Marcela

Ano, Marcela udělala v životě mnoho špatných rozhodnutí, nevěřím ale, že by byla zlým člověkem. Rozhodně si nezasloužila to, co ji dál potkalo. Nejspíš nebude intelektuální typ ale že společnost, moderní společnost 21. století dokáže v srdci Evropy prohlížet, aby KDOKOLI takto zápasil s osudem a nepodat mu pomocnou ruku, to mě ideově skutečně bolí. Časosběrný dokument tohoto typu ukazuje, jak moc si s prostým člověkem dokáže čas zahrát opravdu nepěknou hru, jak z dobrosrdečného člověka dokáží okolnosti vymlátit a zadusit i tu nejmenší špetku naděje a udělat z něj bytost, která vlastně touží jenom po vlastním skonu. Je to neuvěřitelné ale je to tak. Jestli bychom jako lidstvo měli mít nějaký vyšší cíl, nějakou sociální metu, kam chceme někdy dospět, měl by to být svět, kde takoví lidé nezůstanou na vše sami, kde se nedostanou do takových životních patových situací, kdy není východiska. Doufám, pevně doufám, že tam zatím míříme a i má milovaná kinematografie má na tom svůj podíl, například dokumenty, jako je tento. Kdy jindy má dvacátník možnost sledovat celý život člověka, kterého by na první pohled nejspíš tupě odsoudil? Jestli někde platí pořekadlo o cestě, která má být důležitější, než-li její cíl, je to právě život. A já si nemohu pomoct ale musím litovat Marcelu za dobu a místo, kde se narodila a kde prožila svůj nešťastný život. Představím si ji někde na Balkáně, kde nešťastný osud potkal celé národy a kde se se vší nepřízní osudu vyrovnávají pospolitostí, hudbou a zpěvem. Být milionářem (dnes spíš miliardářem), poslal bych takového člověka na vysněnou cestu do Kanady, byť třeba jen na měsíc, protože KAŽDÝ má v životě právo na trochu toho štěstí. Pár správných lidí kolem ní a život by byl zase jinačí. Tolik věcí mohlo dopadnout jinak, tolik věcí mohlo dopadnout lépe. Je nesmírně těžké sledovat film, který je doopravdy něčím životem, jeho shrnutím v bodech. Těžko odsuzovat cokoli, jelikož sám bych se v podobném dokumentu vidět asi nechtěl, respektive bych se toho bál.. Bál bych se slyšet slova, sny a touhy mého mladého já a vzpomínat živě na chyby, kterých jsem se od těch dob dopustil, co vše mě potkalo cestou a o to víc pak trnout, co mě čeká dál. Děkuji paní Marcele za její život a za svolení být jeho divákem, necítím nic víc, než soucit, respekt a přání lepších zítřků (bojím se teď hledat, jak to s ní dopadlo..). 4/5 (12.07.2023)

Co se formy týče: výborná kamera, můj obdiv k trpělivosti s časosběrným filmem, pěkně nastříhané. K obsahu: Takových příběhů najdete kolem sebe spoustu, což je pochopitelně hodně smutné. Marcela má scénář, který napsal sám občasný kruťas "Život". Je to velice silný příběh a emocionálně vypjatý jako žádné filmové drama, které jsem kdy viděl. (27.04.2007)

René a Katka dohromady se můžou při porovnávání s Marcelou maximálně tak jít schovat do koutku a tiše doufat, že si jich nikdo nevšimne a neuštědří pár ran. Proč? Protože to, co si oni v podstatě vybrali z vlastní vůle, zažívá Marcela jen díky kurvě jménem "život". Díky ní dopadlo její manželství s Jiřím (ty jeho "svědectví" u soudy fakt pobavily, hlavně věta "Ty kolekce mám stále doma.". Wow, víc než rok a půl stará kolekce, mňam!) tak, jak dopadlo, to stejné s druhým partnerem a když už všechno vypadalo tak nějak líp, 17. listopadu 2005 zmizela Ivana... Jako jasně, je tam pár nesrovnalostí, třeba neustále kouření cigaret, neschopnost najít práci nebo kde kluk vzal PlayStation a GTA, ale to mi vůbec nebrání neohodnotit Marcelu pěti hvězdičkami. Tohle byl totiž dokument, který umí dojmout, má své silné momenty a po celou dobu vás jakoby mlátí rákoskou, abyste si uvědomili, co vlastně máte a ať neremcáte. Držím Marcele palce i do dalších let... P.S.: Toho úchyla bych nejraději chytl, někam zavřel a zahodil klíč. (27.09.2010)

Manželské etudy Marcely a Jiřího + Manželské etudy po dvaceti letech Marcely a Jiřího + trýznivý dovětek Marcely. Z těchto tří částí se skládá časosběrný dokument Heleny Třeštíkové Marcela. Myslím si, že tento počin můžu jednoznačně považovat za nejlepší dokument ze života, který kdy v českých končinách vznikl. Takhle psychicky rozhozený jsem v životě po zhlédnutí nějakého dokumentu nebyl. Pro diváky, kteří už mají rodiny, je tento dokument přímo ryzím hororem. Nemá smysl to více rozebírat či kritizovat, protože jak chcete kritizovat pochmurný životní příběh? Velké uznání si zaslouží samozřejmě výborná dokumentaristka Třeštíková, která svým počinem vyrazila dech tisícům solidárním divákům, kteří posléze začali Marcele posílat peníze. Vřele doporučuji. (12.07.2015)

Silné. To je myslím velmi vystížné a další slova už by jen byly malinké tečky někde v dáli. Ikdyž musím vyjádřit mírné zklamání nad tím, že jaksi "nové" či "jiné" osudy Marcely nedostaly v tomto samostaném filmu tedy moc prostoru. Je to v podtatě naprosto stejné, jako byly etudy po dvaceti letech. No nicméně, co je moje zklamání proti nepříznivému osudu Marcely... [9/1O] (Marcela, CZE, dokument) (06.08.2008)