Lincoln

Opona se rozhrne, na černém pozadí se majestátně vyrýsuje nápis „Lincoln“ a dřív než stačíte říct „lovec upírů 2“, jste vhozeni do nelítostné bitvy Severu proti Jihu. Detailní záběry urputně křičících vojáků vám sice neprozradí nic o velkoleposti bitev, avšak o to působivěji vykreslí agónii jednotlivců zasažených bajonetem do zad. Vřava rychle utichne a nutno podotknout, že s ní i jakékoliv naděje na další akční scénu. Přeci jen Spielberg už patří ke starší generaci a tentokrát se na nějaké běsnění s bambitkami očividně necítil. Své nové životopisné drama bere vážně (rozhodně vážněji než předchozí paskvil Válečný kůň), nechce se snížit ke snadno přístupným diváckým atrakcím (vizuálním efektům) a staví politické dialogy vysoko nad všechno ostatní.___ Pokud očekáváte, že se film bude točit pouze kolem Abrahama Lincolna a detailů z jeho života, můžete být lehce vyvedeni z míry, centrem všeho dění je totiž jen jedna etapa jeho panování – jedna zásluha a to zrušení otroctví díky přijetí třináctého dodatku americké Ústavy. A vůbec, sám Lincoln se kolikrát v centru dění ani nevyskytuje, představuje pouze strůjce a hlavního hybatele procesu prosazování třináctého dodatku, svědomitě mu kryje záda, poskytuje podpůrnou palbu, ale nikdy se sám nestaví před něj a nepřekáží mu ve výhledu. Rozvážný Abraham tak plní úlohu moudrého dědy - nikoli věkem, ale povahou a svým diplomatickým přístupem k věci. Své myšlenky si (téměř) vždy obhájí, na každou poznámku dokáže sestavit protiargument a ještě ho zakončit alegorickou historkou ze života…___ V postavě Lincolna se skvěle snoubí kvalitní scenáristický podkres (tedy co se jeho charakteru týče) s ještě kvalitnějším hereckým výkonem. Daniel Day-Lewis (Až na krev) si po vzoru Stanislavského metody nastudoval svou roli dokonale – vláčná chůze, aneb důkladný jak v pohybu, tak v projevu, důrazná a přitom neagresivní gestikulace, charismatický obličej, z něhož sálá výrazný úsměv i přirozená autorita – hurá, Abraham Lincoln ožil! Tommy Lee Jones (Muži v černém 3) v roli krajního odpůrce otroctví, Thadeuse Stevense, mu však zdatně sekunduje a nebylo by žádným překvapením, kdyby si tento rok právě tito dva zasloužilci dokráčeli pro své další zlaté sošky.___ Téma otroctvi již Spielberg zevrubně rozebíral ve snímku Amistad, ani v něm se nebál od počátku rozdělit postavy, potažmo celý filmový svět na dvě vyhraněné kategorie – dobro a zlo. Není tak černohumornou narážkou, že Spielbergovo vnímání (nejen) otroctví je silně „černobílé“. Lincoln, podobně jako Amistad, nedokáže diváka vybídnout k zamyšlení a poskytnout mu nějaký prostor k zaujetí vlastního stanoviska. Fakta jsou předkládána systematicky, srozumitelně, jenže také poněkud fádně a nepříliš zábavně. Režie je chladně precizní, ale co se týče vzdělávání diváka historií, pojem „škola hrou“ ji zůstává cizí. Z téměř nekonečných politických slovních přestřelek nás dokážou „probudit“ a emocionálně nabít jen momenty, kdy se přestane mluvit o populaci jako celku a přijdou na řadu jednotlivci, s nimiž jsme schopni se identifikovat – ať už jde o procítěné projevy Thadeuse Stevense, odvážné odhodlání Lincolnova syna Roberta, nebo samozřejmě odbočky do osobního života samotného Abrahama.___ Ovšem neberte mě špatně, ne každý politický monolog je nudný a ne každý státník vás umoří počítáním hvězd na americké vlajce! Film oplývá řadou vyhrocených momentů, kdy vypointovaný monolog a úderné gesto rukou dokáže diváka nabít větší energií, než kdejaký Válečný kůň tančící balet na minovém poli. Z hlediska záživného převedení životopisu na plátno lze také říci, že Spielberg jednoznačně překonává předloňského Eastwoodova J.Edgara, jenž se na rozdíl od Lincolna nebyl schopen prohnout v patřičném dramatickém oblouku jako správná filmová kočka. Nicméně povedenou závěrečnou katarzí se nemůže ve svých posledních výtvorech chlubit ani jeden z režisérských veteránů.___ Vzhledem k základům americké historie snad nebude žádným spoilerem, když prozradím, že otroctví bylo zrušeno a Abraham Lincoln zavražděn. Rozpor filmu pramení z jeho nerozhodnosti, kterou událost ustanovit jako klíčovou pro závěrečnou katarzi. Snímek svou ústřední dějovou linii o třináctém dodatku prakticky uzavře do dvou hodin, bohužel Spielberg po vzoru baterií Duracell vydrží déle než běžní režiséři a směle jede dál! Hledisko vyprávění přesedlá zpět na postavu Abrahama a trvá přesně o pár minut déle, než by bylo záhodno. Divák si své „vyvrcholení“ již prožil v soudní síni, a tudíž může být problém vydržet dalších 20 minut fascinovaně zírat na plátno, obzvlášť když film klíčovou událost Abrahamovy smrti zmiňuje úplně mimoděkem, tedy nevhodně minimalistickým způsobem.___ V celkovém dojmu se rýsuje především pocit z kvalitně odvedeného řemesla – ať už se jedná o zmiňovanou zkušenou režii a vytříbené herecké výkony, nebo o výpravu věrně imitující dobu v čele s drahými kostýmy. Jen ke kameře a hudbě nelze říct víc, než že se snaží na sebe neupozorňovat a raději jen poslušně a nenápadně sloužit filmovému vyprávění. Akademické podívané tohoto druhu chybí „něco navíc“ – zbraně schopné dostřelit i do řad obyčejných diváků, způsobit zvrat hodný efektu „wow“, rozvířit prach, po němž nezůstane jedno oko suché, zkrátka chybí propracovanější spletitost osudů, popř. údernost a razance, nezakládající si jen na úctě k historii. 6/10 (13.01.2013) (méně) (více)