Krycí jméno: Farewell

Své kouzlo tento film bezesporu má. To by v něm hlavní roli nesměl hrát Emir Kusturica, který dokáže bez problémů uhranout na režisérské stolici, s kytarou v ruce, ale i za kamerou coby herec. Počítat se ale musí s nesmírně pomalým tempem, kterému délka filmu taktéž nijak závratně nepřihraje do karet. Pokud se ale do příběhu dostanete, což není úplně tak obtížné, odmění se Vám upřímnou výpovědí špionážního světa v KGB a CIA. Kam se po pravdě hrabou akční selanky hollywoodského vzezření. Tenhle francouzský špionážní thriller nemůže být realističtější. Počítejte ale, že s realističností přichází méně akčních zvratů. Na druhou stranu si tvůrci mohli odpustit nudu a přibrat do takového námětu trošku napětí. To by se v takovém případě doslova nabízelo. Nehledě na to, že od počátku je patrné, kam celý ten špionážní kusanec směřuje... (11.10.2017)

Příjemné, pomalu se odvíjející špionážní drama, které významně vyniká právě absencí svištících kulek, nadpozemsky schopných a vševědoucích agentů, šťastných náhod, opuštěných lepých žen a jiných nesmyslů (Bourneovky & spol.). Jde spíše o konverzační drama s motivem studené války a vyjádření rozpadu sovětského impéria, ztracených nadějí a budoucí perspektivy. Zklamaný Grigoriev chce pro svého syna a Sovětský svaz lepší budoucnost, než břežněvovský těžkopádný a chatrný systém. Začátek vidí v rozpadu stávajícího systému. Některá místa ve filmu jsou jistě nedotažená, seznamy agentů se válejí po stole, Moskvou se projíždí jako oligarcha s hlasitě puštěným rádiem, kde vyhrává Léo Ferré aj. Ale když budete mít nadhled a budete chtít vidět příběh muže, který už nemůže pokračovat v ubíjejícím stereotypu bez budoucnosti, uvidíte jej. Film si rád pustím ještě jednou. (15.11.2014)

Trochu jinak Životy těch druhých nebo Pouta. Určitě se ani Farewell neobejde bez určité stylizace a lehkých nepřesností (ne každý den chodili pionýři ve slavnostním po ulicích v organizovaných průvodech; myslím, že dítě vyrůstající v Rusku, respektive v jakémkoliv autoritářském systému, by svého rodiče nevykázalo ze svého pokoje; těžko by Grigoriev věřil, že jeho syn dostuduje, když hodlal podrazit své chlebodárce apod.), ale jinak se jedná o další nečernobílý pohled na fungování totalitního systému. Kusturicovi lze plukovníka věřit. Ze špionáže se nedělá zbytečné drama. Naopak právě ten zdánlivý klid působí hrozivě, když cáry papíru i psychologické tlaky pohybují bezejmennými úředníky a jejich rodinami, manipulují se jimi prezidenti, šéfové rozvědek i světové dějiny. Nejhorší zůstávají ty základní principy, u nichž mi něco říká, že se od osmdesátých let zásadně nezměnily. (01.05.2014)

Velmi nedoceněný a už téměř po pár letech zapomenutý film z období konce (?) "Velké hry". A to navíc až příliš starosvětsky a civilně pojatě natruc dnešním "klipárnám". Jsem na ty exteriéry... a koukal jsem jako blázen, jak se dokázili Rusko vrátit o třicet let zpět. Kusturica rulez, (ačkoli Dafoe také příjemně překvapil.) Z lidského hlediska jsem po výstřelem vyplašených ptácích v sibiřské zimě potlačil slzu. (28.04.2014)

Pomalý a pečlivý špionážní film, který ukazuje, jak ve skutečnosti sítě agentů fungují, ačkoliv v tomto případě se jedná o nepříliš standartní naverbování civilisty rovnou do akce. Každopádně nečekejte žádné střílení, špionská superhejblata či tajné schůzky v konspiračních objektech vybavených únikovými chodbami či skrýšemi zbraní. Tady se vlastně jen vozí papíry přes hranice. V druhé linii jde i o osobní dramata jak sovětského krtka uvnitř KGB, tak jeho francouzské spojky, První je zklamán socialistickým vývojem a dělá vše pro to, aby jeho dítě žilo v lepším světě, zatímco druhému spojení s francouzskou tajnou službou rozkládá manželství. A oba minipříběhy působí přirozeně a tím i uvěřitelně. Hercům není co vytknout, ale stejně jako většina i já na pomyslný piedestal stavím Emira Kusturicu, který mezinárodnímu obsazení výrazně dominoval. Na druhou stranu jestli jste se jako já těšili na Diane Kruger, budete zklamáni. Ta tu jen proběhne lesem. I tak se ale Francouzi vytáhli. 80% (11.01.2015)