Markýza

Kdyby tam nebyla ta hlavní pětice skvělých francouzských herců, tak bych ten film snad vůbec nedokoukal. Scénář zabývající se vývojem a osudem francouzského barokního divadla totiž nestojí za nic. Chvíli se to tváří, jako komedie, chvíli se zase režie pokouší vytvořit vážnou notu. Ve filmu hraje hlavní úlohu hudba, tanec a dramatické umění. Když Sophie tančí v první scéně na návsi na starofrancouzskou renesanční hudbu, není vidět v záběrech žádného nástroje. A divák slyší malý instrumentální dobový soubor. Když pak tančí před králem v divadle, je slyšet kytara, flétna, housle a tamburína. Na jevišti je však s flétnou nějaké barokní violoncello. Takovýchto režijních nedostatků je ve filmu několik a to ve věcech historických a literárních. Jde prostě o smyšlenou pohádku s opravdovými historickými postavami. Velký plus však vidím v tom, že se nepoučený divák seznámí s díly Moliéra i Racina, a poslechne si i hudbu v duchu slavného Lullyho, který ve filmu také vystupuje. Film působí velmi kýčovitě a dramatickému závěru nikdo z vás neuvěří !! (01.09.2014)

Mohla to být zábavná historická fraška. Karikovaný dvůr Ludvíka XIV. chvílemi připomínal Járu Cimmermana při procházce Prahou: Tohle je Ludvík, tohle Moliere, tohle Racine, tamhle jde Lully…..   Výběr hrdinky sliboval mnohé: zlatým hřebem jejích tanečních vystoupení byly rozhozené nožky, což byl jen teaser na její hlavní živnost…. Sophie Marceau byla dostatečně krásná pro tuhle roli, bohužel dialogy to vše poslaly do háje. Psal je buď šílenec nebo někdo, kdo do cvokhausu rychle směřoval. Ti lidé tam prostě plácají nesmysly a jakoby si ani nepamatovali, co řekli před chvílí, vzápětí to další větou popírají. Chovají se jakoby zdrhli z blázince, jejich jednání nemá žádnou kontinuitu. Hlavní hrdinka je poprvé na jevišti paralyzovaná trémou, vzápětí dostane záchvat ambicióznosti a hodlá se stát divadelní hvězdou a vzápětí všechny uchvátí, přesto se bojí o svoji pozici – neznámo proč – a hned nato volí řešení, které nemá hlavu ani patu…. City a postoje jednoho každého v tomhle filmu nevydrží ani přes jedinou scénu, jak rychle se mění. Je to parta pošuků, říkám vám. A to přitom měli tak nádherné kostýmy, exteriéry i interiéry a bandu slavných herců k tomu. SHRNUTÍ:  Jak promrhat talent. (07.01.2022)

Po dost drsné francouzské kriminálce jsem potřeboval zvolnit a jakmile jsem zpozoroval prsa Sophie Marceau, nemusel jsem nad tímto filmem dvakrát přemýšlet. Během sledování mi film dost připomínal Zamilovaného Shakespeara. Až na to, že tady hlavní roli hrála Sophie, která se vysloveně prošukala ke slávě. Bylo to fajn, nic velkého, ale na film před spánkem bych si nedokázal představit nic lepšího. Ty korzety ji fakt sluší... (01.09.2014)

Markýza začíná jako komedie, končí jako tragédie - a fraška zároveň. Zemřít na divadelních prknech po požití otrávených a navíc nejspíš prošlých bonbónů, které se někdo rozhodl nepoužít, ale zároveň si je zapomněl odnést? Pozlátko a kašpaření na královském dvoře, kašpaření v tehdejších veselohrách, prsíčka Sophie Marceau nafouklá v korzetech (a taky vlastně touha po tom, být herečkou a vášeň pro hraní) a rivalita mezi Moliérem a Racinem. Jen nic z toho není ve výsledku tak dramatické, jak si asi tvůrci představovali. Hvězdný moment je ale hvězda před králem a la Základní instinkt. (31.12.2021)

Sophia Marceau je bezpochyby půvabná žena disponující mimořádnou dávkou osobního šarmu. Představuje typ herečky, které stačí nahodit letmý úsměv nebo šibalsky mrknout očkem a publikum má na své straně. V případě Markýzy to ale zdaleka nestačí. Příběh představuje unylou kostýmní nudu, kde jedinou hodnotu vedle přítomnosti Sophie a pár dalších zvučných jmen francouzských filmových devadesátek znamená velkoryse pojatá výprava kostýmy počínaje a prostorami versailského zámeckého komplexu konče. Film ztroskotal na dramatické nemohoucnosti, nefunguje jako příběh a nefunkční jsou i jeho postavy. Zvláštní, scénář byl týmovou prací a přitom právě on se stal Achillovou patou projektu. Celkový dojem: 35 %. (31.01.2022)