Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení

11.prosince roku 1949 dochází v malé vesničce Číhošti k podivné události, která nebyla dosud objasněna. Při mši ve zdejším kostele, při kázání faráře Josefa Toufara, se kříž na hlavním oltáři pohnul několikrát ze strany na stranu. Tohoto zázraku, či provokace, využila STB k dehonestaci představitelů římskokatolické církve v komunistickém Československu...Z nastrojení byl obviněn farář Toufar, který údajně jednal v intencích Vatikánu. Součástí křížového tažení se měl stát tento Freimanův film, který měl veřejnosti předložit "skutečný" pohled na čihoštské události. Film pak údajně šel do kin v rekordním počtu kopií (příznačné je, že až do r. 89 nebyl promítán v samotné Číhošti a blízkém okolí), ale byl brzy stažen, zajisté kvůli amatéristickému a nepřesvědčivému podání a komické, i když dobově podmíněné rétorice...Vždyť mechanismus, který ve filmu pohybuje křížem, nemohl v překládané podobě vůbec fungovat...Okolnosti filmu provází řadu nejasností, neví se, kdo zahrál roli samotného faráře Toufara. Údajně to byl sám Toufar, podle jiných pramenů stál na kazatelně generální prokurátor Karel Čížek...Faktem ale zůstává, že Josef Toufar nepřežil nelidské mučení a zemřel 25.února 1950...Za zmínku pak stojí ještě animované sekvence, nebo - li pavouk na Wall Streetu, spřádající své podlé plány a ohrožující světový mír...Film se pak strašně těžko hodnotí, na jedné straně je směšný a amatérský, na straně druhé bohužel vypovídá o tehdejší době a z tohotu důvodu stojí za vidění...Hodnocení proto berte značně symbolicky, je v něm sloučena atraktivita tématu a jeho provedení, tím pádem průměr. (30.10.2006)

Já osobně bych byl rád, kdyby všechny propagandistické filmy vypadaly takhle – na něco podobného by totiž komunistům neskočil ani mrtvý kůň bez mozku. Mnohem rizikovější jsou podle mého názoru kvalitně odvedené práce se skrytou a na první pohled nezřetelnou snahou o ovlivnění diváka. Je to vlastně zajímavá věc, když se nad tím tak zamyslíte – zatímco důmyslnost a sofistikovanost je v umělecké tvorbě velmi žádaná, v rámci manipulace je pro diváckou obec mnohem lepší, když je filmař idiot a neumětel. Nehledě na to, že by se pak člověk vyhnul dilematu, zda tvůrce jakými byli Griffith nebo Ejzenštejn má obdivovat pro jejich talent nebo odsuzovat za jejich poplatnost nepříliš morální ideologii. (22.04.2018)

Všechno je klidné, pohodové (zkrátka klid všedního dne), až najednou...„Co tu však dělá tohle?“. Zpočátku Freimanova paskvilu se ještě člověk směje hlouposti filmu, postupně mu však čím dál víc mrzne úsměv na rtech. „Odporná jarmareční komedie“ když použiju slova tvůrců. Kritika imperialistů, Vatikánu, ale především vykonstruovaná obžaloba kněze Toufara. A i přes můj silný odpor k církvi musím uznat, že s přibývající stopáži bylo tohle „veledílo“ příliš silným kafem i pro mě. Od nejnižšího hodnocení film zachraňuje těch pár nechtěně směšných scén, proto ještě 1*. (31.10.2013)

V malej obci Číhošť v stredných Čechách sa jedenásteho decembra roku 1949 počas nedeľnej bohoslužby v miestnom kostole Nanebovzatia Panny Márie pohol kríž na oltári. Cirkevné kruhy tvrdili, že to bol zázrak. Vládnuca komunistická strana v tom videla medzinárodne zosnovaný podvod, ktorý mal podryť ich autoritu. Krátkometrážny dokumentárny snímok "Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení" mal prostým občanom Československej socialistickej republiky ozrejmiť túto udalosť. ** (20.06.2018)

Ostudný paskvil, pro nějž může každý slušný člověk najít jen nejhlubší opovržení a výsměch - ta ubohost zpracování, ta nestoudnost lží, ta do nebe volající křivda! Všichni tvůrci tohoto neblahého dítěte své doby měli na rukou krev chudáka Toufara - pociťuji nejhlubší zadostiučení, že se po těch letech podařilo nedávno identifikovat jeho ostatky a zajistit mu konečně důstojné spočinutí na věčnosti. Ze studijních důvodů je určitě dobré tenhle odpad vidět, ale mezi námi - pokud by se všechny kopie tohoto dokumentu naházely už dávno do kamen, vůbec bych se nezlobil. (27.08.2015)