Ve stínu Beethovena

Film je v jádru vydařený. Je to však hudba, silně emotivní Beethovenova hudba, která jej dostává do vyšší roviny. Vysoce hodnotím i scénář, kdy si scénárista pohrává s detailními popisy smyslu a pocitovosti skladeb psaných "maestrem". Ne každý člověk vidí onu nezaměnitelnou představu o vyjádření světa a věcí kolem sebe pomocí hudby. Zde se mu jí dostává na stříbrném podnose...Výše zmíněnému přikládám i vysvětlení takto nízkého celkového hodnocení uživatelů... (01.08.2009)

Pánové, jež chtějí tvořit filmech o hudebních skladatelích by si měli vzít příklad z pana Formana. Tento snímek je špatně vybraný již od počátku. Ed Harris je fantastický herec, ale cítění s touto muzikou prostě postrádá. Je vidět, že je to herec, ne Beethoven. Ani co se týče jeho charakteru se mu nedokázal napodobit. Nejedná se o žádné struhující dílo, ačkoliv hudba k tomu vybízí. Ač nerad, dávám tři hvězdičky, jedná se o průměr, jeho potenciál byl trestuhodně nevyužit. (04.08.2012)

Kdyby se zapracovalo více na scénáři, mohl to být celkem zajímavý film. Takto zpracovaný ale spadá do naprostého průměru. Ed Harris v roli Beethovena je však výborný a svou úlohu zvládnul dokonale. Špatně si nevede ani Diane Krugerová, která mě celkem mile překvapila. Působí celkem přirozeně a je na ní i pěkný pohled. Svým výkonem ale zůstává přece jen ve stínu Beethovena - přesně jak říká název. Film je však nejspíše určen skutečným znalcům tohoto významného skladatele. (01.01.2009)

Geniální hudba Ludwig van Beethovena, tento film zachránil. Dějově mě film jaksi minul, i když příběh filmu není zas tak špatný, ale jak zazněla božská Beethovenova díla, tak mě naplnila boží fascinace, to nepopírám. Dost pochybuji, že Ludwig van Beethoven, skladatelský zjev, se takhle nějak opravdu ve skutečnosti nerudně projevoval. I když si samozřejmě nemůžu být jistý. Někdy to tak bývá že géniové mají někde ubráno. Nicméně nebýt té hudby tak nadšení z filmu zcela vyprchalo. (05.07.2015)

Film pri ktorom všetci čakajú, kedy zaznie Óda na radosť. Všetko predtým a potom je už viac menej zbytočné naťahovanie času. Samozrejme úlohou režisérky bolo vyburcovať diváka natoľko, aby si tento jediný silný moment filmu patrične užil, a zabudol na všetky dovtedy napáchané filmové nedostatky. Príprava na moment bola výborná. Vykresliť geniálneho Beethovena ako zatrpknutého humusáka žijúceho vo vlastných výkaloch bolo terno. Divák sa tak dostal do pomyselného tranzu kedy si nevšíma mŕtveho a hnijúceho bezdomovca na ceste a zameria sa na hudbu vychádzajúcu z parfumérie oproti. Režisérka vsadila na to že nedostatok kulís či inej výpravy sa dá zamaskovať poriadnym nasvietením 40Watových sviečok. A pošetrila aj na herectve, kedy kástingom prešli mená od ktorých už dopredu nikto nič nečakal. A je to tu hluchý maestro diriguje koncert. Ešte nič...ešte nič... ánó Óda na radosť a zasa nič (môj pohľad hudobne nevzdelaného primitíva). Tím mal film skončiť, aby si zachoval aspoň nejakú tú nadobudnutú silu. Nie on pokračuje ďalej a snaží sa dokonca navodiť romantickú atmosféru. Agnieszka asi zabudla, že k humusákom sa city nechovajú. Film končí a ja len krútim hlavou so slovami nie každý Mozart má svojho Formana. (02.11.2011)