Režie:
Lian LunsonHudba:
Leonard CohenHrají:
Bono, Nick Cave, Adam Clayton, Leonard Cohen, Larry Mullen Jr., The Edge, Jarvis Cocker, Rufus Wainwright, Antony HegartyObsahy(1)
K poctě Cohenovi a jeho sedmdesátinám proběhlo ve světě několik koncertů nazvaných Came So Far For Beauty. Organizoval je hudební producent a promotér Hal Willner. Poslední, který se konal v lednu 2005 v budově Opery v Sydney byl zaznamenán pod vedením australské producentky a režisérky Lian Lunson. Autorka film pak doplnila rozhovorem. (LFŠ 2006) (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
Snad jen z úcty Cohenovi a poutavému povídání s ním a o něm dávám dvě hvězdy. Koncert, kterým je tento dokument prokládán, je opravdu špatně stravitelný a snad jen pár kvalitních účinkujících a finální interpretace od U2 je hodna Cohenovy úrovně. Pokud vás tedy zajímá jen a pouze Cohenův koncert, této verzi se vyhněte, z božského Leonarda nebudete mít nic a zoufale si půjdete pouštět youtube s jeho videy. ()
Uměl bych si představit Leonardův portrét namalován rukou takového Jima Jarmusche: nasnímal by zřejmě starého pána na ČB materiál, sedícího někde v rohu báru (v němž houstne dým), kousek od přiopilý kapely...jak pořád pohledem ospalýho bernardýna scanuje barmanku a její přednosti a zpívá tím svým kulervoucím BARytónem "á jem jór mén..." Ach, jo. Jenomže tohle není portrét, ale devotní maškarní bál. A člověk, kterej to má na svědomí, má na Cohena evidentně asi takovej puvoár, jako židovskej rabín pro sepsání zabijačkový kuchařky... ()
Snad je kvuli Caveovi a doprovodu U2 na závěr se tehle hrůznost a trapnost dala vydržet. Kdo máte alespoň trochu rádi cohena, vyhněte se tomuhle záznamu koncertu, který přípomíná oslavy bráchů medvědů na strahove za učasti "hvězd" formátu michal david. Pokud někdo další z "interpretů" je uznávaný umělec, tak se omlouvám za svou neznalost, ale tolik planého patosu a "prožívání" jsem už dlouho neviděl. Při psaní tohoto odsudku měním z jedné hvězdičky na odpad, bo jsem si tu hrůzu opět připoměl. A to jsem kvůli tomu přišel o Ježíše z Montrealu. K... ()
Musela jsem zavřít oči, tak se to dalo přežít a bylo to prima - především když zpíval Rufus Wainwright a pak taková podivná zpěvačka - zpívali dobře, ale ta jejich jevištní prezentace - jak se tam kroutili a protáčeli oči - to bylo fakt moc... Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát... ///// Samozřejmě L. Cohen je muž s neuvěřitelným charizmatem, takže jeho přítomnost jsem si užívala... ///// Jarvis Cocker, Nick Cave a U2 byli OK. //// Chyběla mi tam ale zpěvačka k.d.lang, která nádherně nazpívala "Hallelujah" a "Bird on a Wire" na své CD coververzí kanadských autorů - "Hymns of the 49th Parallel". (kdo je fanda Cohena a nezná to, vřele doporučuji!) //// Celkově tedy z dokumentu mám smíšené pocity. Prapodivný tribute, takový trochu ulítlý. ()
Tenhle způsob prezentace se mi zdá poněkud nešťastný. Snad si koncert užili aspoň gratulanti, kteří se pokusili vzdát hold Cohenovi k sedmdesátinám. Režisérka Lian Lunson se snaží o pompéznost, na pozadí promlouvajících interpretů se třpytí opona, ale zážitek pro mě zůstává skryt za tou oponou. Jedna hvězdička je za promlouvání Cohena; čekal jsem, že druhou přidám za Cohenovo vystoupení s U2, ale když i ta jejich (ne)sehranost před tou stylizovanou oponou byla jaksi necohenovská. Možná jsem ovlivněn live zážitkem z Cohenova pražského koncertu. ()
Galerie (11)
Photo © SPI International Polska
Reklama