Goyovy přízraky

Film je rozdělen na dvě poloviny, které jsou v mých očích trošku kvalitativně nevyrovnané, protože tu první vidím jako jasně lepší. Nejlepší scénou je pro mě donucování slizkého Lorenza, kdy má podepsat doznání že je potomek šimpanze. Bohužel po více než slušné první polovině, toho už dále Goya ani přes svou, na Formana krátkou délku mnoho lepšího nenabídne. Přestože jsou Goyovy přízraky Formanův zřejmě nejslabší kousek, tak co by za to vůbec jiní režiséři dali. V tomto filmu jsem poprvé objevil jistého Javiera Bardema. 70% (07.06.2022)

Třetí výlet Miloše Formana do baroka je zároveň jeho, řekl bych nejméně formanovským filmem. I zde máme hrdinu bojující za své ideály na úkor řádu, moci a zájmu okolí. Ovšem tentokrát nás pan režisér nechává na pochybách, který hrdina jím má být? Snad Lorenzo? Snad Goya? Snad Inez? Žádný z nich, nebo všichni tři? Je Lorenzo mocichtivý bezpáteřák a karierista, nebo snad opravdu muž, který prozřel a okolí jej nedokázalo docenit? Ví Inez co dělá a jaký význam má pro film postava Francisca Goyi? "Goyovy přízraky" jsou na dnešní dobu posláním z nebes, i když se jistě nejedná o jedno z režisérových megaděl. Alen on to ani nechtěl. Film ani neoplývá bohatou výpravou, ani nepůsobí majestátně. Je to spíše menší film (nikoli velkofilm), soustředící se plně na postavy a herecké výkony. Fenomenální Javier Bardem, každým pohledem spalující Natalie Portmanová i tajemný Stellan Skarsgård. Ve "Valmontovi" se pan Forman chopil představy, proč by Valmont nemohl být v jádru kladný hrdina. Zde zachází ještě dál a na všechno musí divák přijít. Nic není jednoznačné, nic nesoudí ba dokonce nic nenaznačuje tam či tam. "Goyovy přízraky" nejsou dalším "Amadeem", "Přeletem" či "Vlasy" - jsou dalším "Valmontem". Vynikajícím, ovšem nedoceněným a plně nepochopeným dílem. 90%. (30.08.2008)

In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti.... ,,DOZNEJ PRAVDU!" ,,ŘEKNĚTE MI CO JE PRAVDA !!"..... depresivní příběh o....??? O čem? O Inkvizici? O té době? O Inés? O Lorenzovi? Asi tak o všem a o všech! Není to žádný historický velkofilm, na to je to příliš ,,chudé". Není to však ani obyčejné. Jen mi připadá, že zvolená forma obsahu nesedí. To mohl být úplně jiný příběh. Tady neshledávám mnoho ,,Formanovského". Přesto mělo vyprávění své klady. Třeba, že to nebyla v žádném případě nuda (koho by taky doba Inkvizice ponechala v klidu). Dále herecké výkony J.Bardema a N. Portman. A také Varhanova hudba. Amen. (10.01.2008)

Dlouhé roky jsme museli čekat, abychom mohli konstatovat, že se nejnovější opus Miloše Formana v jeho oblíbeném žánru biografií nevyvedl, jak bychom asi chtěli. Zřejmě nejednu premiéru muselo s ohledem na režisérovo renomé provázet rozpačité pokašlávání. K životopisům Wolfganga Amadea Mozarta, Larryho Flynta a naposledy Andyho Kaufmana přibyl i očekávaný portrét uznávaného španělského malíře Francisca Goyi, ten je však pouze jakýmsi průvodcem revolučními časy na starém kontinentě. Hlavní pozornost se totiž ubírá k podstatně zajímavějšímu otci Lorenzovi a k jeho příběhu okolo nevinné dívenky Inés, která po absurdním vynuceném doznání putuje na dlouhé roky do kobek inkvizice. Forman se dotkne prakticky všeho, co krutá (a na události bohatá) doba nabízela, ale nic silného, co se v zákulisí ukrývalo, trestuhodně nedotáhne do konce. Zůstala jen nepříliš životná kostra, nehodná jména Forman. Vedle ambiciózního člena inkvizice Javiera Bardema je bezesporu zajímavé sledovat sličnou Natalii Portman, která s celkově malým množstvím dialogů dokázala v obou svých hrdinkách vyvolat divákům zájem. Některé scény mimořádně zaujmou (Lorenzovo písemné opičí doznání), jiné působí minimálně nejistě. Řada dialogových pasáží se topí v nudě, režisérův poslední film vyznívá na jednu stranu poctivě, vedle toho ale sterilně až zvětrale – a bohužel ani obrazem nás Formanovo drama nemůže uspokojit!! A mimochodem, už jsem se o tom někde zmiňoval, ale na přelomu let 2006 a 2007 měly u nás v rozmezí zhruba tří měsíců premiéru tři snímky tří velkých českých režisérů. A vedle Formana byly i Vratné lahve Jana Svěráka a Obsluhoval jsem anglického krále pana Jiřího Menzela spíše splasklou bublinou. Rozhodně nenadchly. S ohledem na snímky minulé minimálně ve všech třech případech stagnující průměr!! (14.01.2008)

Rozhodně se nejedná o tak špatný film, jak naznačovaly některé recenze. Ale pravdou je, že Forman umí točit mnohem lépe. Na jeho americké tvorbě se mi líbí jakási rebelská drzost, kterou vkládá nejen svým postavám, ale i filmu jako celku. A to v Goyovi chybí. Také si myslím, že měl Forman dát od scénáře v takové podobě ruce pryč, protože působí jako narychlo splácaný. Jednotlivé záběry působí celkem obyčejně, ty interiérové někdy až nepěkně kulisově, jako v každém jiném průměrném filmu. Chybí mi zde prošpikování různými formanovskými detailnímí záběry, vystihujícími skvěle pokrytectví dané doby, jako tomu bylo v Amadeovi. Výsledkem je standartní hollywoodská produkce, bez ambicí nést jakékoliv hlubší poselství. Film tak jen naznačuje cosi hlubšího, avšak jen v těch nejhrubších rysech, takže to co chtěl sdělit, je nečitelné. Mnohými chválená hudba není také v dnešní době nic víc, než prostě standartní. Postava Goyi mě fascinuje. Zhltnul jsem "životopis" od Feuchtwangera, a tak doufal jsem, že ve filmu se dozvím něco o dalším životě Goyi. To se však nekonalo, protože Goya zde není hlavní postavou. Vlastně se zde místo Goyi mohl vyskytovat jakýkoliv jiný řadový občan. Jeho postava není pro film, kromě toho, že jej dozdobuje krásnými malbami, vůbec důležitá. Pak ale název Goyovi přízraky není vůbec na místě. Charriére a Forman si měli dát záležet trošku víc, než to takhle vyplivli. Škoda. (26.11.2007)