Zlomené květiny

Úspěch některých filmů je mi tak trochu záhadou. Zlomené květiny sklidily jásot filmových kritiků, úspěšně bodovaly na filmových festivalech i u diváků. Proto jsem byl zaskočený, o jak nenápadný a z množství řady snímků americké nezávislé scény v podstatě nevybočující kousek jde. Není to špatný film, to rozhodně ne. Jen se v kariéře každého zúčastněného režisérem počínaje a posledním hercem konče najde pár lepších filmů. Zlomené květiny nejsou ani avantgardní ani provokativní ani atraktivní ani vyjímečné. Hlavní postava Dona Johnstona není navíc dobře napsaná. Jeho četné milostné avantýry a podnikavost mu nějak nevěřím, z jeho chování nevyzařuje ani zbytkové charisma a rošťáctví. Tenhle odevzdaný,otupělý chlapík je muž, kterého těsně předtím opustila milenka pro zastydlé puberťáctví? Na druhé straně se Zlomené květiny mohou pochlubit skvělým obsazením a hereckými výkony, nostalgickou náladou a mírným, nevtíravým humorem. Celkový dojem 60 %. (14.08.2008)

Asi jsem hlupák, ale Zlomené květiny mě bohužel emociálně minuly. Celý film jako by sám o sobě "řval", že se tam jedná o něco víc, než je mi předkládáno na plátně. Že to má jednoduše hlubší myšlenku. Jenže já v záplavě oné prosté filmařiny nemohl rozkódovat o co tam vlastně šlo. Až ted po přečtení všech těch komentářů (zejména Kleopatry), mi začíná docházet, co že mi to ten film chtěl sdělit. Až ted se mi dostavujeten onen omračující pocit z celého filmu. Berte to jak chcete, ale pro mě je tento film sám o sobě za "hlupácké" tři hvězdičky. (22.08.2006)

"20 let je neviděl, ale teď mu od jedné z nich přišel dopis o tom že má syna a tak se zestárlý a unavený starý mládenec Don na nátlak svého souseda vydává navštívit své dávné milenky." V běžné americké produkci by tento námět skončil nejspíš jako stupidní romance, rádobyvtipný roadtrip či přeslazená vyprávěnka o cestě za minulostí, ale ne tak u Jima Jarmusche, který příběh spoulu s perfektním Billem Murrayem přetavil v pomalou a teskně melancholickou komedii která nabízí i prostor pro zamyšlení. (14.02.2007)

Obdivuju a miluju zároveň minimalistické herectví Billa Murraye. Jarmuschův dojemný, jednoduchý a příjemný film vyniká i přesným obsazením jeho bývalých lásek a milenek.. Režisér nechává plynout děj vlažně a pomáhá divákovi s pochopením charakterů jednotlivých postav. Děkuju za reálný (rozuměj neamerický) konec!! Škoda jen, že v kině nás sedělo osm.. (07.12.2005)

Kolik netušených zážitků, podivných příběhů a výletů za minulostí může přinést do poklidného života jedno anonymní růžové psaníčko. Zvolna plynoucí film. Stejně zvolna, nenápadně a tak nenávratně každému z nás utíká čas. To mě na filmu zaujalo nejvíc „Minulost je pryč...... to vím...Budoucnost...... ještě nepřišla...Ať je to cokoliv. Takže...... vše co je, je tohle. Přítomnost.“ (15.01.2006)