snad i antikomunista význam vzniku KSČ musí uznat), mnohem více vypovídá o době svého vzniku - ospravedlňuje, proč některé věci nejdou jinak. Jsou v něm dva druhy postav: proletáři a ti ostatní. Ti ostatní tyjí z práce dělného lidu, snaží se jej ohlupovat a ovládat, zneužít jej ekonomicky (panstvo), politicky (oportunističtí socdemáci) i sexuálně. Ve chvílích, kdy se jim zdá situace unikat z rukou ustrašeně kníkají. Pohled mají pouze úlisný, pohrdavý či bojácný. Nic nechápou a strnule zůstávají na pozici třídy historií odsouzenou k zániku. +++++ To proletáři jsou jiní. Jejich nadšení je od počátku revoluční, pohled jim plá, hlasitě se smějí, zubí se (Bek to má jako trademark), mluví rázně a jasně. Jsou spravedliví, poctiví, pracovití, odvážní a srdeční. Především však prodělávají vývoj - vývoj k třídní uvědomělosti. Není to změna povahy, ta již chyb nemá - jde o poznání, že dělníci a rolníci se mohou ve snaze o nastolení spravedlivé společnosti, prosazení zájmů pracující třídy, spolehnout pouze sami na sebe (a Sovětský svaz). Že se nezbytně musí zorganizovat v Komunistickou stranu a odebrat moc dosavadní vrchnosti. Že po dobrém to nepůjde - revoluce je nezbytná. +++++ Tak zpětně film legitimizuje události čtyřicátého osmého roku. Činí tak divácky ne zcela přívětivě - těžko věřit, že by někoho mohlo bavit scény života dělníků-soudruhů, které slouží především k líčení bodrosti a opravdovosti lidu. Jenomže ta opravdovost zaniká ve fanatickém nadšení rozzářených rudých tvářiček (a srdcí), kterému se v umírněné formě poddává jen Fabiánová a tak jen jí aspoň trochy té skutečnosti zůstavá. Rudá záře je, naštěstí, obrazem jak z jiného světa. Hrozné jsou konečně i obrazy z toho našeho. ()
Reklama