Welkeom tu Dongmakgol

Welcome to Dongmakgol je film, diky kteremu se clovek, trebaze k tomu zrovna nema zadny duvod, dokaze citit jako v nebi a v pocitu naproste blazenosti setrvat i po tom, co, jeste nez film skonci, stihne prijit o veskere iluze s nim spojene. Pribeh berouci si na musku vztahy mezi jihem a severem a celkovou nesmyslnost celeho sporu obou Koreji odehravajici se v bohem zapomenute visce plne cistych dusi roznezni telo i mysl natolik, ze pripusteni si bolave, umounene reality kolem, je pak jeste daleko zalostnejsi. Lehkost, s jakou dokaze korejsky film poukazat na vazne problemy a maximalne je zlehcit tak, aby nikoho ani nenapadlo citit se kvuli zesmesnenemu celonarodnimu ozehavemu tematu dotcene, je nad me chapani. Cirou nehou nabity film plny skutecnych emoci, ktere se dotknout tech nejniternejsich, nevyslovenych tuzeb, film, ktery jen v korejskych kinech dojal, rozesmal a rozplakal temer 8 milionu rozervanych dusi odnasejicich si z Dongmakgolu vic, nez se reziserovi mohlo snit. (06.12.2005)

Je naozaj prekvapivé s akou ľahkosťou a odstupom je možné stvoriť film z tak traumatického obdobia, akou občianska vojna pre Kóreu isto bola. Traja vojaci severnej armády, dvaja južnej armády a jeden Američan sa náhodne stretávajú v dedinke Dongmakgol. Normálne by z toho bol menší masaker, ale má to jeden háčik . Dongmakgol je totiž dedinka, v ktorej zastal čas. Obyvatelia nemajú ani páru o tom, že začala vojna. Postupne pri práci vojaci prichádzajú na to, že na inom mieste a v inom čase by boli priatelia. Dedinčania ich vezmú za svojich, avšak vojna je všadeprítomná. WtD by som vytkol len tri veci. Za prvé, príbeh je mierne naivný . Za druhé, film v závere mierne (ale naozaj málinko ) citovo vydiera. A konečne ...toto je prvý kórejský film o ktorom vyhlásim, že je točený v hollywoodskom štýle. Napriek týmto miernym výhradám je WtD vynikajúci film, po formálnej stránke profesionálne zvládnutý, ba dokonca istým spôsobom inovátorský (scéna s diviakom je jednoducho perfektne natočená, napriek zadnej projekcii som sa váľal po zemi od smiechu). Po obsahovej stránke film môžem chváliť donekonečna. Za to ,ako ukázal, že radoví vojaci na ktorejkoľvek strane sú vlastne rovnakí, a keby si sadli a začali komunikovať s nepriateľom, radšej si s ním zahrajú karty a popijú čo to tuhého. Za to, že ukázal že vo vojne nie je víťazom ten, kto porazí nepriateľa, ale ten, kto zachráni životy civilov, nech už stojí na ktorejkoľvek strane. A práve preto poviem, že tento film je zatiaľ najlepšie čo som v roku 2006 videl a svoje miesto v tohtoročnej TOP 5 má už teraz isté. 10/10 (27.01.2006)

Tak tohle byla teda pořádná nálož! Mělo to všechno, co bych čekal i nečekal u válečného filmu. Korejci to opět ozvláštnili svojí hravostí a odlehčeností a takhle těžkému tématu to vlastně dost prospělo, protože se to vyvarovalo patetičnosti a nepůsobí to tak plačtivě jako novější Óda na mého otce. Strašně příjemné postavy, i když výkonem mě nikdo nějak moc neučaroval, možná ta pomatená holka. A celkově prazvláštní, ale dobře natočený film. (20.04.2016)

Neskutočne krásny poeticky film o tom, aká je vojna nezmyselná. Dve znepriatelené skupiny sú proste zhodou okolnosti donútené spolu vychádzať až postupne zisťujú, že keby nebolo tích blbcov na vysokých miestach, tak nemajú dôvod sa nenávidieť. Téma ktorá už bola viackrát spracovaná, ale v tejto verzii mi prišla najdokonalejšie podaná. Každá jedna postava a každá príhoda, ktorú spolu postavy zažijú ma neskutočne bavila. A k tomu tu máme perfektne vybalancovaný záver. Ani nie happy end ani nie tragédia. Proste niečo medzi tým. Jedná sa o ten typ filmu u ktorého by som kľudne prijal aj dvojnásobnú stopáž a mám chuť si ho neustále púšťať dookola. (09.01.2009)

Dongmakgol je pohodová a přátelská vesnička, kam jednoho dne nečekaně vtrhne „civilizace“ v podobě několika vojáků obou válčících stran a aby toho nebylo málo ještě jim tam spadne z nebe jeden Američan. Takže ideologicky znepřátelená skupinka hostů na sebe míří a domácí, uprostřed nich, si zatím bezstarostně řeší své problémy. Naštěstí, když spolu lidé tráví spoustu času (navíc v tak příjemné atmosféře) většinou si na sebe „zvyknou“. A tak postupně vznikají mile absurdní situace, kdy např.u ohně sedí a společně hodují zástupci 3 uniforem, až po vypjaté okamžiky vzájemné úcty a opravdového přátelství. A přestože začátek na mě zrovna dojem pohodového filmu neudělal a závěr mě rozesmutnil, jeho nádherná a laskavá atmosféra ve mně zůstane (doufám) nadlouho. (16.01.2006)