Proč bychom se netopili

1. díl: sterilní, destilovaný roztok, který potírá všechno živé a lidské, hlavním pramenem zábavy je padání do vody a jediným zdrojem poetiky didaktický komentář. Křečovitě rozjásané nadšení a smích doprovází vše, od utopení foťáku po rituální vodácké úkony, to aby divák pochopil, jaká pohoda voda je ... po 6. ultralaciném díle bez poetiky a logiky měním z jedné hvězdičky na odpad. (26.01.2009)

jeden z nejlepších českých seriálů poslední doby :P ... což ovšem stále neznamená, že to není zbytečná slátanina. Pusťte ji z hlavy a přečtěte si knížky, které mistr Šmíd napsal v lepší formě. (Abych ale jen nekritizoval - motiv setkání dvou vodáků s vodáckým bohem Melounkem byl zpracován docela nápaditě.) - Ale mám sto chutí dát odpad za to, jak ta vlezlá krajčovina penetrovala naši letošní vodu. Ble! (26.01.2009)

Už když se vodáci dali dohromady s neznámými lidmi a lusknutím prstů z nich byla parta, říkal jsem si, že je tady něco špatně. A taky že jo. Seriál nemá žádný dramatický oblouk, situace jsou vykonstruované a tak vše působí jako na tom nejhorším voleji. Vrcholem všeho je Moravačka, která i přes styk s civilizací mluví přitroublým nářečím a tahá z kapes slivovici. Hahaha. Takže jediné, co jsem ocenil, je hudba a píseň Richarda Krajča a přednosti českých hereček. Obzvlášť Zuzany Kajnarové :o) (26.02.2009)

Je to místama opravdu hňupovina, ale já jako milovník vodáctví jsem to Nikolaevovi žral díl po díle. Některé herecké výkony nic moc, ale některé zase docela fajn (především Lukáš Vaculík a Arnošt Goldflam), každopádně seriál si celkově drží od začátku do konce svoji vodáckou pohodovou atmosféru i příjemný humor, u kterého se skvěle relaxuje a vzpomíná na loňské vodácké léto. Dal bych normálně 3 hvězdičky, ale přihlédnu k povedené ústřední písni od Kryštofů a především krásné Markétě Frosslové. :-) Knížku jsem nečetl, takže nemůžu srovnávat. (30.11.2009)

To co ze začátku vypadalo jako nový svěží seriál z vodáckého prostředí se po pár epizodách změnilo v ustavičnou nudu, nasekanou bez ladu a skladu. Jedna situace je nalepená na další, scenáristé se vůbec neobtěžovali o nějakou konstruktivní linii, všechno vyřeší rádoby vtipný komentář, spojující více či méně dobře zahrané scénky. Obrazně řečeno je to celé polepené jako kanoi epoxidem, ale pořád do toho dost teče. (24.03.2009)