Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Naprosto fantastické a okouzlující (melo)drama, u kterého by člověk i po dvou a třičtvrtě hodinách prosil, ať ještě nekončí a tohle není fráze, nýbrž regulérní fakt... David Fincher ve své bravurní a puntičkářsky dokonalé režii přednesl příběh nádherný i podivuhodný zároveň, který nejen že je zajímavý a originální již svou podstatou, ale dokáže také něžně pohladit a dotknout se srdíčka, aniž by to vyznělo pateticky, či prvoplánovaně. Sledovat tento film je až hypnoticky krásné (k čemuž přispívá i líbezná hudba), divákovi se dostává potěšení jak z děje, který jakoby se vznášel mezi nebem a zemí, tak ze samotného vyprávění, neboť přes to všechno tohle není jen další pohádková Velká ryba či lehce naivní Forrest Gump... Komplexní celek dokonalosti ještě dokreslují vynikající výkony Brada Pitta a Cate Blanchett, jejíž něžné a smyslné pohledy mě dokáží totálně uhranout. 10/10 (31.12.2008)

Forresto Gumpovské schéma je pro spokojenost publika a evidentně i kritiků jasnou definicí pro po výpravné stránce velkolepé romantické příběhy se špetkou absurdity, vskutku neobyčejným hlavním hrdinou a trochou té historie. Narozdíl od Gumpa se ale příběh o historické události jen opírá a hlavní hrdina spolu s divákem jim jen přihlíží (až na jednu událost s německou ponorkou, která paradoxně historii znásilňuje stejně jako celá záležitost s nádražními hodinami a přítomností Roosevelta). Tohle všechno jsem však díky úžasné výpravě, jistým Oskarovým maskám a jednomu z nejlepších výkonů Brada Pitta schopen přejít jen mávnutím ruky. Jen tak lehce z toho však nevyvázne přetažená stopáž, kterou Fincher vyplnil někdy až zbytečně dlouhými scénami (Tilda Swinton, vyhlídková plavba na remorkéru), které v konfrontaci s otcem sledujícím východ slunce, úvodní pasáží v domě důchodců či nejlepší scénou filmu "kdyby řidič taxíku nezastavil na šálek kávy" vypadají jakoby z jiného filmu. Být Benjamin Button o patnáct-dvacet minut kratší a zmíněné scény vypuštěny či zkráceny, uvažoval bych o maximálním hodnocení. Jenže on to není ten Fincher jakého znám, jeho poslední dva filmy ode mne dostaly čtyři hvězdičky a já k nim musím sáhnout i potřetí. (29.01.2009)

Čekal jsem pětihvězdičkovou palbu abych pravdu řek, ale jak se film ze začátku slibně rozjede, tak v půlce propadl do průměrnosti a v závěru nebylo pořádně o co stát. Pravda je, že David Fincher točit umí, takže je to veskrze solidní dílo, které určitě nezklame, ale furt mi příjde, že ten příběh nemá v sobě tolik chvil, abych se po něm na konci mohl zhroutit, ačkoliv na to má. Jak to ze začátku bylo solidně našláplé tak to šlo a já si to užíval, ale později mi to nemělo pořádně co nabídnout. Hudba je k tomu pěkná, i když nejhezčí je stejnak ta skladba z traileru, a je vlastně podobná jako samotný film. Nostalgická, mírumilovně příjemná, něžná, ale trošku prázdná a k ničemu. Život Benjamina Buttona bych popravdě viděl ještě trošičku delší, ta délka mi na tom vůbec nevadila, ale čekal jsem v něm trošku více citů, a i když je film samotný hodně příjemný není v něm to patřičné kouzlo a ačkoliv jsem se těšil celý film na samotný konec s tím jak to nakonec dopadne, tak nějak v půlce mě radost omrzela a já se těšit přestal. Po pravdě, nevím, jestli by se z toho dalo vydřít více, ten příběh je tak trošku jednotvárný, a občas má pár hluchých scén, které se děsně prodlužují, ale přesevšecko je to hlavně film, který náladu určitě zlepší. Neobvyklý, zvláštní, jediný svého druhu a to zřejmě napořád (snad), stejně jako je Benjamin Button...jediný svého druhu. (18.01.2009)

Způsob, jakým Fincher z diváka snímá obrannou cynickou masku, bych v žádném případě nenazval laciným. Nejmelodramatičtější momenty dokáže včas lehce shodit a navíc společně s výtvarníky, kameramanem a Desplatovou minimalistickou hudbou všechny scény filmu podbarvil neveselým vědomím lidské smrtelnosti. Beze spěchu, zato s využitím zkratky, která hodně pomohla také Zodiakovi, postupuje od malého k velkému a zpět. Uvedené v mnoha rovinách odráží také osud hlavního hrdiny, nuceného držet se hesla „žij s lidmi, zemři sám“. Každá z postaviček, až na lightning-mana vlastně plnohodnotných postav, využívá čas jí svěřený jinak a zůstává na vás, čí životní teorii shledáte nejsympatičtější. Pěknou ukázkou teorie chaosu je scéna „co kdyby…“, jedna z mála možností poznat, jak mystérium jménem život chápe samotný Benjamin, v daném okamžiku nejpravděpodobnější vypravěč, jinak paradoxně pouze jakýsi pasivní „spojovatel" (starý dobrý knoflík, nikoliv moderní zip) všeho ostatního a všech ostatních. I díky jeho pojetí film bez vážnějších zádrhelů (v konečném součtu nadbytečná mi přišla akorát epizoda s Elizabeth) funguje nejen jako rozmáchlá romance s neskrývanými Oscarovými ambicemi, ale též jako nadčasové podobenství představující v kostce řadu filozofických přístupů k lidské existenci a především zlomovému momentu, kdy existovat přestáváme. Ve výsledku obojí splývá v nádherně rozmáchlou, (nejen přímo citovanými) staršími filmovými mistry poučenou a slovy těžko popsatelnou podívanou. 90% Zajímavé komentáře: imf, Marius, tron, genetique, Sobis87, Desperado Phillo, Pussycat18, Revanx, gejzuško, Zandelee (10.02.2009)

Napodruhé toto dojímavé rozjímání o životě a umírání plně doceněno. Jenom se mi potvrdila známá pravda, že velké filmy se mají vychutnávat v přítmí kinosálu, s kvalitní reprodukcí a že právě kvůli filmům, jako je tento, se ta velká plátna staví :o) Film mi utekl tak, že ty 2 a půl hodiny byly pro mě jako půlhodina, ztratil jsem pojem o čase a vychutnával si tu hypnoticky podmanivou symbiózu obrazu a hudby. Pak i ty emoce přirozeně vyplavaly na povrch, spoustu tam vyřčených myšlenek bych tesal do kamene a asi je pravda, že čím více máte prožito a čím více si uvědomujete pomíjivost času, tím více vás film vnitřně osloví (moje maminka u toho bulela jako želva :o). Filmová magie, díky za ní, Davide…. (09.02.2009)