Dexter

Jak moje babička říkává, chlap potřebuje nějakého koníčka... a jak říká můj úplně nejvíc nejlepší přítel: "Máš problém? Tak si ho vyřeš!" Nelítostný ovčácký pes Dexter řeší problém a zabíjí nejen svůj volný čas střežením lidského stáda, protože kdo líp ochrání ovce před vlky než nejbližší příbuzný vlků? Do miamského tavicího kotle je vydatně přikládáno denním topným přídělem vražd a násilností a když ani kriminálka Miami nestačí, nastupuje noční šichtu jeden velmi specializovaný forenzní znalec. Jeden z mála případů, kdy se adaptace vyrovná předloze a místy ji i předčí, protože i když jsou Lindsayho knihy temnější a sarkastičtější, jsou ve své ich-formě i omezenější v možnostech zachycení Dexova okolí a jejich ostatní protagonisté o poznání jednorozměrnější než ve své viditelné podobě. Sice se z mého hlediska shodují v tom, že do třetice všeho dobrého i zlého ne vždy platí, protože třetí knihou i sérií počínaje celý projekt občas ztrácí dech rychleji než Dexovy nepolitováníhodné oběti a počet nelogičností kolikrát převyšuje počet zrůd v Miami (a že jich tam je), ale po zhlédnutí zatím poslední řady se zatím pořád nedá říct, že by nastal definitivní downfall drahouška dorasovaného Dextera.... Následuje shrnutí dosavadních šesti sérií, spoilers included. 1. Znamenitě se těží z hlubokého dolu faktu, že každý důvěrně známe každodenní přetvářku před okolím a obavu, že černý pasažér na zadním sedadle vozidla našeho vědomí se může kdykoli zmocnit volantu a pak to teprve bude ta pravá jízda. A úsloví, že v každé rodině je něco, jaksi nepočítá s variantou, že některá rodinná pouta nepřetnete sebeostřejším nožem a faktem, že nejděsivějším zjištěním vašeho života nemusí být to, že jste sériový vrah, ale že váš rodič nebyl vševědoucí božstvo, ale - ta hrůza - jen člověk 2. Dark Passenger může být pro druhé Dark Avenger aneb Dexter se emancipuje poněkud později a poněkud jinak než většina z nás. Z učedníka je mistr, který čím dál víc zapadá do nejednoznačnosti, ale přesto si neumí představit, že by kdy našel spřízněnou duši. Jak pravil jeden moudrý muž, Bůh nás trestá za to, co si neumíme představit 3. Ďábel nosí jméno Prado. Kdo najde přítele, najde poklad, a Miguel je opravdový poklad - jen ho zakopat 4. Chudáku Dexi. Kdysi byl můj život sex, chlast a rock, tvůj čepel, krev a lov, ale teď jsou naše vyhlídky zkrouhnuty na plínky a dudlíky. Drasticky domestikovanému Dexterovi Rita zdatně přitahuje otěže a zavádí dvě pravidla: 1/ za všechno může Dexter, 2/ pokud za to náhodou nemůže, platí pravidlo č.1. Bravo, Rito. Bejt ten nesympatičtější v páru, když je ten druhý sériový vrah, není nic lehkého, ale ty to zvládáš na jedničku a dcerunka ti zdatně sekunduje. Je vidět, že Dex fakt není normální. Normální chlap by na ty dvě dávno vzal sekeru. Americkou krvavou krásu stranou, tohle byla nejlepší série nejen proto, že finic coronat opus. A vedle Trinityho vypadá i Hannibal Lecter jako hodný strejda s malinko výstřední gastronomickou zálibou 5. Skutečného kamaráda poznáte podle toho, že když se rozhodnete někoho zabít, stráví s vámi romantický večer na místě činu. Dexter je dobrý kamarád... a možná by mohl být něčím víc. Ovšem žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Ve smečce se sice loví líp, ale na to, jak to zatím vždycky dopadlo, když si Dex myslel, že našel parťáka ve zločinu, se nedá zapomenout 6. This is the way the world ends - not with a bang, but with a whimper. V Miami se schyluje k bitvě andělů světla a tmy, svévolníkům nebude dopřáno pokoje a nočním lovcům zase ne rodinná idylka. Fightclubový twist nevadí, ve výsledku je i šokující, protože je natolik předvídatelný, že je neuvěřitelné, že ho opravdu použili. Ale Colin Hanks je z hereckého hlediska jablko, které se zakutálelo někam pod fíkovník, a deus ex machina švihá spolu s Dexterovým andělem strážným přesčasy tak očividně, že to bije do očí i v téhle nábožensky orientované sérii. Rozhodně to ale není důvod k povzdechnutí typu "seriály, seriály, kolik času už nás stály," protože na mnohé naše společné večery s Dexterem a jeho sbírkou budu vždy s láskou vzpomínat. I když chvíli trvalo, než mi to přešlo do krve. (22.12.2011) (méně) (více)

