Ima, ai ni jukimasu

Takumi žije sám se svým synem Judžim. Už je tomu téměř rok, kdy jim zemřela manželka a maminka Mio. Slíbila však, že se v příštím období dešťů vrátí, a tato doba právě nadchází... Moc pěkný a příjemný romantický film s několika kouzelnými detaily (dort), hezkou hudbou a pětihvězdičkovou poslední dvacetiminutovkou. 8+/10 (31.03.2007)

Opět asijská kinematografie ukazuje svojí sílu, kdy je všechno natočeno s ohromným citem a ve výborný audiovizuální podobě, která všechno ještě umocňuje, jenže abych pravdu řek, tak Ima, ai ni yukimasu mi nepřišlo zase tak dechberoucí, abych tomu musel dávat plný hodnocení, kór když jsem asi 2 dojemný scény prozíval (10.09.2008)

Jeden z japonských klenotů. Kam se na něj hrabou americké filmy. Velice příjemné prostředí, herci, hudba, příběh.... prostě super film. Hlavní roli v tomto filmu hraje cit, láska, ohleduplnost, ale také obavy a své blízké. Strach otce, že nedokázal dát své milované manželce štěstí, že se nedokáže dobře postarat o svého syna. Velice hezky zpracované a podané. Mám z toho filmu moc hezký pocit. (10.02.2010)

Priznám sa, úvodné minúty ma moc nepresvedčili, no zakrátko ma tento romantický príbeh s netradičným fantasy motívom celého pohltil. Japonci skrátka vedia ako zaujať diváka, hlavne po obsahovej stránke, myšlienkou i pointou. Aké by to bolo keby sme dostali možnosť ešte raz a naposledy rozlúčiť sa s našim milovaným? Možno sa to niekomu bude zdať príliš sentimentálne a silené, hlavne ku koncu, ale to k tomu skrátka patrilo, aspoň v tomto prípade určite. Veľmi milo ma prekvapil aj samotný záver. Mám veľmi rád príbehy či už romantické alebo z iného žánru, kde na tie isté udalosti nazeráme aj optikou toho druhého, napr. film Má ma rád, nemá ma rád (2010) bol v tomto smere presne rovnaký. Nádherné uzavretie smutno-pozitívneho príbehu, cvak.... skladačka zaklapla a je koniec. Výborná záležitosť. 80/100 (09.05.2017)

Mnoho zemí dalo vzniknout spoustě výborným, dechberoucím a vůbec jinak úžasným, či památným filmům, které vynikají příběhem, inovátorstvím, řemeslným zpracovaním, nebo nečím jiným. ____ U všech těchto snímků (jakkoliv jsou vynikající) však přesto postrádam cosi, čemu soukromě říkám "pure soul" filmu. Je to čiste můj popis čehosi abstraktního, co neumím jednoduše popsat, ale jehož přítomnost vycítím a je jasně patrná už od prvních okamžiků filmu. Takovéto filmy ve mně zanechavají hlubokou brázdu pocitů, které mě dlouho hřejí a těší kdesi uvnitř, a na než je nemožné zapomenout. Jednou z velmi mála zemí, v jejíž produkci tento prvek nachazím, je Japonsko. A jedním z mála takových klenotů je "Ima, ai ni yukimasu".____ Jediný záběr zde nepostrádá svůj smysl a pevně dané místo, jediné vyřčené slovo není zbytečné, jediný pohyb bezúčelný. Herci jsou skvělí, příběh dokonale vypointovaný a tak přesně dávkovaný, že jsem se od něj ani na vteřinu nedokázal odtrhnout... ____ Tohle vsechno normálně ale stejně nestačí, abych byl z filmu tak unešený, ze by mě to přinutilo psát tento text. To něco, co je zde navíc, bohužel neumím popsat. Je to duše filmu. ____ Možná ji v něm můžete také zkusit najít, chce to jen nebát se hledat. Konečně... Jestli tam je, nebo vám lžu, poznáte jen vy sami. (25.05.2006)