Síť

Dobrý a napínavý thriller se standartně dobrou Sandrou Bullock, která se u počítače cítí jako ryba ve vodě a divák při jejím počínání jen nechápavě kroutí hlavou, cože se to vlastně teď snaží udělat. Přesto jí držíme palce, aby toho bastarda dostala a zachránila se. Svým výkonem příjemně překvapuje nezvykle záporný Jeremy Northam. (26.12.2003)

Kdysi dávno jsem tenhle film děsně žral, protože Sandra a protože to bylo tehdy vcelku neokoukané téma počítačové kriminality a krádeže identity. Zub času se ale na filmu projevil, akce s počítači vypadají v dnešní době dost nereálně až směšně. Pokud bych se ale na film díval z tohoto pohledu, musel bych jít s hodnocením ještě níž. V kontextu doby to je u mě za 4* (19.04.2014)

Čím více se zamýšlím nad tímto filmem, tím více se přikláním k názoru, že "na každém šprochu, pravdy trochu". Se zavedením elektronických zdravotních knížek, el. platebních karet a ostatních eloktronických vymožeností, zpřístupníme své soukromí lidem, kteří to né vždy s námi musí myslet dobře ... a to není dobře. Nejsem proti pokroku, ale musím varovat před "hurá" pokrokem / viz. "dokonalá" CS privatizace/. K filmu - jedna z nejlepších rolí S.Bullock a i myšlenka je velmi zajímavá. Jen ten závěr je jako od B.Němcové. (14.06.2010)

Pokud jeden můj kamarád z vysoké školy nenávidí Cameron Diaz, tak já to mám podobné se Sandrou Bullock. Například zlatý plešoun za Zrození šampiona byl totálním přehmatem, páč tahle star jen roky variuje to, co jsme u ní už viděli, jen občas krapet změní žánr. Tentokrát coby lovkyně počítačových virů odhalila něco, co neměla. Za trest ji virtuálně smažou, takže se jí zhroutí život. Ve výsledku nejde o úplně pitomou zápletku, jen provedení tápe, dnes už samozřejmě vše vypadá úsměvně, ale tehdy to byl solidní strašák. I slušný hit. (19.05.2017)

Film z dětství pamatuji jako jeden z prvních filmů se "silnou ženskou hrdinkou", takže do jisté míry definoval moje předpoklady a očekávání v tomto poli a dnes tedy vyvolává jednak nostalgické vzpomínky na čas malin nezralých a zároveň i na urputnou práci ve snaze takovou sbírku klišé vytěsnit z paměti. Dál mám v poznámkách napsaných několik "nejvíc děsivých/nejsmutnějších" věcí, o kterých bych se chtěla zmínit. První je ta, že za dvacet let, co od vzniku filmu uběhlo, se to s postavením ženských postav v blockbusterech neposunulo nijak výrazně k lepšímu. Další je žánrová nevyhraněnost. Dnes film působí jako fantasy komedie odehrávající se v alternativním vesmíru, což je dané množstvím technologického pokroku, který se mezi tím udál. Ale myslím si, že i v době svého vzniku musel film víc působit spíš jako alegorie/podobenství thriller-krimi-drama. Velké množství prostoduchosti v logice příběhu totiž příliš nedovoluje navodit pocit reálnosti a strachu "může-se-to-stát-i-vám". Je to spíš abstraktní pohádka o boji s větrnými mlýny, o tom, že opravdové větrné mlýny jsou lidé kolem nás, a o nemožnosti autentických osobních činů mezi takovými lidmi. Škoda, že film trochu víc neakcentuje to, co mi dnes přijde jako nejsilnější moment Sítě. Ne to, jak někdo během pár vteřin přepíše druhému člověku život tak, že se zdá být někým jiným. Ani ne úplně to, že lidé, kteří ty údaje z obrazovek předčítají, nad nimi žádným způsobem nepochybují (Tady ve filmu jsou to policisté a lidé v nemocnici. Chápu frustraci hlavní hrdinky, která ví, že fakta jsou ve skutečnosti jiná, ale vykonavatelé svých profesí se musí spoléhat na své nástroje, ať už jdou digitální nebo ne.) Ale to, že lidé v reálném světě si fakta, která jsou jim předkládána, nedávají do kontextu s tím, co znají ze včerejška a předvčerejška... Takhle funguje mediální masáž (na mysl se krade 1984) a modelovou situaci v Síti představuje scéna z kanceláří Katedrály končící požárním poplachem, kdy kolegové a sekuriťáci na falešnou Angelu mluví jejím křestním jménem a vtipkují s ní a vůbec s ní jednají, jako by tam opravdu pracovala roky a přitom ji tam vidí asi třetí den a je to úplně jiný člověk, než by měl být. Já vím, že to je pravděpodobně jenom další chyba v nelogickém scénáři, ale když už to tam takhle je, tak to člověka zkrátka nutí takovou věc nějak interpretovat. Už tam opravdu chybí jenom scéna, ve které by přišla za svou matkou do jejího pečovatelského domu, který často a pravidelně navštěvovala posledních několik let, a tamní personál by s chováním typickým pro postavy ze skečů Monty Python policii řekl, že ji nepoznávají. Místo toho dostáváme v závěru informaci, že děsivý démon neměl žádnou identitu a tak se mu podařilo i po smrti vymknout systému, a také vtípek se symbolem pí, který je stejně úsměvný jako děsivý; zkrátka naše civilizace je odsouzena k zániku. (17.08.2015)