Takes life. Seriously. Sympatický i úspěšný forenzní detektiv miamské policie, který je oblíbený a má šťastný vztah... Jenže pouze zdánlivě. Dexter své city jen předstírá, ve skutečnosti žádných není schopen. A mimochodem je také sériový vrah, který sice vraždí pouze jiné vrahy, ale jak známo s jídlem roste chuť. Ne, tady opravdu nejde o další variaci na CSIčka. A osobně bych to primárně ani neoznačil za krimi thriller seriál. Výkon Michaela C. Halla (David Fischer z Odpočívej v pokoji, ten chlapík má na silné role a práci s mrtvolami zkrátka přirozený talent) v hlavní roli se vám dostane pod kůži a i když i tentokrát má co dočinění se smrtí, tak ve zcela jiném duchu. A opět se s tím vypořádal bravurně, bez něj by Dexter nefungoval ani vteřinu, a celý koncept by se rozpadl jako domeček z karet. Znepokojivý a pokládanými otázkami kontroverzní seriál. Vyvedlo se naprosto vše od výběru herců přes zachycení specifické atmosféry Miami až po technikou stránku, v níž je soundtrack pomyslnou třešničkou na dortu. Již úvodní "švankmajerovské" titulky či dokonale "temný" klavír při těch závěrečných jsou střípky geniálnosti. Ač se Dexterův psychologický profil od knihy dost liší (respektive naprosto; v předloze je regulérní magor na hranici šílenství a schizofrenie), tak to v rámci seriálu vůbec není na škodu. Ten to vynahrazuje propracovanými příběhy ostatních členů sboru. Jakoby se tvůrci spíše našli v argentinské minisérii Epitafios. To pro změnu v knize chybí, ta je vskutku jen o jedné choré mysli. A druhá série? Někomu ulítnou vrány, někomu holt uplavou mrtvoly. Výrazně jiné než první řada. A věřte nebo ne, ač se to zpočátku možná nezdá, tak je ještě o chlup lepší. A i ve třetí sezóně se podařilo laťku značné kvality přeskočit, byť pravda je, že tentokrát musela být o něco snížena. I přesto je Dex stále jedinečný a hlavně neuvěřitelně pravdivý. Aspoň co se života týče. Opět, stále, zas a znovu. Body ztrácí především v linii s hlavním záporákem která je... No, ohraná a tuctová. Série čtvrtá je pak nejen díky fenomenálnímu Lithgowovi tou (zatím) úplně nejlepší sérií. Samozřejmě, pokud bych Dextera bral primárně jako kriminální seriál, tak bych asi tak nadšen nebyl, ale já ho beru především jako seriál "o životě". Dexterovi vztahové, rodinné, společenské problémy řeší dříve či později každý a právě v tom je seriál nejsilnější. Pokud k tomu navíc přičtu, že je to zaobaleno do napínavého a strhujícího kabátu, tak jen dobře. Ovšem jsem přesvědčen, že by to stejně dobře fungovalo i bez tohoto kabátu. Pátá série je jak jinak než opět zcela vynikající, ale na můj vkus se příliš odklonila od Dexterova řešení "lidskosti" ke klasické žánrovce (byť s přesahem o jakém si i nadstandardní thrillery mohou nechat zdát). Ta thrillerovitost nenachází tak úplně oporu v logice jednání několika postav i policie; na druhou stranu to zásadně přispívá budování atmosféry i napětí. Dex je tentokrát odsunut tak trochu na vedlejší kolej a největším vývojem si projde dívčí duo Debra/Lumen. Není to zápor, má to i opodstatnění, ale to by museli scenáristé čtvrthodinku před koncem dupnout na pedál a ne zbaběle zařadit zpátečku, čímž vrátili celý seriál vlastně tam, kde již jednou byl po čtvrté sérii. Právě tímto udělali z této řady sice vysoce kvalitní (a velice chutnou), ale přeci jen poněkud zbytečně nastavovanou kaši. Šestou