Hrdinové a zbabělci

Pro mne dosti kontroverzní film, spíš více politický a politologický než válečný. Měl jsem také pocit jakési scénáristické nedotaženosti a příliš otevřeného konce (samozřejmě s výjimkou těch dvou vojáků, že...) a taky pocit amerického sebemrskačství a sebestřednosti (jejich problémy jsou vždy ty nejdůležitější). Názory jejich afghánských nepřátel (ba ani obličeje jejich nepřátel zblízka) se tam nějak neobjevily. Po technické stránce se mi líbily záběry z afghánských hor sledované ze satelitu i navození pocitu hluboké opuštěnosti vojáků v horách přes supermoderní techniku. Trailery: http://www.csfd.cz/film/226091-hrdinove-a-zbabelci-lions-for-lambs/videa/ (05.01.2009)

Moc se mi líbí a závidím Američanům, že mají tolik velkých osobností, které můžou otevřeně a beze strachu šít do politiky jejich vlastní země. U nás na to nikdo nemá koule. A i kdyby měl, hned by mu je naše mafiánské podsvětí urvalo. Kdybych byl Amík, asi bych Roberta odměnil větší porcí bonbonů, takhle to přeci jen byla až příliš statická hodina filosofie. (15.09.2012)

Hrdinové a zbabělci jsou čistě diskuzním filmem, kdy všeobecné pravdy (a i svoje vlastní názory na věc) prezentují tvůrci skrze postavy. Hrdiny a zbabělce nelze příliš brát jako životné postavy, protože jsou spíše zhmotněním novinového článku, jakéhosi zamyšlení nad problematikou v Afghánistánu (i když - to bych lhal, spíše se jedná o postavení USA versus "ti teroristi", o politiku USA a vůbec o celkové myšlení tohoto "kmene"). Celý film se odehrává ve dvou místnostech, zoufale se snaží posadit postavy do jiného křesla, abychom se nedívali neustále na tu samou zeď a jeho třetí vyprávěcí rovina, akční berlička v podobě jednoho nepovedeného výsadku, je věru úplně nadbytečná. To samozřejmě nemůžu tvrdit o filmu jako celku, i když z něj nevypadne žádný závěr. Nebylo by lepší přečíst si dvoustránkovou úvahu v novinách? Ano, bylo, ale na Toma Cruise, Meryl Streepovou a možná i na toho Redforda narazí v půjčovně (o kině pochybuji) více lidí, než kterých by si na straně číslo 8, hned vpravo dole (hledej, šmudlo), za všemi těmi havárkami na dálnici, zakoupenými byty na Floridě a novém ksichtu Heleny Vondráčkové, přečetlo něco skutečně důležitého. (06.06.2008)

Ve lví kůži odění zbabělí oslové a hrdinní beránci se silou lvů. Despekt mezi osly a hyenami, co je ve skutečnosti symbiózou a pardál, co chce po lvíčatech, aby v sobě našla opravdovou sílu krále zvířat.. Redfordova politicky-společenská ZOO s něčím objevným nebo kontroverzním nepřišla, i když se k tomu prostor nabízel. Škoda, příště zkus své myšlenky zakřičet hlasitěji, Roberte.. Pak se třeba nestane, že když se podívám z jakéhokoliv úhlu na světového policajta s nejdelším a nejtvrdším pendrekem v análním otvoru teroristického Zla, výsledek je vždycky stejný. Ať to stojí cokoliv, Bůh nám žehnej a nechť bílé pomníky na vojenských hřbitovech lícují.. (06.02.2012)

Jak lvové bijem o mříže... a pak si spořádaně sedneme zpátky a libujeme si nad svým hrdinstvím. To je ve zkratce můj dojem z války vedené v mrazu afghánských hor, v teple senátorské kanceláře i v bludišti vlastního svědomí. Robert Redford se rozhodl přispět se svou troškou do politicko-protiválečného mlýna a natočil konverzační drama, jemuž chvílemi docházejí slova a omílá fráze stejně nicneříkající jako projevy těch, které kritizuje. Ač má Redford dosud přitažlivosti a kouzla tolik, že by je USA mohly zařadit na seznam exportních surovin a zařídit tak, aby řada mužů už nikdy neslyšela nějakou milou větu typu "o tebe bych si ani neopřela kolo, kriple," nestačí to na vyvážení prázdnotou dunící filosofie jeho postavy. Druhá partie, rozehraná ambiciózním politikem a zkušenou novinářkou, je na tom lépe díky Cruisově senátorovi, v němž by se poznali mnozí čeští politici (být štíhlejší, vzhlednější, rétoricky obratnější a chytřejší - a oplývat darem sebereflexe), odrážejícím s kennedyovskou patkou a žraločím úsměvem ataky spíš unavené než zuřivé reportérky v podání Streepové, jež má svůj úkol ztížený díky neobjevné roli zcyničtělého profesionála v dilematu mezi svědomím a nutností platit nájem. Afghánská pasáž pouze přispívá ke zvýšení množství prvků v množině "viděno stokrát a lépe." Redfordova zkušenost a zručnost se sice nezapřou, povedené okamžiky jako prezidentská ne/kandidatura nebo okamžik, kdy se Cruisův antihrdina dozvídá zprávu o výsledku své nejnovější snahy zabodovat v očích národa, ať to stojí cokoli, jsou ale zakutány v moři vaty jako obzvlášť křehké zboží. Vzdor historické nepřesnosti se mi kontrast lev versus jehně zdá výstižný a přijatelný (navíc ušatý a hýkající symbol demokratické strany by mohl budit jiné asociace, než o jaké filmu patrně jde), navíc tato metafora může odkazovat i na známý výrok Alexandra Velikého: "Raději budu čelit armádě lvů vedených jehnětem než armádě jehňat vedených lvem" vzhledem k tomu, že nejznámějším makedonským rodákem se ohání i senátor Irving při vysvětlování, že válčení v Afghánistánu byla vždycky věc složitá. Naneštěstí veškerým snahám o shovívavost podkopává film židli, když sice kritizuje apatii a aroganci, ale jedním dechem se z nich usvědčuje sám, když ústy Streepové tvrdí, že 2. světová válka netrvala ani pět let. Jak pro koho, milí U.S. friends, jak pro koho... S jiným scénářem by trojjediný příběh hrdinství a zbabělosti možná fungoval dobře, v podání rozhněvaného starého muže (promiň, Roberte) se však toto gesto odporu vůči hloupým bílým límečkům mění v nehrdinské máchnutí do prázdna, které netrefí ani ty mříže a je korektně uhlazené tam, kde by mělo být nesmlouvavé, přeplněné klišé a slovy ve chvílích, kdy by mělo být originální a jednat, a patetické tam, kde by mělo být tiše výmluvné. Nezní už pomalu "politicko-protiválečné drama" jako "mlácení prázdné slámy" v hollywoodštině? (08.01.2008)