Zvoník u Matky Boží

Jacques Prevert převedl Hugův román na plátno velice věrně, i když na začátku dal velký prostor svým milovaným hercům. Problémem je výprava a kostýmy, které nedovolují divákovy prožít emočně příběh do hloubky. Kostýmy se řídí jednoduchým barevným kódem - červená (život, krev), černá (zlo), šedá (Paříž, domy), výprava je poetická a nerealistická, což se nejvíce projeví ve scéně mučení. Možná to chtělo odvahu donutit Lollobrigidu sundat make-up. Ovšem co by se objevilo pod ním, druhý Quasimodo? (20.11.2012)

Myslím, že toto je najznámejšie, a zároveň aj najkvalitnejšie, filmové spracovanie historického románu francúzskeho spisovateľa Victora Huga (26.2.1802 - 22.5.1885) "Chrám Matky Božej v Paríži". Romantický príbeh o degenerovanom, mentálne zaostalom zvonárovi Quasimodovi, ktorý sa pudovo zamiluje do krásnej cigánky Esmeraldy, čo prchá pred zákonom. Hlavné úlohy stvárnili dve veľké hviezdy svojej doby, Gina Lollobrigida a Anthony Quinn. "Notre Dame de Paris" - literárna klasika, s ktorej sa časom stalo aj klasické, rešpektované filmové dielo. **** (08.04.2010)

Film s krásnou Ginou Lollobrigidou v roli cikánky Esmeraldy působil možná trochu chladněji než další dvě adaptace tohoto románu (z roku 1997 a 1982) ale zato byl natočen věrně podle Hugova románu. Arcijáhna Frolla jsem, myslím, líp zahraného neviděla, byť ve zpracování z roku 1982 jej hrál úžasný Derek Jacobi, přece tato role Alainu Cuny (který mi nedávno nepřipadal dostatečně přitažlivý na pěvce Gilla v Návštěvě z temnot ;-)) lépe sedla. Velmi realisticky je podle mě stvárněn i lehkomyslný floutek Phoebus, co si pohrává s krásnou Esmeraldou, zatím co má před svatbou s počestnou dámou (měšťanka, možná i šlechtična, jejíž matku později pokrytecky žádá o odpuštění) nebo bázlivý Pierre - snílek, básník a manžel Esmeraldy, kterou nakonec nechá na holičkách, když se ji pařížské podsvětí snaží zachránit, on se drží stranou, neboť, sám o sobě říká, že zbabělý, protože “kdo by jinak o tom všem napsal”, byť ona sama ho dříve zachránila fiktivním sňatkem před oprátkou. A tak má vlastně film jediné dvě kladné postavy – Esmeraldu a Quasimoda, kteří k sobě najdou cestu a ve mně tak závěrečná část filmu evokuje pocit ze známé pohádky o krásce a zvířeti. Rozhodně film stojí za zhlédnutí, byť už z hlediska historie třeba jen kvůli Ludvíku XI., který ve filmu vypadá jako by vyšel z některého ze svých obrazů a stejně tak jeho povaha velmi odpovídá tomu, jak nám ji předkládají dějiny (ve filmu se např. snaží ve vězení, v temné kobce a u v ní dlouho vězněného kardinála nalézt precedens, aby mohl porušit právo azylu). (22.09.2011)

Výborný film, který i přes jistou barvotiskovost má stále pevní místo v dějinách francouzské poválečné kinematografie. První polovina hledá svoje tempo, ta druhá perfektně graduje. Oceňuji hlavně skvělé kamerové jízdy. P.S.: Lucie Vondráčková by raději už nikdy neměla dabovat Ginu Lollobrigidu, protože Esmeralda občas zněla spíš jako holčička než dospělá žena. (05.01.2023)

...vona...je černá jak čerstvě vypálená bradavice....von...má celkem brutální skoliózu.....story jako vystřižená z červeny knihovny.......připálenej velbloud?????...nevím...ptát se co by asi vzniklo skřížením těhlech dvou je tady vcelku zbytečný...páč jeden člen z tohohle hvězdnýho pááru během těch stopatnácti minut definitivně zařve...(škoda jen že ten hezčí)..ale vážně.. proti tmavejm já fakt nic nemám (..zdravíme Reye, AŤ ŽIJOU MULATI!!!)...a teď něco pro zasmání: luští cigán křížovku a čte: černý pták na tři...chvili premejsli...pak se ťukne tužkou do čela a napiše...MUJ (08.02.2007)