Perverzní průvodce filmem

Jen Slavoje Žižka napadne hledat analogie mezi psychoanalytickým fenoménem a splachováním hoven do záchodu. Co je na tom nejhorší, že taková paralela je pak vysoce ilustrativní, neuvěřitelně silná, snadno pochopitelná a přesvědčivá. Perverzní průvodce filmem má dvě hodiny a půl; a přesto trpí zkratkovitostí. Žižek nás bombarduje jedním tvrzením za druhým, přičemž se dopouští svého typického zjednodušování. I přes toto zjednodušování ale musí být výklad pro někoho, kdo neví nic o Freudových a Lacanových tezích, přinejmenším chaotický. Na druhou stranu není potřeb znát dílo těchhle dvou pánu kdovíjak podrobně, abyste si dokument užili a abyste se naučili nahlížet film zase z trochu jiného hlediska. A mezitím hutným teoretickým materiálem, který Žižek předkládá se navíc občas objeví nějaká jeho typická perla typu: "Kytky připomínají vagíny. Měly by se dětem zakázat. V podstatě to jsou pozvánky, které říkej hmyzu pojď a ošukej mě." Žižkovi analogie jsou zajímavé a originální navzdory svojí diskutabilitě. Jestli Vás jen trochu zajímá filmová teorie, nebo psychoanalýza, tenhle film doporučuju, neboť jak praví Slavoj at his best: "In order to attack the enemy, you first have to beat the shit out of yourself..." (26.04.2013)

Podle jedné z nejslavnějších (a nejtrefnějších) Freudových charakterových typologií se já sám řadím mezi tzv. anální typy. My anální typové máme vedle převažujících negativních charakterových vlastností (jako jsou přízemnost, úzkoprse materialistický náhled na svět či přehnaná pořádkumilovnost) i jednu vlastnost, která se mi na nás líbí: skepticismus. Jsme apriorně (analyticky) nedůvěřiví a naše nedůvěra se vztahuje v neposlední řadě na nejrůznější spekulativní teorie - počítaje v ně samozřejmě psychoanalýzu. The Pervert's Guide to the Cinema je vynikající ukázkou díla, kterému nevěříme - ale přesto mě osobně baví. Promyšlenost a komplexnost známých psychoanalytických bajek, které zde Žižek aplikuje při interpretaci hollywoodských filmů, je totiž fascinující. Samozřejmě, že je komická představa, že by třeba bratři Marxové (pod)vědomě reprezentovali superego, ego a id. Ale jako metafora, která umožňuje získat na jejich filmy nový, osvěžující a zábavný pohled, to funguje. A totéž se dá říci o dalších Žižkových myšlenkách. Cennost The Pervert's Guide to the Cinema je v jeho zábavné provokativnosti. (26.10.2008)

"Objevy" se pochybují na hraně naprosté banálnosti a úplné nadinterpretace, přesto však tohle kecání o filmech podivně hektického chlápka (který je nejspíš přesvědčen o genialitě každého slova) má své kouzlo. Spíš než kvůli faktům kvůli tomu kecání - je zábavné vidět někoho tak hrozně moc se snažit být chytrý o filmech za každou cenu. Někdy chytrý je, někdy je chytrý méně... ale jak říkám, mně pokaždé bavilo ho během toho sledovat. (14.11.2013)

„Film je perverzní umění. Neuspokojuje vaše touhy, ale říká vám, po čem máte toužit,“ otevírá tuhle filmovou přednášku slovinský filosof a psychoanalytik Slavoj Žižek a svýma vykulenýma očima, divokými vousisky a neodolatelně vtipnou, lámanou angličtinou se vyklání z plátna. Ve dvou a půl hodinovém dokumentu, skoro eseji nás pak stručně provádí svojí freudiánsko-lacanovskou filmovou teorií. Další důkaz, že akademické přemýšlení a psaní o filmu není žádným intelektuálským strašákem (jak se snaží tvrdit většina našich „běžných“ filmových „recenzentů“), ale především to může být ohromná legrace. A navíc se pak máte dlouhé hodiny o čem bavit v hospodě… Žižek sám vstupuje do dekorací (i do jednotlivých záběrů) superznámých (Matrix, Vertigo), známých (Dogville, Vymítač ďábla, Rozhovor) i skoro zapomenutých filmů (Possessed). Na konkrétních příkladech tu pak rozkládá svoje někdy ulítlé jindy fascinující závěry ohledně toho, co jako diváci od filmu chceme, co od něj dostáváme i o tom, co od něj dostaneme vždycky, aniž bychom o to zrovna stáli… Dotkne se fenoménu filmového voyeurství, lidské sexuality (víte, že muž se nikdy nemiluje se ženou, ale spíš s dokonalou představou a žena tak vlastně není nic než masturbační pomůcka?!) i toho, proč je právě film průhledem do skutečného Reálna (toho smradlavého hovna na chodníku našeho běžného života). Znovu opakuji, ne všechno, co Žižek tvrdí, je úplně přijatelné, ale všechno bez výjimky je stoprocentně neotřelým úhlem pohledu a zajímavým námětem k přemýšlení (například takové květiny by se měly dětem úplně zakázat, protože snad neexistuje nic perverznějšího než rozvitý květ lákající na voňavý pyl chtivý hmyzí sosáček). A co tak interpretovat na závěr? Vezměte si takové Hitchcockovy Ptáky: Když si odmyslíme fantastickou, hororovou zápletku, co zůstane? Panovačná a trochu naivní blondýna, která si to o víkendu chce prostě stůj co stůj rozdat s ramenatým svalovcem. (14.12.2006)

Pokud vás aspoň trochu zajímá psychoanalýza, poslouží vám Perverzní průvodce jako velmi podnětné a zajímavé cvičení mozku. Myslím, že cílem sympaťáka Slavoje s obludným anglickým přízvukem není ani tak odhalit skryté významy ve filmech, ale spíš pokusit se na filmy nahlédnout zcela odlišným způsobem než běžný divák, běžný pseudointelektuální kritik a snad i jinak než zamýšlel sám autor. Jde tedy spíše o zábavnou hru s analogiemi, dedukcemi (resp. indukcemi) a interpretacemi se souběžným vzděláváním se v psychologii. Pro lidi, co se nebojí přemýšlet, nelze než doporučit! 8/10 (23.02.2014)