Příběh kriminálního rady

"Jsou věci, před kterými člověk neuteče." Kriminální rada Heumann, kterého svým vcelku typickým způsobem ztvárnil Luděk Munzar, se touto myšlenkou řídí až do samé krajnosti. Případ, který začíná jako klasická detektivka o deviantovi vraždícím děti, se tak postupně mění v mrazivé psychodrama o vztahu rady Heumanna s jeho synem Vickim. Nelze přitom nepoznat, že předlohou tohoto televizního snímku je román Ladislava Fuchse (26.11.2017)

Unylá režie a zejména nekvalitní scénář plný křečí a frází se podepsaly na nevalném diváckém zážitku. 1) Škoda, že se Fuksově novele dostalo tak nepodařeného televizního přepisu. S románem jsem se seznámil až poté, co jsem viděl televizní film a musím říci, že je patrný výrazný rozdíl._____ 2) Fuksova homosexualita se na rozdíl od knihy do filmu promítá jen v nepatrných náznacích._____ 3) 22letý slaďoučký Saša Rašilov (kriminalistův syn Viki) podává afektovaný herecký výkon ve stylu prokletých básníků anebo vykroucených buzniček._____ 21letý Martin Preiss (bohatý synův kamarád Barry) je bez vousků k nepoznání. (14.12.2020)

Komix Piscin francúzskeho maliara Joanna Sfara to veľkým odkazom z poslednej strany vystihuje: "Trtkám lepšie než môj foter!". Toto je podstata nielen komixu o uletenom maliarovi, ale aj tejto až priveľmi televíznej inscenácie. No nielen jej. Je taktiež podstatou množstva vzťahov dominantných, úspešných otcov (rodinných vzorov) k ich synom. Tí spočiatku pyšne a hrdo ctia otcovské zásluhy, no s príchodom puberty sa im zažiada sa nejakým spôsobom voči autorite otca vymedziť alebo aspoň dosiahnuť uznanie vo vlastnom smerovaní. Ak sa im ani jednej z vecí nedostane, nastávajú problémy. Fuchs to v predlohe samozrejme vyhrotil do tragického neprirodzena. Klein to len zopakoval, navyše len v takej nemastnej - neslanej verzii. Herci sa snažia o dušu spasenú, no v priznane televíznom charaktere a medzi lacnými kulisami to celé pôsobí len ako priemerná divadelná hra s celkom dobrým scenárom. Televízna jednohubka. Nič viac. Rozhodne nejde o žiadnu hĺbkovú psychologickú sondu. Poznámka: Viacero komentárov tu volá po lepšej adaptácii. Možno je ňou poľská filmová verzia Wsród nocnej ciszy (Uprostred nočného ticha) z roku 1979 zrežírovaná Tadeuszom Chmielewskim. (15.01.2015)

Luděk Munzar je zkrátka jedno z es české herecké školy. K tomu talentovaný Saša Rašilov a rodinné napětí drobnými epizodami a střety vyeskalované do totálního vrcholu. Pátrání obecně se příliš nevyvíjí a jediné, co se tak vyvíjí, ač ne příliš pozitivním směrem, je spor mezi otcem a synem. Skoro typická Kleinovská studiová detektivka. Jen musím přiznat, že závěr mi přišel více než zjednodušený a podstatně banální a docela mě zklamal. Jinak herecké výkony na maximum. Ale ten konec ubral TV snímku hvězdu. (27.03.2018)

Kdo čekal adekvátní převedení knihy na obrazovku (televizní formát ze zpracování čouhá na sto honů, možná by spíš bylo na místě (dnes už nepoužívané) označení "televizní inscenace", protože exteriérů je jako šafránu a asi se nepletu, že i Brikciovo začení (mimochodem natočené neuvěřitelně amatérsky) se odehrálo v kulisách, i když to je jen dílčí problém. Daleko větší potíž mám s obroušením všech vztahů do bakalářské podoby. Scénáristka Zelenková udělala z Vikiho rozmazleného spratka, jehož usměrňuje nejen otec, komorník, ale v rozporu s knihou dokonce Barry; z rady Heumanna se stal místy i sympatický člověk a rozhodně ne despota, jak tvrdí distribuce. (Luděk Munzar rozhodně nebyl špatná volba, ale ze scénáře nemohl dostat víc. Škoda, má představa rady Heumanna má blíž k Munzarově komisaři Kieslovi ze Zlé krve než z tohoto bakalářského provedení.) Za své vzal i (v knize víceméně tušený, leč nepřehlédnutelný) vztah Vikiho a Barryho, který naznačoval víc než pouhé přátelství; nebyla zpracována vzpomínková pasáž, která dává nahlédnout, co (kromě jiného) formovalo jednání kriminálního rady k ostatním. Postrádala jsem absenci písně Grety Garone na úkor naprosto zbytečného rozhovoru Vikiho s Knippsenovými a neorganické snahy Barryho o vzkříšení manželství svých rodičů, kteří se v knize vůbec nerozvedli. A tam, kde Fuks nechává na čtenáři, aby si sám dosadil a pospojoval všechny informace, předkládá divákovi televize polopatický výklad, a nejen to: z blíže neurčené země se stává konkrétní Rakousko. Fuksovo tajemno i obojakost výkladu jsou pryč. Škoda. (04.01.2014)