sérii jsem si pokřtil na „nejrozháranější“. Opět nikoli špatná či jen průměrná, ale přeplácaná a zároveň skoro v ničem dotažená; přesto nakonec sympaticky "soap operově" odvážná (tedy pokud se tu situaci v další sezóně podaří scénáristům správně uchopit/rozehrát). Ovšem v prvních dvou třetinách série je to takový boj zajímavých nápadů versus vyznívání do ztracena. Zatímco odchod Rity byl logický (a ostatně i nutný krok), který seriálu jen a pouze pomohl, tak (dočasný?) odchod Lumen je mnohem více na škodu a tak se Dexterova linie (opět) točí v již dobře známém kruhu, který nenaruší ani Dexovo koketování s náboženstvím. To je sice skvostné, ale tato slibná linie skončí dříve než se stihne rozvinout v něco nosného. Uzavírání dějových linek z minulých sérií působí spíše jako z nouze ctnost (epizoda Nebraska) a hlavní "vražedná" linie není sice bez zajímavosti, ale všímavějším divákům její (dobrá, ne že ne) pointa dojde dlouho před vyjevením. A především je celá ta linie s nábožensky motivovanými vraždami na dlouho nedůstojně odsunuta na druhou kolej a působí, že vlastně nikoho z policejního sboru ani nezajímá. Navíc deus ex machina se tentokrát dostává k hlavnímu slovu až příliš často, stejně jako to, že Dex dělá chybu za chybou a nemá to vůbec žádné následky (jaký to rozdíl oproti prvním sériím či jiným nekompromisním seriálům, kde má každá akce odpovídající reakci). Jediné co se daří bez výhrad je vše okolo Debry. Jak se z poněkud přebytečné postavy (kterou v druhé a třetí sérii byla) podařilo udělat hlavní tahounku celého seriálu (sorry Dexi), to zaslouží uznání. A vzhledem k tomu jakým směrem tu postavu vyslali, tak beru dokonce zpět i svou námitku k závěru minulé série. Mělo smysl si na "to" počkat o sezónu déle. Sedmá série začne nejlepší epizodou seriálu a... A nic z toho. Ve vedlejších liniích se toho děje sice více než kdy jindy (včetně fantastického Stevensona), ale nic z toho nemá adekvátní prostor. Důvod? Linie Dex/Debra, která si pro sebe krade většinu času. Problém? Ne, pokud by nebyla odbyta během čtyřech úvodních dílů. Seriál na "tom" stojí od počátku, půda pro "to" se připravovala šest let. A co z toho? "Celé" čtyři epizody! A s ohledem na to, jak s podobnou situací naložili jiné seriály (T Shield či Breaking Bad), tak je to ještě o to více tristní. Navíc to je tak odbité pouze proto, aby tvůrci mohli Dextera poslat vstříc další touze po vztahu, který navíc tentokrát hlavní postavu nikam neposouvá a nemá tudíž vůbec poprvé žádné opodstatnění. Změna chování Dextera do polohy "namyšlený kokůtek nedbající na následky" rovněž ničemu nepřidává. Se skutečností, že Dexter jako seriál není (a asi již nikdy nebude) tou přesahovou záležitostí co původně, která používala krimi háv pouze jako lapač na diváky, jsem se již nechtíc smířil. Nevidím ovšem důvod, proč se nyní smiřovat i s tím, že již není ani kriminálním seriálem, ale má až nebezpečně blízko špatně napsané telenovele; a není to tím, že ústředním tématem série je tentokrát láska. Spojit pod přísným dohledem nekompromisního dramaturga to nejlepší z posledních dvou řad, tak by vznikla jedna důstojná, která by sérii jako celku ostudu nedělala. Takhle vznikla jedna zdařilá a jedna, na kterou lépe rychle zapomenout. Finální série osmá mohla celý seriál vzít hrobníkovi z lopaty a zachránit ho i navzdory (ne)kvalitě posledních sezón; stačilo málo, dát tomu nekompromisní nezapomenutelný závěr. jenže ani to se hrubě nepovede a tak se o osmé sérii dá tak akorát říci, že je to nemlich to samé co předchozí dvě. A to je špatně; moc špatně. S1: 4/5 S2: 5/5 S3: 4/5 S4: 5/5 S5: 5/5 S6: 4/5 S7: 3/5 (12.10.2006) (méně) (více)

