The Time of the Doctor (S07E16)

Esence jedenáctého Doctora napěchovaná do jediné hodinky. Jestli před Moffatem někdy stála opravdová výzva, byl to narozeninový Day of the Doctor. A jestli před ním stál úkol, při kterém člověku hrozí nervové selhání, bylo to psaní dalšího pravidla-měnícího kousku, který musí něco rozřešit, něco uzavřít, něco rozehrát - a hlavně dojmout. Pro někoho je z toho nesledovatelná matlanice, která je jen stínem duše, kterou seriál měl během působení Matta Smithe. Pro mě, i přes to, že Jedenáctka nikdy nebude mým srdcovým hrdinou, jde (možná právě díky tomu) o dokonale slzopudnou, nostalgickou i napínavou tečku. I will always remember... (26.12.2015)

Rozlučková epizoda Matta Smitha na mě rozhodně nezapůsobila tolik jako předcházející speciál k 50. výročí. I přesto nemůžu říct, že by mě snad nějak hrozně zklamala. Užil jsem si jí jako vždy. Rád jsem ještě jednou viděl jako to funguje mezi Doctorem a nemožnou Sufflé holkou. Na konci přišlo rozloučení s Mattem Smithem, které na mě nefungovalo tolik jako při loučení předchozího Doctora. Nicméně i tak jsem zvědav jak si povede Peter Capaldi. (25.01.2014)

Nerada to přiznávám, ale mám sklon odsouvat nepříjemné věci na co nejpozdější dobu. Je to samozřejmě dost zbabělé a nejednou jsem na to doplatila, ale nějak si nemohu pomoci. To je také důvod, proč jsem se po vzoru ostatních whovianů nevrhla hned lačně na nový vánoční speciál jako armáda Daleků na Gallifrey, snažila jsem se oddálit regeneraci jedenáctého Doctora, protože mi bylo jasné, že zas budu bulet jak želva a samozřejmě jsem měla pravdu, přesně to se stalo. Promiň Davide, vím, že jsem napsala, že jsi nejlepší a jako Desítka jsi byl nepochybně fenomenální, ale Matt je Bůh a i když jsem moc zvědavá na Capaldiho, bude mi neuvěřitelně chybět. Co se týká dílu samotného, tak prvních patnáct minut to mělo podobu ryzí komedie, pak nějaká ta akce, vcelku ucházející vysvětlení otázek předchozích linií, kde se sešli všichni doctorovi nejvýznamnější nepřátelé a nakonec velké dojetí, takže stará dobrá klasika. SPOILER: byla jsem moc ráda, že došlo i na loučení s Amy, škoda, že tam nebyla i River KONEC SPOILERU. Vysvětlení nové regenerace bylo samozřejmě dalším šidítkem, ale to jsem čekala, takže žádné zklamání z mé strany se nekonalo. Moffat je i přes občasné drobné kiksy super a já se těším, co nového si zas na nás vymyslí, ale jinak mi tedy dává zabrat, asi jsem trochu pomalejší, ale na to, že je to zábavně-dobrodružný seriál, musím často používat mozek na plné obrátky, abych se v ději vůbec chytala. (04.01.2014)

Koho zajímá, že se do toho Moffat zamotal jako? Vždyt je to tak kurevsky emotivní, dechberoucí zakončení nejlepší éry Doktora, že na příběhu v tomhle momentu vůbec nezáleží. Budeš mi chybět, Matte. " When you think about it. We're all different people all through our lives. And that's OK, that's good, you've got to keep moving, so long as you remember all the people that you used to be. I will not forget one line of this. Not one day. I swear. I will always remember when the Doctor was me. " (27.12.2013)

Emotivní hodinka, ve které Moffat naplno ukazuje, proč ho mám ráda i nerada. Má báječný smysl pro humor a dokáže napsat svělé jednotlivé epizody, ale jako showrunner, který by měl prokazovat určitou předvídavost a schopnost vytvářet dlouhé dějové oblouky, často selhává. Ačkoliv nedávný výroční speciál měl svoje mouchy, vánoční speciál roku 2013 je slabě řečeno podivně napsaný a děj tlačený scénáristickou umíněností. Ačkoliv nám bylo ve výročním speciálu přislíbené nové směřování Doktora a nějaký ten pokračující děj na jeho domovské planetě, poselství hned následující epizody je sorry-not-gonna-happen. Co se Moffatovi tentokrát podařilo asi nejlíp, to je odchod jedenáctého Doktora, který je v nové verzi seriálu ten rozhodně nejpoctivější a směřuje k němu polovina vánoční epizody. Ten odchod, který Eccleston neměl vlastně možnost zahrát a při kterém Tennant přeskakoval klacky házené scénářem pod nohy, si Matt Smith užil s úklonou. Nezbývá, než mu v další kariéře popřát podobné štěstí, jak se to podařilo Davidu Tennantovi - přinejmenším to díky jeho dětinskému hravému Doktorovi byla zábavná jízda. Jeho druhé (!) loučení ale bylo na úkor Capaldiho. (28.12.2013)