Melodie mého srdce

Jako malý kluk jsem mluvil s měsícem.....a odpověděl Ti někdy? NE, tohle rozhodně melodie mého srdce není! Much sweet, much unreal. Hodnocení se pro tentokráte pozdržím, protože dokážu i pochopit, že tohle může i někoho vzít za srdce. Např. takové ( pls neberte to jako rouhání, myslím to zcela upřímně! ) mamince Aničky, to může vehnat slzi do očí a dát NADĚJI. Otázkou je, zda-li je to dobře. Je lepší vědět, ikdyž to může bolet, nebo žít v nejistotě,doufat a trápit se.... Pouze pro fakt, že JÁ jsem jiná "krevní skupina" a zřejmě i věková ( neboť slovy " velkého šoumena " Jiřího Zmožka - Už mi lásko není 20let, už mi není ani 25....., tento snímek shazovat nebudu. Přesto si neodpustím jednu poznámku. Jak snímek dopadne, musí být každému jasné již v 22.min, kdy si hl. hrdinka ( v podání Keri Russell ) pohladí bříško. Vím, jsou vánoce a jak zpívá Janek Ledecký - "slipy se maj měnit o vánocích", ale tohle je na mě příliš! Já se jednou za čas nechám rád dojmout, ale né za každou cenu! A hlavně, já dávám přednost trenkám, takže to bude možná ten problém... p.s. ještě jedna věc ( reakce na jednu větu uživ. Sofia - naprostý souhlas). JÁ mám obrovské charisma, dokážu zaujmout a utkvět holce dlouho v paměti. Ale.. 11 let? To se i mně samotnému zdá příliš, tolik si ani já nefandím :o)) p.p.s uživ. Phobia si po shlédnutí snímku musela dokonale vydrhnout zuby a dát sprchu, aby ze sebe vyplavila ten " cukr ", který ji prostupoval všemi póry. To JÁ dostal pořádnou chuť na ferneta. A to nikoliv citruse, ale samozřejmě " drsoně" . To pouze, abych nekončil tento komentář tak negativně... :o) (29.12.2010)

Byl jsem okraden. Na dvě hoďky si lehnu k filmu a chlapáctví fuč, tvrďáctví fuč a cynismus taky fuč. Přiznávám, že jsem si při nadělování zapomněl k Všemohoucímu dojít pro hudební talent a od té doby jsem majitelem mimořádně vyvinutého hudebního hluchu, ale hudbu prostě miluju. A sledovat Evana, kterak všechny pazvuky světa přeměňuje na hudbu, bylo naprosto úžasné. Zbytek považuji pouze za pohádkový doprovod ke skvělému zvuku, který mé obstarožní reproduktory již léta nedokázaly vyloudit. (03.12.2013)

Pokus o novodobou pohádku, kde roli magie a osudu supluje hudba ve všech svých podobách. V zásadě není nic špatně krom jednoho detailu; (kýčovitá) dojemnost je chtěná a nikoli přirozená. Režisérka ji nátlakově valí horem spodem, každou vteřinu stopáže i jedno každé okénko filmového pásu. Je to jako by vám držela nůž pod krkem a pokud se nebudete dojímat, tak... No, má to přesně opačný efekt a místo dojetí se dostavila upřímná nenávist. Ve výsledku to tedy zafungovalo přesně jak mělo. Vyvolalo to ve mě emoční odezvu (jakkoli zcela jinou než-li zamýšlenou) a to se podaří máločemu. (16.12.2012)

Nádherná hudební pohádka (ne, opravdu nemyslím typ HSM) s jedním z nejúžasnějších dětských herců současnosti, Freddy Highmorem, v hlavní roli. Spíše ve vedlejší, protože hlavní roli zde hraje hudba, ať populární či vážná; obě se celý film prolínají, až vyústí do strhujícího finále... V dalších rolích se objeví Terrence Howard, Jonathan Rhys-Meyers a Robin William v netradiční roli nejednoznačného padoucha, který se k mladému géniovi chová jako správný bezohledný manažer. *** Je jistě možné žehrat na ohraný koncept nelehké cesty za úspěchem a rodiči, ale ochromena melodiemi nejsem schopna. Od Lásky Nebeské mě žádný podobný soundtrack nechytil. Navíc vizuálně je film neméně zajímavý, snaží se "zobrazit hudbu" a musím říct, že se mu to daří. August Rush je nenápadné dítě, které jsem si, když jsem je poznala blíže, bezvýhradně zamilovala. (05.11.2008)

Když se vám zdá, že je svět vzhůru nohama, stačí nasadit sluchátka, nechat se unášet hudbou a všechno zlé je hned snesitelnější. To je pravda, za kterou se můžu postavit. Podobné poselství má i August Rush, půvabný snímek o tom, že slyšet není totéž co poslouchat. Freddie Highmore je zatraceně šikovný kluk, jeho kariéru budu sledovat a doufat, že nedopadne jako většina dětských hvězd. Jonathan Rhys Meyers dokazuje, že mu role rockera sluší nejlépe a konečně taky zpívá. Nechápu, proč mu (nebo spíš mně?:-)) to nebylo dopřáno i v Sametové extázi, kde nazpíval jen polovinu partů ze svého filmového repertoáru. Ano, možná je příběh přitažený za vlasy, ale já na to kašlu, už pro to krásné poselství, výbornou hudbu a sympatické herce. Scény, kdy se jednotlivá hudební čísla ústředního páru prolínají, aby symbolizovaly splynutí duší, patří k těm, které mi spolehlivě přivodí husí kůži. (28.05.2008)