Síla srdce

Začíná a plyne zcela obyčejně, diváka se takřka nedotýkajíc. Obehraná písnička, jen další variace na téma islámských teroristů, dalo by se říci. Jenže pak přijde zvrat a v poslední půlhodině vám dojde, proč byla do filmu obsazena Angelina Jolie, a jaké že to poselství vlastně přináší. Připomíná nám, že o hrůzách té části světa, kterou se snímek zaobírá, je potřeba stále hlasitě hovořit a stále na ni upozorňovat. Mám totiž ten pocit, že jen absolutním spojenectvím celého zbytku normálně smýšlejícího světa by se podařilo toto peklo uhasit a ďábly vymítit. Zážitek z filmu by byl o to hlubší, kdyby i přes svou výjimečnost Angelina na obrazovce nepůsobila jako pupek oceánu, a kdyby její dabing ve verzi, v jaké jsem bohužel měl tu čest film vidět, byl alespoň o fous lepší než prachmizerný. (22.03.2011)

Mě osobně to nepřineslo žádný silný zážitek, ze kterého bych měl být na větvi. Je to pomalu plynoucí příběh, ve kterém bych čekal na konci pořádnou dávku emocí, místo toho se mi dostal jen konec, který byl hodně vlažný. Rozhodně znám jiné filmy, které umějí z tohoto prostředí vytáhnout víc. Za mě hodně slabota a dávám 40% :( (09.08.2014)

Winterbottomov film príliš nezarobil, teda ako obvykle. Tentokrát, ale na rozdiel od trebárs Code 46 je chyba inde. Príbeh, ktorý by si zaslúžil maximálne realistické zobrazenie emócií kĺže po povrchu a dialógy sú ťažko melodramatické a vyumelkované. Takže ani mainstream, ani autorský nezávislý film. Inak sa tento rok teším na Jolieinino zobrazenie balkánskej vojny. (19.05.2012)

Nemá cenu psát, že se jedná o velmi silné téma, které by si zasloužilo lepší zpracování. Podle mě tomu tak jednoduše není. Snímek je založený na předpokladu, že vyobrazí velmi silnou, emancipovanou ženskou hrdinku, která se stačně pere se svým osudem v zemi těch "druhých". Subjektivně a zaujatě nabízí fakta, staví tak diváka do pozice, kdy si musí plně uvědomovat potřebu světového míru a snímek předkládá jedinou možnou pravdu, tedy že za světovou nestabilitu mohou "oni". Celou dobu jsem si kladl otázku, proč ta Angelina hraje tak špatně a proč je z každé repliky a gesta tak silně cítit, že tohle je právě ta role, na kterou čekala a za kterou by si zasloužila být poplácána po zádech a pochválena za to, jak plnohodnotné role se rozhodla na úkor honoráře ztvárňovat. Odpověď na její záměrné křečovité a trapné herectv íjsem nenašel a netuším, kdo by jí její roli silné a odhodlané ženy mohl byť jen trochu uvěřit. Snaha o dokumentárnost snímku mi nesedla a použití ruční kamery nemá valnější smysl, protože autentičnosti snímku opravdu nedodá. Děj se neuvěřitelně vleče a postupem času jsem si začínal klást otázku, co ten reportér a všichni ostatní vlastně čekali. Svobodu a rovnoprávnost? Vždyť jen samotné vyšetřování poukazuje na fakt, že v Pákistánu vládne policejní režim a stát spolupracuje se západem jen naoko. Samotné vyšetřování únosu je paradoxně nejsilnější částí Síly srdce. Je zde vykreslena policejní krutost a nadvláda, mezi praktikami teroristů a policistů neexistuje rozdíl. Snaha za každou cenu dopadnout pachatele se postupně mění v zoufalost a odhodlanost neudělat mezinárodní ostudu. Život reportéra je víceméně nepodstatný, hlavně z této šlamastiky vyjít s čistým štítem. To je asi ta nejsmutnější pravda, kterou se snímku podařilo zachytit. Bohužel. (24.10.2007)

Jak jsem někde četl, Daniel Pearl prý ve skutečnosti nebyl žádný svatoušek a coby novinář údajně rýpal do všeho, co se mu zdálo třeba jen trochu ožehavé, byl příliš ambiciózní a občas i arogantně umíněný. Nevím, co je na tom pravdy, ale myslím si, že takový nicnetušící Mirek Dušín, jakého nám ukazuje Síla srdce, takový naivní zvědava, který se i přes všechny novinářskou praxí nabyté zkušenosti nechá vlákat do pasti, to snad být nemohl. Pokud ano, je mi jeho ženy zpětně líto ještě o něco víc, neboť si nevzala nijak obezřetného muže, ale troubu, který se vlastně sám připravil o život. Ale zpátky k filmu. Není zrovna dobrý a bohužel je i dost jednostranný – nejvíce mi v něm chyběla reakce na to, jak zatvrzele odmítaly USA splnit požadavky únosců (nebo o jejich splnění pouze přemýšlet) a jak na to reagovala americká veřejnost. Scénář je vůbec dost podivně psaný, až se mi zdálo, že v něm úplně chybí emoce, ovšem Angelina Jolie dělá, co může a obzvlášť v závěru, kdy se dozví o manželově smrti, přehrává tak moc, až je uvěřitelná. Kromě scénáře nestojí za moc ani režie a hudba, pochválil bych jen sympatickou herečku Archie Panjabi. Dvě a půl. (23.01.2012)