Režie:
Vlasta JanečkováScénář:
Jarmila TurnovskáKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Vadim PetrovHrají:
Josef Kemr, Věra Galatíková, Naďa Konvalinková, Petr Štěpánek, Milena Steinmasslová, Alena Procházková, Josef Vinklář, Blanka Bohdanová, Jan Hrušínský, Ondřej Havelka, Vladimír Ráž (více)Obsahy(1)
Přiznejme si, kdo z nás by si někdy, byť na pár chvil, nepřál chytit kouzelnou rybku, co plní i ta nejtajnější přání... Rybku, co sny a fantazii proměňuje v dokonalou skutečnost. Ale přináší tak snadno splněná přání opravdové štěstí...? Nechme o tom vyprávět moudrou pohádku O zlaté rybce, kterou A. S. Puškin napsal už v 1. polovině 19. století. Stále živému příběhu budeme i dnes určitě dobře rozumět. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Úvod u mořského Cara mě vážně nebavil. Ale když nastoupila paní Konvalinková a ostatní hvězdy (paní Galatíková, Kemr...)., začala docela svižná a veselá studiová jízda. 4 hvězdy za nadčasovost, úsměv, nadhled, lehkost, moudro a hořké pravdy - jo jo, když je člověk nespokojený vnitřně, není spokojený nikdy s ničím. A tady u toho byla aspoň legrace. ()
Jedna z nejznámějších Puškinových pohádek dostala své ztvárnění. Jak Josef Kemr tak Věra Galatíková či Naďa Konvalinková byli výborní. I kulisy se mi moc líbily. Pravdou ale je, že znám tu verzi pohádky trochu jinak a tato upravená mi v půli přišla trochu unavená. Možná se tvůrci měli držet původního příběhu, který právě v těch stupňovaných přáních má své ponaučení a jisté kouzlo. ()
Pohádka o rybáři, kterému to chytání ryb moc nejde do doby než chytí zlatou rybku, bohužel má zlou ženu a stupidní chamtivou dceru. Hodně levná studiová osmdesátková pohádka dle Puškina, která má jediné plus ve skvělých hereckých výkonech Kemra ( to mu sedne jako životní role ) a Galatíkové. Provedení primitivní, ale účinné. ()
Další z řady studiových kulisových pohádek paní režisérky Janečkové. Skvělé obsazení hlavních rolí. Úžasná manželka rybáře paní Galatíková, její tupá nevycválaná dcerka paní Konvalinková a kdo jiný v roli ženštinami utrápeního rybáře než nejcharismatičtější smutný herec pan Kemr, mihnuvší se pan Štěpánek v roli bojara či vodní car pan Vinklář. Pohádka je příjemně „rusky“ stylizovaná a inspirace Mrazíkem je přímo hmatatelná, zejména promítnutí Marfušky do dcery rybáře. Zajímavé je i podání scén z podvodního království, vlastně carství. V závěru mi možná trošku chybělo důraznější potrestání ženštin. Psychický teror, který od své rodiny rybář zakouší by bylo možné v dnešní době zcela určitě řešit pomocí vykázání z domácnosti. ()
Kdo by si nepřál zlatou rybku? Nooo, z Puškinových zvířátek bych si nejvíc přála veverku. Ne, že by na mluvící kouzlíci rybce bylo něco špatného. Ve fascinaci touhle pohádkou (v její literární podobě) jsem si dělala dlouhodobě průzkum a zjistila jsem, že většina lidí si zlatou rybku představuje jako zlatého kapra. ()
Reklama