Hvězdné války podle Turka

Nezapomenutelné. V hlavní roli mistr světa ve trojskoku Cüneyt Arkin, který svým dokonalým pojetím boje jeden na jednoho zachraňuje Svět. Se svým krásným přítelem, který má slabost pro ženy, zachrňují tento Svět před zlým čarodějem. Ten se jej snaží zničit, ale brání mu v tom molekuly z lidských mozků, které udělaly bariéru kolem Zeměkoule. A proto se náš milý čaroděj pronásledovaný těmito dvěma hrdiny snaží získat zlatý mozek, který obsahuje všechno lidské vědění a kdo ví co ještě, aby krom své neuvěřitelné síly a zla, které je v něm nahromaděno, získal i inteligenci, díky které by mohl Svět porazit. Hlavní hrdina se zamiluje do turecké nemluvné blondýny (a provaděpodobně i do jejích malého syna), kvůli které nasazuje holý život a bojuje proti červeným medvědům a černým medvědům a ještě něčemu, co má prý vypadat jako kostlivec. Aby tyto potvory porazil, musí zvládnout trénink, kdy mlátí dlaněmi do skal a kope do balvanů. Ale hlavně co je důležité - trénuje skákání - to je právě hodně důležité při bojích jeden na jednoho. Náš hrdina používá taktiku, kdy nepřítele třikrát přeskočí a až při skoku čtvrtém jej kopne do hlavy... Hudbu k filmu složil John Williams. Pokud chcete vědět víc, tak se na film podívejte, protože to opravdu stojí za to... -10/-10 (16.11.2009)

Viděl jsem asi 20 minut a nechápu nikoho, kdo mohl vidět více, popřípadě se dokonce bavit (byť třeba tím jaká to je hrůza). Zapomeňte na Turecké hvězdné války, vážně to není ani trochu vtipné... Ale třeba až někdy podstoupím lobotomii, dám tomu ještě šanci. The Wizard touched the sword and the brain. At last what he wanted happened. Now he has the power to destroy the Earth. Save the world. Save the world! *Save the world!* (18.09.2010)

Tak tohle je extrém i na turecké trashové poměry. V 70. a 80. letech chrlil turecký Yeşilçam 200 - 300 filmů ročně, z nichž některé měly parametry docela běžné produkce (šlo hlavně o romantické filmy a komedie), ale většinu tvořily extrémně levné a na pulpovou kulturu orientované snímky, které nezřídka doslovně kopírovaly populární západní hity. Tyto filmy měly naprosto nulové umělecké ambice a lákaly téměř výhradně na atrakce pokleslých žánrů, jako jsou artistické kousky, scény zachycující mučení či sex (nejčastěji sexuální mučení) a občas dovedly zabrnkat i na nacionalistický sentiment. Režisér Çetin İnanç dokázal jeden takový film natočit během několika dní a poté, co jeho původní orientaci na erotiku překazila cenzura zavedená nastoupivší vojenskou krutovládou, se vrhl do vod akčních filmů, které nerespektují ani ty nejelementárnější prvky filmového vyprávění a vynikají naprosto nepředstavitelně bizarní špatností. U Dünyayı Kurtaran Adam mě ovšem ve změti všemožných hrůz nakonec nejvíc dostala ta religiózní vložka začínající stručným úvodem do islámu a končící u Ježíšových druhů budujících vyspělá podzemní města. Viděl jsem už všemožné filmové obskurnosti, mezi nimi i toto či toto , ale na plyšové příšery a hopsajícího Cüneyta se tedy žádná nechytá. Proto se ani moc nedivím, že na sebe strhává nesrovnatelně víc pozornosti, než jiný známý turecký film, který byl ve stejném roce, kdy Arkin s Akkayou zachraňovali svět, oceněn Zlatou palmou v Cannes. ______________ P.S: Mnoho komentátorů se zde podivuje nad scénou tréninku, kdy hrdina mlátí pěstmi do skály. To je možná jen malé kulturní nedorozumění, neboť nějak takto prý kdysi turečtí vojáci nacvičovali techniku pověstné osmanské facky... (27.11.2010)

Odpad si tahle kolosální slátanina rozhodně nezaslouží. Při projekci jsem byl sice střízliv, což filmu dozajista nepomohlo, neb je dle mého dobře stravitelný pouze v stavu podnapilém, leč i tak musím turecké autory ocenit. Děj je vskutku snůška žvástů, často mi přišlo, že scény na sebe ani nijak moc dějově nenavazují... Mám v plánu dát Dünyayi kurtaran adam ještě jednu šanci, a to když se předem s přáteli náležitě posilníme omamnými látkami. Za střízliva si to však více nezaslouží... 50% (31.05.2010)

Tohle se snad ani nedá hodnotit. Ale přece jen ty věci tam jsou.... beyond belief! Hlavní "hrdina" tam třeba hodinu mydlí do šutru, pak zas plácá rukama do hlíny nebo chodí s kamenama přivázanejma k nohám, pak zase kameny odkopává a ty vybuchujou. Na konci tam skáče jak kdyby měl pružiny v botách a takhle se přemísťuje z místa na místo, kde kosí lidi ve fakt ujetejch chlupatejch kostýmech, vždycky jim utrhne nějakou část těla (většinou "hlavu") a robotům zas tu hlavu urazí a ty okamžitě explodujou. Do toho tam mele nějakejch chlap s bodákama na helmě turecky a hraje do toho Indiana Jones, jehož znělku přerušujou jen zvuky výbuchů nebo lejzrů. Na konci hrdina do toho chlapa s bodákama tak dlouho mydlí, až ho rozpůlí (what?!) a pak následuje fakt nejdementnější scénka, kdy ukazujou ty jeho půlky tím nejvíc mimo způsobem, vždycky půl ksichtu a vedle černý prázdno. To by snad líp natočilo i pětiletý děcko na mobil. Je to obrovský, obrovský guilty pleasure, takovou zábavu neposkytne sebelepší zamýšlená komedie, ale jako film absolutně mimo. Jestli si někdo pamatuje na díl Simpsonů, kde Šáša Krusty přijde o slávu a musí místo Ichyho a Scratchyho vysílat nějakou nesmyslnou ruskou alternativu, tak ten film je v podobným duchu, akorát mnohem delší. (02.03.2011)