Komparz

Viděl jsem asi pilot, nebo nějaký speciální díl, mělo to k dvoum hodinám a vůbec se to netvářilo jako seriál!....Nádherná satira, povinně bych pouštěl všem českým vyhaslým celebritám zuby nehty se snažícím udržet se ve světle reflektorů a na stránkách bulváru. Schválně, jestli by se takový Pomeje s Bartošovou, Helena Vondráčková, Pilarová a podobné kdysi populární a současné nuly zastyděly, kdyby tenhle klenot viděly. No, jestli oni ale nežijí v domnění, že jsou populární. No to je jedno, nechme tyto umělce v klidu zemřít a věnujme se filmu. Hlavní hrdina je bývalá televizní hvězda, po které ale dnes neštěkne pes a jak říká jedna z vedlejších postav „Sláva je maska, která se zaryje do tváře.“ Snaha se zviditelnit za každou cenu, kdy se pomalu vytráci hrdost a role v podřadných projektech, které bývaly za dob vrcholné slávy terčem pohrdavého posměchu, se stávají jediným zdrojem alespoň minimální popularity. Přítelkyně, mladá komparzistka, při návštěvě novináře předstírá hercovu asistentku a během interview dle plánu ohlašuje falešný telefonát od Ridleyho Scotta, aby herec působil před žurnalistou vytíženým dojmem . Nejde o vydělávání peněz na nájem, jde o absolutní neschopnost si připustit, že nejlepší léta jsou v tahu a namísto důstojného odchodu do ústraní následuje potupná snaha vyždímat z dávno minulé slávy alespoň trošku toho zájmu médií a s ním spojenou možnost usedat ve stejné restauraci jako filmové hvězdy. Když už nejeví zájem ani ty nejpodřadnejší produkce, klesá hrdina až na nejhlubší dno, když se zúčastní reality show Big Brother pro VIP. Zde, po boku „celebrit“ jako je vítěz normálního Big Brothera, přestárlý tanečník, inernetová pornohvězda, nebo žena, které zavraždili syna, si konečně uvědomuje, jak daleko to „dotáhl“. Film svým nádechem i zpracováním hodně připomíná podobný snímek Nominace na Oscara, kde se lokálně známí herci vyrovnávali s fámou, že by mohli být nominováni na zlatého plešouna. Komparz je ale lepší, skvěle se dá aplikovat na ty naše české hvězdné nuly a pátá hvězdička je za geniální cameo Cliwea Owena, nejlepší sebeparodie co jsem kdy viděl! (23.10.2008)

1. série - 85% - Elegantní boj s věčnými nástrahami trapnosti. Ricky Gervais se mi dodnes nějakou záhadou téměř úplně vyhýbal, o to zvědavější jsem byl na jeho milovaný počin, protkaný plejádou známých tváří. A protože ona plejáda v sobě skrývá třeba Kate Winslet nebo Patricka Stewarta, jenom nevěřícně zírám, jak vděčným zdrojem může být koncept, kde si ze sebe "jen" někdo rád udělá srandu. Byť se ve výsledku jedná primárně jen o za sebe poskládané jednohubky, ve většině případů fungují více než utěšeně a jako instantní dobrá nálada. 2. série - 70% - Krok dolů jde paradoxně na vrub dlouhodobé linky. Přihrávačovo trápení bylo působivější v rovině vymodlených štěků, raketová cesta ke slávě v podobě banálního sitcomu se rychle přejí a byť po dramatické stránce funguje a Gervais má co hrát, není to ono. Druhou vadou je také skutečnost, že se zveličuje to, co diváky očividně bavilo minule, tedy Maggie a její dar dostat nejlepšího kamaráda do té nejnemožnější situace a pomocí své bezelstnosti ho v ní ještě vymáchat. A to mi trochu vadí, protože její inteligence klesá až příliš strmě, stejně jako Darrenova schopnost zařídit byť tu nejjednodušší maličkost. Linek založených na tom, že je Andy v problémech, protože ho do nich nechtěně nastrčili blízcí, je tak až moc a zrovna to je druh humoru, který mi moc vtipný nepřijde. Mrzí mě to dost, protože hosté jsou snad ještě lepší než minule a zejména Daniel Radcliffe sází jednu vtipnou nemožnost za druhou. The Extra Special Series Finale - 80% - Něco mi říká, že právě tohle je ten směr, kterým chtěl vždycky hlavní tvůrce běžet. Na místo jisté sebereflexe, na pointy o tom, že peníze ani sláva vám nenahradí pocit přátelství. Ve veskrze britské náladě jsou i scény opatrně zavánějící patosem čistě civilní a přesto až překvapivě dojemné. Chápu sice, že pro diváky, kteří si přišli pro obvyklou dávku celebrit, jen ve větším balení, musí podobně niterný přístup být krutým vystřízlivěním, já mám ale vážná finále komediálních počinů dlouhodobě rád. (10.09.2018)

