Zajatci mlhy

Civilní, trochu neohrabaný snímek o tom, že na obou stranách války jsou obyčejní lidé. 1) (Post)sovětská kinematografie zobrazuje válku jako velkou dějinnou událost, která zmítá národy. Lidské příběhy bývají v tomto kontextu pouhou ilustrací vojenských operací. Západní filmy se naopak zabývají spíše jednotlivci. Pokud se tvůrci drží tradice, pak se jim obvykle film s větší či menší dávkou přesvědčivosti podaří. Problém vznikne, když se tvůrci ze své filmařské historické zkušenosti pokusí vymanit. Vznikne pak dílo jako Polumgla. 2) Určitě to není špatný film, ale nějak mě neoslovil. Přímočarý ničím nepřekvapující scénář plyne pozvolně k nevyhnutelnému konci. Chování všech zůčastněných je předvídatelné a polopaticky zobrazené. Možné konflikty jsou jen naznačené (např. mezi velitelem a staršinou nebo mezi vojákem a mužem vracejícím se z války) a vůbec není využita jejich potenciální síla. 3) Ovšem známe Rusy. Myslím, že není málo těch, pro které se film pohybuje na hranici skousnutelnosti. A v tomto smyslu svou osvětovou práci udělá. (28.10.2010)

Ruský film z obdobia 2.svetovej vojny je bez akejkoľvek akčnej scény, napriek tomu nenudí, odohráva sa v pekných exteriéroch, pomaly plynie až do dramatického konca, ktorý sa dá vytušiť dávno predtým. Filmy, v ktorých sú nepriatelia postupne odhaľovaní ako ľudia s ľudskou tvárou, ponúkajú príležitosť na kvalitný rozbor postáv, čo ale režisér v tomto filme nie celkom využil a aj preto dramatický koniec nepôsobí tak dramaticky. Film 60%. (06.02.2009)

vo filme sa stretli dvaja odvekí antagonisti Nemci a Rusi: Jednak v koprodukcii) ale aj v samom scenári a deji. Trocha nezvyčajný, možno zmierňujúci či zmäkčujúci pohlad na dejinné udalosti ktoré oba tieto národy znášali a prežívali. Miestami skoro až sentimentálny pohľad na ľudí (dedinčanov - dedinčanky, vojakov i zajatcov) znášajúcich krutosti a dôsledky vojny v studenej atmosfére ďalekej severnej Sibíri. Napriek tomu dávam filmu plný počet bodov. (07.08.2014)

( Trochu ) jiný pohled na válku, než na který jsme zvyklí a který nám servíruje valná část zdejší produkce. Snímek se snaží ( a nutno dodat, že se mu to i vcelku daří ) poukázat na nesmyslnost všech válek. Na obou stranách jsou totiž ( alespoň v drtivé většině ) " obyčejní lidé " , kteří by mnohem raději dělali všechno možné ( např. byli doma se svými rodinami ) jen ne se stříleli navzájem. Hlavní devízou celého tohoto snímku je bezesporu kamera a působivě vykreslená atmosféra daleké nehostinné sibiřské tajgy. Za zmínku určitě stojí i působivý hudební doprovod. Naopak na čem mohli ( měli ) tvůrci více zapracovat a to tak, že velmi, je mnohem větší prokreslení jednotlivých charakterů postav. Nemůžu ale rozhodně říci, že i přesto, že se snímek odehrává převážně v " přátelském duchu " ( byť se jedná o (proti) válečný snímek ) by nebyl působivý a aby bylo všem jasné, že válka není žádná sranda, přichází tvůrci ( a vytrhávají tak diváka z určité letargie ) s velmi působivým závěrem. Protože hlavní síla ( dopad na diváka ) kolikrát nespočívá v ukázaném, ale naopak v tom, co si člověk představuje. Fantazie je totiž mrška a vidá za km filmového celuloidu..." KRÁSNĚ KRUTÝ KONEC ". (25.10.2010)

Ruská produkcia bude asi ešte ďalšie desaťročia orientované na vojenskú tématiku, nikto sa tomu asi nediví. Tu síce nemáme veľa bojových scén a cieľ je iný, nakoniec ale ide o dramatickú nudu s filozofickým jadrom. Je veľkým pozitívom, že sa spoločná rusko-nemecká práca snaží poukázať, že vo vojne je každý len človekom bez ohľadu na národnosť. Všetko sú to len bábky, ktoré musia fungovať na povel. Nemajú slobodu výberu. Škoda ale, že to bolo celé poňaté takým pre mňa až príliš intímnym prejavom. (06.05.2016)