Mnichov

Škoda, že Spielberg Mnichov nenatočil třeba se Spikem Lee, možná by potom došel dál než k tuctovým dialogům na téma domov. Musím vychválit recenzi Vojtěcha Ryndy z Reflexu kvůli přesnému zhodnocení Mnichova jako "skvělého thrilleru se Spielbergem koktajícím nad aktuálními politickými otázkami". Každopádně výtečně natočeno, sedmdesatkovej styl díky Kaminskiho kameře parádně funguje, v některých momentech vyhání napětí do maximální možné míry... ale nepřekryje, že Spielberg není myslitel ani filozof, který by svůj film dokázal oprostit od svého ideově uhlazeného vypravěčství (nic na tom nezmění pár explicitně podaných mrtvol). V prvním plánu Steven přináší znovu své stěžejní motivy (rodina, otec-syn, otec-dcera), což mě štve dvojnásob kvůli tomu, že se komentář k palestinsko-izraelské otázce odbývá pomocí plakátové a typicky hollywoodské scénky s laděním rádia anebo již zmíněnými tuctovými dialogy o domovině. Spielberg nemá moc co říct (byť to říká efektně aa napínavě), a proto raději uhýbá do profláklé osobní roviny, do ničivého víru násilí, který jsme na plátně sledovali už mnohkrát (naposledy a mnohem sugestivněji v Dějinách násilí). Dal bych 70%, když by mě poslední záběr nedovolil vztáhnout Banovu intimní linii k současnosti jako docela hluboké, věcné a smysluplně zobecnitelné vyjádření vystupující proti krvavé pomstě. Ale pořád mě mrzí, že k samotnému tématu Izrael vs. Palestina neřekl Spielberg s kolegy něco duchaplnějšího. (Imho na to nemá při své sentimentalitě potřebný duchovní rozhled, proto ta úvodní poznámka o Spikeovi :-) P.S.: Hra na akcenty mi byla znovu protivná a Geoffrey Rush znovu přehrával. (04.02.2006)

Rozpolcenost současných vymezení vkusu i pojetí kvality a nekvality v současném umění vůbec je zarážející. Projevuje se plně i v těch částech, kde umění stále zůstává názorným. Podezřívat v případě MNICHOVA židovsky ovlivněného Spielberga z chladu a nepodjatosti je velmi politováníhodným nedorozuměním. Izrael, přestože z krve a bolesti nejen židovské vznikl před dlouhými šedesáti lety, nepřestal být podstatnou částí arabského islámského i křesťanského světa považován v blízkovýchodním kontextu za cosi nepřirozeného a chorobně cizorodého. Místo toho, co by spory tišil, mírnil a řešil, je naopak rozevírá a podněcuje. Na jedné straně se miliony zahraničních židů vykupují z toho, aby se do Izraele stěhovat nemuseli, na straně druhé téměř šest milionů palestinských Arabů má jistotu, že se v dohledné budoucnosti příštích 30-50 let do své staré vlasti, z níž byli postupně bezdůvodně vypuzeni, nevrátí. Ze současných zhruba 7 mil. obyvatel Izraele je téměř půldruhého miliónu Arabů; z více než 5 milionů Židů si statisíce zvykly na tuto zemi a považují ji za svoji vlast. Tragédie Mnichovské olympiády 1972 vyrůstá právě z tohoto nekončícího řetězce ztrát, frustrací, zločinů, válek; konflikt je permanentní, neustále probíhá a ročně polyká minimálně stovky lidských životů.; je součástí také naší současnosti. Filmový příběh, soustředěný zhruba do let 1972-1974, přesvědčivě - skoro by se chtělo říci až sympaticky nehollywoodsky - ukazuje tuto odvrácenou tvář, střetání proslulého Mosadu a palestinských terorizujících partyzánských bojůvek, i to, jak se na pozadí mrtvol často nevinných lidí v hlubokém míru relativizují a posléze postupně rozplývají zdánlivě jasné skutečnosti dvou nepřátelských černobílých pohledů do bezradného ztracena. Zůstává jen krev a nenávratně utracené lidské životy. Kvalitní herecké výkony, úspěšně zvládnutý pokus o ústřední motiv filmu (průběh atentátu) i brilantní kamera posouvají film na rozhraní uměleckého a lehkého thrillerového žánru kinematografie hraného filmu. Napětí z něj neustupuje ani ve zdánlivě klidných scénách. Je jisté, že V MNICHOVU Spielberg dosáhl na jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. (01.02.2009)