1. série - 85% - V samém jádru jeden malý, příjemně gradující případ, ve kterém se kolem hlavního hrdiny děje nějak moc osobních náhod. A ve větším obrázku první krok sympaticky rafinovaného seriálu, který diváky opil sladkým pocitem, že ví víc než všichni kolem ústřední postavy, aby se zároveň nechali vést stopami neznámého vraha. Ve výsledku pak nenuceně pozvolná podívaná, která mě svého času zavedla do světa kabelových televizí a darovala mi divácky vděčného zločince s čistě logickým uvažováním a svým způsobem šlechetnými úmysly. Nic ale není černobílé a spousta zvratů teprve leží na cestě. 2. série - 90% - Chladná logika dostává trhliny kvůli živočišné síle v podobě lascivně působící cizinky, sympatie si každým dílem víc a víc krade nekompromisní Debra a v neposlední řadě si svoje místo na slunci zasluhuje i spanilá Julie Benz jako diváky zbytečně opovrhovaná Rita. Právě v této sezóně našli tvůrci onu ideální hranici, která jim na pěkných pár let dopředu zaručila pozici seriálu, který sleduje každý (a nebo se ho alespoň každou chvíli chystá sledovat začít). A nutno říct, že zaslouženě, protože dynamika vztahů Dexter-Doakes, Dexter-Lila nebo Debra-Lundy umí přikovat k obrazovce setsakra pevně. 3. série - 70% - Překvapivé klopýtnutí právě v době, kdy by měly všechny linky nabírat na síle. Laguerta i přes občas příliš okaté upřednostňování její důležitosti nezaujme a proti nezklamávající Debře nebo Ritě "tuším, ale víc raději vědět nechci" Bennett nemá šanci uspět. Sám Dexter pak bojuje s téměř anonymním nepřítelem a do dalšího snažení se pouští s poněkud problematickým sidekickem Miguelem. Právě tady, ve třetím roce miamských eskapád jsem dostal pocit, že scénář umí až nebezpečně zakolísat a v nesprávných rukou by mohl celý seriál skončit v nečekaně kalných vodách. Naštěstí se tak nestalo, Skinnerův případ byl ukončen se ctí a nezbývalo než čekat na trochu výživnější kořist. A nebylo třeba čekat dlouho. 4. série - 100% - Vrchol celé krvavé show, který co se týče nekompromisnosti, nervozity nebo lapání po dechu při nečekaných zvratech ani není možné překonat. Trinity Killer se stal pro Dextera symbolem, etalonem prvotřídního záporáka, kterému se každý následující jen bude snažit všemi silami přiblížit - a nikdy se mu to nepovede. Ve chvíli, kdy konečně fungují naplno i linky kolem Batisty nebo Joeyho Quinna, je rozhodnuto. Královská jízda s dech beroucím thrillerem v podobě finálového dílu jako pravděpodobně divácky nejoblíbenější trofej vítězné vitríny stanice Showtime. 5. série - 100% - Změna ústředního tvůrce poprvé a rovnou trefa do černého. Chip Johannessen si sice vyzkoušel roli vůdce na jediný rok, ale právě jím kormidlovaná sezóna je mou z celého seriálu nejoblíbenější. Půvabná Lumen, maniakální Jordan Chase a příjemně se proplétající vztahy jednotlivých hlavních i vedlejších postav mi zkrátka poskládali dohromady nerozbitný celek v čele se stále více polidštěným titulním hrdinou. Srdcové období, které bohužel nemohlo trvat navždy. 6. série - 80% - Změna ústředního tvůrce podruhé a začátek konce. Právě od příchodu Scotta Bucka na pozici showrunnera se některým slibným linkám přestaly dostávat pointy a v samotném Dexterovi se občas onen původní nečitelný hrdina rozpoznával jen velmi těžko. Naštěstí pořád dokonale funguje napětí i gradování jednotlivých zvratů a náboženský podtext také padl na nečekaně úrodnou půdu. Hodnocení tak níž neshazuje ani téměř již nesnesitelná Maria Laguerta (v žádném případě nic proti přesné Lauren Vélez), ani pocit, že některé látky by se neměly přepírat moc dlouho. 