Once

Ultralevný film s očekávaně jednoduchým příběhem, působivými skladbami a dvojicí, kterou pojí láska k hudbě. Stačí pár průpovídek, jeden rozbitý vysavač, a to by v tom byl čert, aby k sobě nenašli cestu. Rozpočet dovolil tak akorát dvě muzikálně nadané postavy, pár prachobyčejných dialogů a ruční kameru (polodokumentární styl filmu náležitě sluší), co beze střihu zabírá (tu a tam i dvě kamery a kupodivu i se střihem) netradiční love story dvojice, která se vzájemně inspiruje. Texty písní o nich samých, jejich snech, nadějích i smutku leccos vypovídají; k tomu hudba, instrumentálně nijak složitá, ale za to s natolik procítěným pěveckým projevem až je jasné, že publikum na tohle slyší. Skromný a upřímný pohled na život v Dublinu nechce moralizovat, chce jen nahlédnout do života dvou mladých lidí, kteří si sednou v obchodě s nástroji a dokážou nám, jak dokonale jim to ladí!! (18.02.2008)

Do chvíle než Glen Hansard s psíma očima skuhrá o sex s Markétou Irglovou jsem měl snahu ten film brát vážně. Od toho okamžiku je jeho pohled na svět, jeho pohled na vztah, na seznámení, na hudbu apod. něčím pro mě neznámým a příliš vzdáleným. Markéta Irglová je Češka a to je vysloveně její jediná přednost, protože hereckým projevem ani zpěvem mě nedokázala okouzlit natož zaujmout. Glen Hansard je od prvního okamžiku stupidní postavou se stále stejným pohledem. Romance o nich mi nepřijde romancí, nepřijde mi ničím emočně plným, zajímavé nebo překypujícím. Přijde mi to jako chladné setkání dvou lidí, kteří si myslí, že mohou mít jeden druhého a ignorují vše ostatní a v okamžiku, kdy si to uvědomí se jeden druhého vzdají. Asi jsem příliš chladný proti nezávislé tvorbě, která je z filmu tak patrná, ale co mě má okouzlit, když herci jsou toporní, příběh je kýč a hudba, až na pár výjimek, mi přijde jako anglický, český popř irský folklor, který mě nebere? Hodně lidem se to bude líbit, proboha proč by také ne, je tam Češka, mluví se tam česky(což je super :)), je to romantické a jsou tam písničky. Jo a abych nezapomněl ještě to dostala Oscara za Falling slowly. To může stačit někomu, ale ne mě. (20.03.2008)

Skromný, tichý film, plný skvělé (a ne zvlášť tiché) muziky hrané od srdce, který mě lecčím překvapil. Něčím příjemně (kukuč Markéty Irglové, píseň, kdy se ve filmu Glen a Markéta poprvé potkají, etc), něčím méně příjemně (filmová matka, která byla zcela evidentně neherečka s velkým N), ale pozitivní dojmy rozhodně převážily. Vidět to v době, kdy vrcholilo rozhlasové "Falling Slowly" šílenství, asi bych byl kritičtější, teď (červenec 2009) je to vážně milý film, který si zaslouží svých 80%...a možná i nějakého toho Oscara:) (07.07.2009)

Tohle jsou přesně ty filmy, kde se ve mně shromáždí všechny endorfiny, úžasná látka, která ve mě vyvolává příjemné a krásné pocity pohody, kdy nepotřebuju žádné drogy, ani fyzickou zátěž, dokonalý příběh, chcete li scénář, mě stačí Once a já si zpívám , to je takový můj hormónek štěstí. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (07.04.2015)

Hansard není statečný hrdina v lesklé zbroji, Markéta není princezna a Irsko není pohádkový svět. Ale stejně je Once příběh kouzelný tak, až jsem místy nedýchal. Kouzelný, vzdálený a přitom tak samozřejmě osobní. Příhody s Její rodinou nebo hledání lidí pro nahrání Jeho alba sice ztrácí tempo, ale to mi je teď dalece jedno. Já totiž "miluju tebe" a zpívám si Falling Slowly. Soundtrack i na stý poslech přináší div ne slzy. Ten film je nesmrtelný, jen to ani dekádu po svém vzniku stále ještě neví. (11.12.2007)