"Dáváme peníze z fondu, který neexistuje, do schránky, o níž nevíme, v bance, kde jsme nikdy nebyli. Nemůžeme Vám pomoct. Neznáme Vás." Kdyby mi těmito slovy oficiální místa vyjádřila svou podporu, tak bych se do vraždění ve jménu odplaty nepouštěl, pohodlně bych se usadil a sledoval bych Marca Spitze, jak loví z olympijského bazénu sedm zlatých medailí. Agent Avner je však na podobné jednání zvyklý a tak se připojil k násilí, které plodí násilí. Na můj vkus je to tedy docela dlouhé a hodně depresivní, ale je to taky zlehka tajemný kus dějin, který stojí za prozkoumání. (16.09.2016)

Mníchov je ďalší „vážny“ film mága Stevena Spielberga. Rozoberá v ňom výbušné vzťahy medzi Palestínčanmi a Izraelom po únose a zavraždení jedenástich izraelských športovcov na mníchovskej letnej olympiáde v roku 1972. Takto explozívny námet je tvrdým orieškom, na ktorom by si menej skúsený tvorca isto vylámal filmové zuby, Spielbergovi sa však najmä vďaka jeho režijnému umu podarilo zvládnuť ho na výbornú. Je potrebné vyzdvihnúť najmä nestranný prístup, s ktorým režisér pristupoval k látke. Nestavia sa na žiadnu stranu a dáva rovnaký priestor pre prezentáciu názorov oboch strán. Nechá diváka pochopiť postoj a motiváciu každého účastníka konfliktu. Práve toto je najväčším ideovým prínosom Mníchova v čase jednostranne zameraného televízneho spravodajstva. Po formálnej stránke je film výborne zvládnutý, zaujme najmä luxusná Kaminského kamera a výborná Williamsova hudba. Eric Bana ako Avner síce je vedúcim hercom, ale rovnako ako vo svojom teame čističov nenecháva hrať ostatných len druhé husle. Zaujme i skvelý Geoffrey Rush, ktorý opäť raz predvedie ako preboxovať vedľajšiu postavu do centra pozornosti diváka. Aby som však Mníchov neprechválil, musím povedať že mám mierne výhrady k stopáži, ktorá síce na prvý raz nevadí, ale po druhý raz by mi niektoré scény pripadali hodne natiahnuté. Takisto by som privítal, keby bol Mníchov ešte trochu viac dotiahnutý v myšlienkovej rovine a nezostal len pri základnej motivácii strán (ktorej zobrazenie ale zvládol bravúrne). Ako päsť na oko na mňa pôsobila scéna pri ktorej sa Avnerova súlož s manželkou prestrihávala so scénou záverečného masakru na letisku. Z toho čo som videl, držím palce na Oscaroch, pretože toto je od Schindlera najlepší Spielbergov film. 9/10 (08.02.2006)

Od Stevena Spielberga jsem čekal daleko víc, protože má na svém kontě spoustu víc než kvalitních filmů, ale poslední dobou mu to zrovna moc nejde a tohle je asi to nejhorší co posledníí dobou natočil. Na mě to dělalo takovej moc zdlouhavej dojem, který ještě zvyšuje fakt, že to má skoro tři hodiny, na takovou délku už musí film opravdu hodně zaujmout a to se Mnichovu u mě nepovedlo. Taky film oplývá maximálně nudnými dialogy o izraeli, izraelcích atd., a věřte mi že jich je tam opravdu hodně, příběh by potřeboval spíš trochu rozpohybovat než ho ubíjet nesmyslnými dialogy, možná tim Spielberg chtěl něco sdělit divákovi, ale udělal to dost nezáživnou formou. Touhle kritikou, ale nechci řict, že film nemá svoje světlejší chvilky a že se na něm nic nepodařilo, protože některé scény se opravdu povedly a zcelého filmu sálá dokonalá atmosféra 70 let. Taky jsou hodně povedné nájemné vraždy atentátníků z Mnichova, které jsou jak po rejžijní tak i kamerové stránce perfektní a trikově jsou na tomsnad ještě líp, v podstatě celej film má takřka bezchybné triky. Dalším plus filmu je herecký výkon Erica Bany, ale i dalších herců, kteří do svých rolí nádherně zapadají. Jenže všechno tohle dokonale zazdí nezáživnej a nudně podanej děj. Je to něco mezi 3* a 4* (10.02.2006)