Až na krev

K Až na krev mám podobně ambivalentní vztah jako k Mistrovi. Snaha do dokonalost je tak velká, že mě něco podvědomě nutí filmu nepodléhat. Mistrovi ale nakonec asi propadám spíš, protože vynikající Day-Lewisův koncert na mě působil zásadně intenzivně jen napoprvé, později už méně. Což je nepochybně chyba u režiséra, který se tak rád odvolává třeba k neokoukatelnému Kubrickovi. (12.12.2009)

Až na dno si sáhne Daniel Day-Lewis na začátku snímku a od té doby následuje dlouhá cesta na výsluní ropného světa. Avšak pýcha předchází pád a ani on není výjimkou, potvrzující pravidlo. Úchvatný výkon, který právě Daniel Day-Lewis předvádí a to nejen svým obličejem a tělem, ale obzvláště vyšperkovaným hlasem, který vás okouzlí a pohltí. Jeho postava vládne filmu stejně pevně jako jeho protějšek v podobě kněze, Paul Dano. Ten také odvádí úžasný, v jeho případě spíše životní výkon, a hlavně v závěru dokazuje čeho je všeho schopen. Každý si ve filmu najde, co bude chtít. Od charakterové studie ropného magnáta, přes manipulační sílu víry jednoho může, která lze přenést na obrovský počet dalších, až po souboj dvou věřících mužů, jednoho věřící v černé zlato a sama sebe a druhého věřící ve svou víru. Paul Thomas Anderson je všeho schopný režisér, který se nezalekne žádné myšlenky a přivádí na plátno film v úchvatné lehce studené poloze plné všech různých záběrů od statického sledování plazícího se muže až po jízdu "po kolejích" vedle automobilu. Jeho režie je naprosto přesná a až mrazivě precizní. Tomuto standardu se nevyhýbá ani scénář, který dává hodně prostoru hlavní postavě a postará se také o pár nelehkých situací. Abych nezapomněl, ve snímku jsou úchvatné hlášky, které se vám zaryji do paměti a zůstanou tam na dlouho dobu. Celková délka tohoto eposu je trochu problematických 160 minut a to je pravděpodobně důvod jeho nedokonalosti. Jde totiž o pomalý snímek, který se nikam nehrne, na vše má hodně času a jeho plynulost je podobná pohybu moře. Víte, že se voda hýbe, vidíte vlnky, ale nevnímáte jak se pohybuje celek. Necháváte se unášet a to je přesně to, co po vás film chce. Nechat se unášet příběhem o černém zlatu a muži, kterému koluje v žilách... (06.03.2008)

Život ohlodaný na samou existenciální dřeň...symbolika extrémně prožívaného individualismu západní civilizace v mistrné metafoře kapitalismu, Max Weberem popisované křesťanské etiky protestanství a asexuálně vnímaného fenoménu fungování západní ekonomiky. Jeden z nejsilnějších filmů poslední doby... (02.05.2010)

Paul Thomas Anderson a Daniel Day-Lewis. Dvě těžké hollywoodské váhy známé svým perfekcionismem i důsledným výběrem projektů. U filmu Až na krev z roku 2007 našli společnou řeč a o dekádu později si úspěch zopakovali s Nití z přízraků, údajně posledním Day-Lewisovým filmem. Jejich návrat do ropného boomu na počátku 20. století se přitom zařadil nejen do mnoha žebříčků nejlepších filmů roku, ale i celé dekády. (30.12.2022)

Moje třetí filmové setkání s panem Andersonem a znovu mi nesedl konec (neuzavřený a ještě tak divný). Jenže na rozdíl od Magnolie a Hříšných nocí jsem se místy (hlavně směrem k závěru) nudil. Přišlo mi to tak trochu jako rutinní životopisný film, který se nezmohl víc než na jednu tragédii a nevyvolal ve mně téměř žádné emoce nebo sympatie s hlavní postavou (i když uznávám, že osoba kazatele mě celkem úspěšně dráždila, a tak mi Danielovo jednání v afektu zlepšilo náladu :-) ). A pak tu byla hudba, kterou v drtivé většině u filmů vyzdvihuju, nebo opomíjím, ale tady mi vyloženě vadila, protože se uměle a neúspěšně snažila vyvolat dojem thrilleru (přitom tohle je jasné drama). Takže z mého podledu to vidím pouze na průměr. (04.08.2011)