7. série - 80% - Nových klíčových postav jako na orloji a občas i spousta otazníků nad jednáním těch starých. Někdo vysloveně vadí (Louis, Nadia), někdo potěší (neselhávající Yvonne Strahovski jako Hannah) a někdo si trochu překvapivě krade každý díl pro sebe (Ray Stevenson a jeho nosorožčí sveřepost v kůži mafiána Sirka). Jako celek mě to i tentokrát baví natolik, že napětím poposedávám nejen na kraji křesla, ale občas už téměř na jeho opěradle, ale výsledné dojmy utíkají podobně jako loni snad i trochu do ztracena. Zatímco první série měly tempo rozvláčnější, ale v hlavě zůstávaly celé měsíce, sezóny novější - i přes srdceryvné nebo zcela klíčové události - nezvládají vyloženě ohromit. Zůstává tak jediná, ale o to zásadnější neznámá, tedy kvalita závěrečné várky krve, důkazů a monologů. Právě u Dextera totiž, snad více než u kteréhokoli jiného seriálu, závisí na kvalitě samotného finiše, aby podpořila či naopak shodila série předchozí. 8. série - 60% - Příjemné návraty, překvapující vysvětlovačky a pomalu se bortící domeček z karet. Co na začátku vypadá jako parafráze dřívějších námětů (Dexter jako mentor i žák) se ale posléze vlivem nefungujících vedlejších postav (Elway a maršál) zvrhne do poněkud tuctovější zápletky a co je nejhorší - do naháněčky s jednoznačně nejhorším záporákem. Že právě tento amatérsky jednající jedinec zatopí Dexovi, Deb i všem přítomným takovýmhle způsobem, považuji za regulérní scenáristický přehmat. Finální sezóna tak místo pocitu završení paradoxně působí jen jako řadová příhoda a je proto značným zklamáním. Vždyť i nijak neuzavřená série sedmá by jako finiš působila o něco osudověji, protože ke svým pointám alespoň nějakým způsobem postupně došla. Zato osmička jen pracuje kolem nových postav, v posledních dvou epizodách zkusí uzavřít vše, co se zavřít musí - a zbytek nechá ležet. Bez katarze vedlejších charakterů nebo odpovědí na palčivé otázky posledních let. Již nějakou dobu pozvolně mělněné nejvyšší hodnocení tak zákonitě mizí v nenávratnu a z konce diváckého kultu dělá zbytečně trpké sousto. Nechat nás po nejhorší epizodě vůbec čekat dlouhé roky na nápravu, bylo k zbláznění. V zimě 2021 ale vše odpuštěno. New Blood - 75% - Překvapivě samostatný projekt, který takhle odstřižený mnoha lety funguje o něco lépe než jako případná devátá sezóna. A na to, jak dlouho kolem jejího vzniku tvůrci našlapovali, jsou teď trochu jako sloni v porcelánu a ve chvíli, kdy mají přitvrdit, tak stojí na místě a když by se hodilo počkat, tak peláší honem kupředu, že se nestačím ani rozhlédnout a už je děj někde jinde. Nicméně co zůstává stejně, to je atmosféra, která i bez slunce a miamských pláží přináší zase tu paranoidní podívanou, ve které hlavní hrdina roztáčí napínavá kolečka do všech směrů. Vzývané i nenáviděné finále rozhodně není nejlepším dílem, naštěstí není ani tím nejhorším a s přehledem tak napravuje škody, které napáchala poslední epizoda o téměř dekádu dříve. Je jen škoda, že se právě tam spěchá zdaleka nejzběsileji, protože už v tu chvíli divák tuší, jak by mohl celý seriál skončit a jen váhá, kdo koho a s kým zabije, kdo a s kým kde zůstane a jen v takových rovnicích prohazuje figury. Protože ale tvůrci nechávají diváka tápat velmi dlouho, je ještě nějakých dvacet minut před koncem možné dosadit do takového hlavolamu takřka libovolné složení a když pak konečně dojde na lámání chleba, ztrácí v emocích tu tíhu, kterou se devět předchozích epizod snažilo nasávat. New Blood se tak nezařazuje mezi nejlepší sezóny, ale někam na úroveň třetí, šesté nebo sedmé, tedy těch dostatečně dobrých a tuze snadno sledovatelných, dosáhne až překvapivě snadno. Bez do očí bijících logických zkratek, kdy je hlavním postavám spousta věcí nevěrohodně usnadněna (viz velice příhodná konference nebo čím dál rychlejší dávání si dvou a dvou dohromady), bych byl ještě o třídu spokojenější, hlavní cíl se ale splnit podařilo. Seriál, který jsem ještě po páté sezóně považoval za jeden z nejlepších (minimálně z tehdy běžících), mi na svém prvním konci najednou byl úplně jedno, protože mi přišlo, že ze mě tvůrci dělají hlupáka. Teď mi jedno rozhodně není a vzpomínky na Dextera jako na celek se konečně zase patřičně rozjasnily. (30.01.2008) (méně) (více)

