Návštěvní hodiny

Propracované a do jedné postavy naštěstí také dobře zahrané televizní drama (ano, dokonce včetně hrůzu nahánějícího Martina Stropnického), které má navzdory vážnému tématu i optimistický nádech a najde se v něm také místo pro jemný humor. O hereckém umu Rudolfa Hrušínského se není třeba rozepisovat a všichni jeho filmoví potomci jsou rovněž bez výhrad (měl-li bych někoho z nich vyzdvihnout, tak asi Antonína Molčíka), čili ještě pochválím úžasně jedovatého dědka Jana Skopečka a s obdivným hvízdnutím dodám, že Dana Batulková vypadá třicet let stejně (úžasně). (18.10.2015)

Dost děsný televizní film. Ne že by to byl špatný příběh, ale dialogy jsou tu jak prkno a téměř žádný herec svůj part nezvládl. Jediný Hrušínský dokáže být fajn a přesvědčivý, ale na to jsme u něj zvyklí. Stropnický jako hlavní postava zároveň získává cenu za nejprotivnější postavu - to už mu víc věřím když hraje toho ustaraného ministra obrany. (15.04.2015)

Umírající otec má kupu dětí věrně za ním docházejících pravidelně do nemocnice. O "Návštěvních hodinách" pak my diváci zjišťujeme, jak jsou jednotliví příbuzní rozdílní, jak rodina nedrží pohromadě a otec se trápí pocitem, že až zavře oči, zemře s ním taky to poslední, co ty všechny lidi spojuje. A zoufalá snaha děti jakkoli spojit je ústředním tématem inscenace. Naštěstí tématu na síle přidává herecké obsazení, takže se mi už po chvíli sledování chtělo mezi ty magory hodit atomovou bombu. Neskutečně dobře zahrané příbuzenstvo, tak příšerné, jak obvykle opravdu bývá. 70% (04.06.2012)

Ze začátku jsem myslel, že se tam všichni budou prát o barák, kterej maj zdědit po těžce nemocnym fotrovi, ale ono z toho postupně naopak vyplynulo, že nikdo ten barák nechce. Jako přišlo mi dost komický, když se postavy ve filmu domlouvaj, kdo z nich zdědí barák, a padaj tam hlášky jako: "Já ten barák teda v žádnym případě nechci. Já taky ne. Co já bych dělal s barákem? Hele, vem si ten barák ty, když jsi nejstarší. Cože? Já? No to ani náhodou. Nech si ten barák ty." Si tam ten barák přehazovali jak horkej brambor. Ale celkovej dojem z filmu je docela dobrej. Možná by si příběh zasloužil i víc než těch 68 minut. Takhle je to vyloženě taková televizní jednohubka. (17.03.2012)

Filmů o umírajícím dědečkovi na kterého potomci z vysoka kašlou je spousta. Máša na to šel jinak, šlo mu o gen. konflikt. Je pravdou, že mnozí sourozenci dnes žijí tak odděleně, že jediné co je dokáže spojit ( a také rozdělit a rozhádat) je smrt v rodině a dělba majetku. Sledujeme 50minutovou bitvu dvou představ o životě, potomci Hrušinského si chtějí žít po svém, on jim chce vnutit svoji představu: život na venkově v multigeneračním baráku. Krom toho také dochází k mnoha hádkám mezi sourozenci. Spoiler: Máša sám chtěl, aby příběh skončil špatně a nikdo si dům nenechal. Dramaturgyně Slavíková ho přesvědčila, aby nechal konec aspoň otevřený, později, až po Mášově smrti, se kála a uznala, že Mášův konec by byl reálnější. Scénář je skvělý, líbí se mi zejména pečlivě odpozorované povahy, napříkald prostřední sourozenec, který je typický slaboch měnící pod tlakem názory jako ponožky. (12.05.2012)