Vzpomínky

Kdysi jsem měl pocit, že sleduji na dobré frekvenci vysílající kriminální thriller, v němž si zničehonic Timecop Denzel začne hrát na pre-crime agenta z Minority Report. Aby zachránil svou Kate ze sprchy, musí spoře oděný Leopold Washington nasednout do DeLoreanu americké vlády (co zatím nepropustil ani křečka v noční košili) a podoben tvrdému Terminátorovi, jenž ví, co bude next, zneškodnit teroristu usilujícího o tajemnou záři nad New Orleans. To vše v pro autora typickém zoomovaném stylu návratu do filmové budoucnosti. A pak jsem viděl Scottův film a zažil Deja Vu.. (03.05.2010)

Nemôžem si pomôcť, proste mám "nového Tonyho Scotta" rovnako rád ako toho starého (Posledný skaut, Pravdivá romanca), ak nie dokonca radšej. Toto je trochu návrat k vizuálnej umiernenosti, ale v okamihu "predstavovania technológie" to Tony opäť rozbalí a začne tučný adrenalín. Naháňanie minulosti s "okuliarmi do uplynulého času" je pre mňa najdravší filmový zážitok od záverečnej naháňačky z Bournovho mýtu. A Denzel Washington sa prediera na post môjho najobľúbenejšieho súčasného herca - tu o čosi menej fraferí a je celkovo usmievavejší a sympatickejší a je to fajn. (28.03.2007)

Tak málo akce jsem u Tonyho Scotta opravdu nečekal. Nevzdal se svého oblíbeného vizuálního stylu úplně, ale nehnal ho díkybohu do nesmyslných extrémů jako v Domino. Příběh se točí kolem výbuchu trajektu a nalezené ženy poblíž, která však nebyla na lodi. To vše za pomocí blíže nevysvětleného přístroje, který dovoluje nejen pohled o několik hodin dozadu, ale také přenesení věci v čase zpět do chvíle, kterou právě sleduje. Bez akce, ale Tony není tak silný režisér jak by možná někdo čekal a filmu akce jednoduše chybí. Je to velká škoda, že se nevyužilo trochu víc Denzela Waschingtona a Jamese Caviezela, který je výborný šílenec, kterému bych věřil, že odpálí sám sebe i při minimální šancí, že to zasáhne toho koho chce zabít. (05.07.2007)

Tony Scott si jednoznačně libuje v konspiračních hi-tech hypotetických kauzách, v nichž stát coby instituce eticky selže a začne porušovat základní lidská práva tím, že začne zasahovat a nahlížet lidem do soukromí. Předvedl to již ve svém mistrném thrilleru Nepřítel státu, jehož sémantiku v Déjà Vu volně rozvíjí... Jakoby scénáristé Scottova nového filmu skřížili dějový model Nepřítel státu s naračním experimentem snímku Osudový dotek. Na téma časového paradoxu se ovšem dostane až v druhé polovině filmu a dá se říci, že ono skloubení funguje překvapivě dobře. Akční expozice snímku se standardy videoklipové rychlosti střihu a epileptickou skladbou záběrů složenou převážně ze švenků z plošin, helikoptér atd. točených pouze na efekt se dá naštěstí bez újmy na diváckém prožitku přežít a pak už nastupuje skutečně zajímavá dějová linka a stále nesmírně charismatický Denzel Washington. U Scotta jsou vždy téměř všichni hrdinové naprostí workoholici, spíše však geekové, tedy lidé s obšírnými technickými či odbornými znalostmi a talentem byvše skutečně nevšedně zapálení pro svůj obor, nejinak je tomu i v Déjà Vu. Jen onen v názvu zmíněný pocit se mi ani hrdinům nedostavil snad ani jednou a marně jsem pátral, proč vyšetřovací metoda dala přeneseně název celému filmu. Možná že Denzel Washington hraje Tonyho filmech až nezdravě často... :-) Podobné filmy: Nepřítel státu, Frekvence, Svěrací kazajka, Osudový dotek (09.01.2009)

Tony Scott je tu zase a opět v plné parádě! Tentokrát už asi při natáčení nesjížděl žádnou drogu (což je oblíbená hláška recenzentů a já si ji nemohl odpustit :-) ), ale i tak to vypadá, že měl při ruce nějakou tu lahvinku alkoholu. Což znamená, že jeho obrazové orgie se oproti Dominu a Muži v ohni dost uklidnily, ale i tak je zde jeho rukopis více než znát. Film má spád, tempo a vtáhne vás do děje. Příběh je zde také velice zajímavý a celý ten nápad s omezeným cestováním v čase do jisté míry originální (stejně jako automobilová honička s hummerem). V poslední půl hodince se to ovšem scénaristům trochu vymklo z rukou a naservírují nám pár časových paradoxů, které na závěr nedávají žádný smysl. Hercům to ovšem šlape od začátku do konce stejně dobře. Denzel Washington hraje podobnou roli policisty už po xté, ale stejně vás v ní neomrzí a hraje velmi dobře. Val Kilmer je po dlouhé době snesitelný, Paula Patton je okouzlující a Adam Goldberg občas utrousí nějakou tu dobrou hlášku. Jenom záporák v podání Jamese Caviezela zůstal po hříchu nevyužit a to je velká škoda. Ve výsledku je do další výborný film ze Scottovy výroby, kterému podráží nohy krapet nevydařený konec. (23.12.2006)