Extrémní svahy

Vzhledem k tomu, že to byl dokument, jsem od toho zas tolik extrému, jak je v názvu, nečekala.... a dobře sem udělala :) Svahy sice fakt extrémní byli, jenže moc extrémních jízd se nekonalo. Ale i tak se mi to dost líbilo - krásný záběry na krajinu Aljašky, ty východy a západy slunce nad třpytivou zasněženou karjinkou, paráda... Navíc zachytili i úplný začátky snowboardingu, který byly i dost vtipný, protože ty prkýnka na kterých se jezdilo dřív, to fakt stojí za to vidět :D Jestli měli tvůrci v plánu navnadit diváky na svět snowboardingu, tak se jim to určitě z velký části povedlo :) (08.12.2006)

Klasická žánrovka (z řady snowboard/skateboard/surf cool týpků), která kromě pěkných záběrů na hory na Aljašce nepřinese nic moc navíc. Všichni jsou samozřejmě děsně namotivovaní a úspěšní a mají nutkavou potřebu se o svoje překvapivě málo rozmanité pocity s divákem podělit. Ty necelé dvě hodiny tohle opakované plácání po zádech naneštěstí neutáhne a tak se film hodí spíš jako zajímavý podklad na párty s kamarády. (20.08.2017)

Aljaška, hory, freeride, tuny sněhu a snowboard. A hlavně nejlepší snowboardisti, jejich jízda, skoky, pocity, soutěže a nevěřitelná spousta volnosti a adrenalinu. Skoro dvouhodinový dokument o tomhle všem vypráví tak úžasnými obrazy, výbornou doplňující hudbou a zážitky špičkových snowboardistů, že člověk jen nadšeně zírá na plátno, těší se na zimu a někde v podvědomí společně s hlavními protagonisty snímku tajně skáče z vrtulníku! (13.11.2011)

Ti největší borci jezdí na prknech. Kdo nemá prkno, je looser. Dnešní snowboarďáci jezdí po delších trubkách (a sami jsou větší trubky) než snowboarďáci před dvaceti lety – to je asi tak všechno, co jsem si odnesl z dokumentu Extrémní svahy. Ačkoliv v něm bylo informací podstatně více, forma jejich podání mě odrazovala od jejich akceptování. Parta übercool týpků (a jedna dívka) odjíždí kamsi na Aljašku, kde následně jako ti největší borci sjíždějí ty nejnebezpečnější kopce (fajn, KOPCE), což je prostříháváno dokumentárním matrošem o nejvícübercoolovém sportu na světě. Chápu, že „svůj“ sport si bude každý vychvalovat až do nebes, ale čeho je moc, toho je příliš. Některé věty pronášeli jejich autoři s podobně posvátnou úctou, jako by mluvili o objevení léku proti rakovině. Přitom jde jenom o sport, o prachobyčejný sport! Pokud to skutečně mysleli vážně (a obávám se, že ano), nebál bych se použít označení „parta arogantních machříkům, přesvědčených, že kolem snowboardu se točí celý svět“. Toužil jsem jim, ignoruje vlezlé a neskutečně často opakované „ju nou“, vmést do tváře, že život je také o něčem jiném, nejenom o vyhýbání se obrovským sněžným lavinám za hlasitého výskotu. Je zde dobře patrný úpadek zaznamenaný filmem Legendy Dogtownu – kterak se z nezávislých skejťáků stali závisláci na penězích a slávě. Podnikali by tak nebezpečné sjezdy bez přítomnosti kamer? Ani náhodou. Po technické stránce jsou Extrémní svahy na špičkové úrovni, to jim nelze upřít a při mnohých jízdách jsem ani nedutal. Jenže těch jízd bylo skutečně mnoho, navíc prokládaných materiálem, který jsem – coby vrcholový nesportovec – neshledával nikterak přínosným. Kdyby alespoň ukázali pár pěkných držkopádů – mohla by to být docela bžunda. Lidé, jež na prknech jezdí, budou z Extrémních svahů nepochybně nadšeni, nabízí jim přesně to, co chtějí vidět, způsobem, jaký mají nejradějii. Pravděpodobně. 50% Zajímavé komentáře: castor, Oxymoron (18.11.2007)

Konečně film o snowboardingu, kde hrdinové neskáčou na prknech z jedoucího vlaku na jedoucí kamion a kde se snowboardisti nechovají tak šíleně americky mega cool, i když jim jde o život. Prostě parta lidí vyjede do hor, sjíždět kopce a hory. Protože se jedná spíše o dokument než o film, i přesto že to tu občas přece jen zavane nějakou tou namachrovaností, jsou tu i sympatické momenty, kdy chlap prostě přizná, že ten kopec byl na něj až moc. Hraje tu super hudba a celý film stojí za to vidět už jen kvůli jediné scéně, kdy se spustí lavina přímo pod prknem Travise Racea. (09.01.2007)