Cynické, drsné, černohumorné až do krajnosti, a zároveň chytré a velmi dobře znalé poměrů. Seriál, který si zcela bezostyšně dělá legraci ze všech možných současných polit-korekt. tabu (třeba když mediální hvězdy "pomáhají" hladové Africe, nebo když hlavní hrdina seřve rušícího mentálně opožděného hocha v restauraci nebo omylem zbije trpaslíka). Výborné jsou i cameo role, ve kterých ze sebe dělají šašky uznávaní herci (ať už o sex škemrající Daniel Radcliffe, úchylný Patrick Stewart, vychytralý Chris Martin z Coldplay....) Pokud máte drsnější humor rádi, bude se vám to hodně líbit. (28.02.2007)

Komparz lze vychvalovat hned z několika stran. Ať už je to propracovanost postav, která je Gervaisovou největší scénaristickou výhrou, ať už je komediálním talentem, jak hereckým, tak scénaristickým, nebo ať je to jeho producentskou a režisérkou prací, díky které dostal do seriálu obrovské množství hvězd, které ze sebe udělali úplné idioty. Výsledkem je nejlepší sonda do světa showbyznysu od jeho nejnižších pozic, až po pozici na pomyslně hvězdě slávy. (04.09.2021)

(Viděny všechny díly) „TV hvězda v depresích se upíjí k smrti." – „Ale, to neříkej. Nejsi hvězda a ty špeky tě zabijou dřív než pití.“ Po výborném Kanclu jsem už přece jenom čekal jistou úroveň zábavy. A té jsem se také k mému milému zjištění opravdu dočkal! Typ humoru je zmíněnému Kanclu velmi podobný, tudíž znovu vede vyžívání se v záměrné trapnosti a hluchých místech. Jejich nejčastější obětí je znovu hlavní hrdina v podání Gervaise, ale zatímco v předchozím seriálovém počinu si za ně mohl hlavně on sám, zde mu k nim výraznou měrou pomáhají jeho jednodušší a krapet slepičí kamarádka Maggie, a pak neschopný a hloupý agent Darren (Merchant prokazuje komediální talent nejen na papíře). Jenže pro tentokrát tvůrci vyrukovali s něčím speciálním, a to epizodním hostováním hvězd, které hrají sami sebe (a to s velkou chutí). Některé z nich jsem neznal, ale přesto mi vyloudily úsměv na rtech (asi nejvíc Ross Kemp). Jiné ano, z nichž jedna část mě pobavila hodně (Ben Stiller, Patrik Stewart, David Bowie nebo Chris Martin) a druhá dokonce maximálně (Kate Winslet, Orlando Bloom, Daniel Radcliffe či Ian McKellen… leckoho jistě překvapí „Legolas“, ale přece jenom, „ Winsletka“ se asi vyřádila nejvíc). Bez ohledu na rozvržení hvězd (na nich totiž jednotlivé díly vyloženě nestojí), první série měla trochu kolísavou kvalitu humoru (skvělé díly střídaly „jen“ nadprůměrně vtipné), v druhé se ta úroveň podařila více ustálit, ale zároveň se už přidal podstatně kritičtější tón. Ten pak dostane prostor ukázat se v celé své kráse v posledním bonusovém díle, který satirou (a z ní vyplývající určitou hořkostí) přímo překypuje, a přestože se divák stále místy slušně baví, Gervais s Merchantem už do tohohle světa (řekněme filmového či televizního showbusinessu) pořádně šijí a jistě ne každému, kdo se chce jen čistě pobavit, je tahle tendence po chuti. Hodnocení je tak na rozmezí 4/5*, nakonec ale dávám slabší plný počet, a to za tu osvěžující reflexi a sebeironii (tvůrců i jejich hostů). „Promiňte. Jen vám chci říct, že jste byl v té scéně skvělý.“ – „Děkuju, ale já tam jen stál a držel tuhle složku.“ – „Ale držel jste ji nádherně. Nespadla vám!“ (12.04.2015)