První série: Občas se mi stane, že po skončení nějakého filmu zůstanu ještě pár vteřin mlčky sedět, jak silně na mne zapůsobil. Po skončení poslední epizody první série Dextera netrvalo vteřiny, ani minuty, ale desítky minut, než jsem byl opět schopný soustředěné činnosti. S úsměvem teď vzpomínám na rozpačitý dojem z první epizody, představující dílko až příliš netradiční. Chladnokrevný vrah jako hlavní hrdina? A to k němu mám cítit něco jiného než odpor? Nebojte se, díky charismatickému Michaelu C. Hallovi vám po pár hodinách nepřijde divný on, ale svět kolem něj. Zprvu jsem sledoval jenom řemeslně dobře zvládnutý krimiseriál s neobvyklou titulní postavou a smyslem pro morbidnější humor, nechápaje přitom, co na něm všichni vidí, čím si vysloužil tak vysoké hodnocení. S každým dalším dílem, kdy se mi dostával hloub a hloub pod kůži, to bylo nad slunce jasnější. Jsou to především výborně napsané postavy. Dexter Morgan - citově vyprázdněný, stále tápající, váhající a připomínající dravou šelmu uvězněnou v kleci, ze které sem tam uprchne. Jeho nemesis, které dostane konkrétní podobu teprve v závěru seriálu, není jenom dalším tuctovým psychopatem, ale plnokrevnou postavou s vyjasněnými motivacemi. Svědčí o tom mimo jiné finální odhalení, jež potěší i když jej odhalíte dopředu. Vnitřnímu souboji dvou vrahů odlišných povah je věnována hlavní dějová linie, ty ostatní s ní povětšinou úzce souvisí a ve výsledku jde o mimořádně sevřené dílo, pro jehož plné vychutnání netřeba načínat druhou sérii (což stejně rád učiním). Dexter má tudíž víc než kterýkoliv jiný seriál blízko k (jednomu delšímu) filmu a jak už jsem naťuknul, pro dobu strávenou s ústředními hrdiny je výsledný zážitek mnohem silnější. Poslední tři epizody = takřka nepřetržité zatajování dechu. Atmosféru ne nepodobnou hodně temnému thrilleru typu Mlčení jehňátek naštěstí občas učinil snesitelnější nějaký ten drsnější vtípek. Smysl pro humor - celkem odvaha zakomponovat něco podobného do televizního produktu bohatého na rozřezávání lidských těl, nicméně seriál s ním funguje a těžko si představit, jak by fungoval bez něj. Bez Dexterových vnitřních monologů, vtipně glosujících třeba povahu ostatních postav, bez dvojsmyslných otázek a cynického řešení morálních dilemat. Možná jsem Dexterovi propadl až příliš, pravdou každopádně je, že na něm nedokážu najít jediný negativní prvek, což jej řadí i nad ty nejlepší z doposud viděných hraných seriálů (mj. nad Bratrstvo neohrožených, Pohotovost, Prison Break…). Nemohu vám tento skvost z produkční stáje čím dál nápadnější kabelové stanice Showtime (Californication, Huff, Weeds) nedoporučit. Počítejte však, že vás bude do svého nitra vtahovat pozvolna, někoho možná neosloví vůbec, za zkoušku ten potenciální zážitek každopádně stojí. Apendix: Jedním jednoduchým slovem geniální úvodní titulky mě pokaždé, opravdu pokaždé dokázaly překvapit nějakým detailem. 95% Druhá série: Dexter si udržuje vysoko nastavenou laťku kvality, jenom už mu schází údernost prvních epizod. Některé situace jsou příliš vykonstruované, chování některých postav příliš podřízené záměru scénáře a poslední epizoda byla v porovnání s poslední epizodou „jedničky“ dosti nevýrazná. Výrazně ubylo černého humoru a byl rozšířen rodinný aspekt, což je nemile svou korektností, která mi k Dexterovi vůbec nesedí. Na slušné čtyři hvězdičky to (velkou měrou díky samotné, neměně kvalitní postavě Dextera) ovšem stačí. Dojem stále výborný, také proto nemám odvahu jít do dalších sérií a riskovat, že dojde ke kvalitativnímu propadu. 85% Zajímavé komentáře: Isherwood, wipeout, Kalimero13, Zadri (03.01.2008) (méně) (více)