V údolí Elah

Výbornej Tommy Lee Jones a Charlize Theron. Ale u Charlize je to spíš zase klasika. Ta by si pro film snad nechala i zlomit nebo amputovat nohu, jenom aby šokovala. Takže klasika. Příběh už zase taková klasika není, i když ta podstata je stále dost aktuální. Hlavně teda v Americe. Ale posrali si to sami. Je divný si uvědomit, že Amerika je vlastně pořád s někym ve válce, ale když to tak chtěj mít a myslej si, že tím ochráněj svět, tak ať s tím pokračujou. Možná to nějakej smysl má, ale ty filmy už začínaj bejt pomalu otravnější a otravnější. (11.03.2010)

Film, který mi v mnohém připomněl o rok mladší Eastwoodovu Výměnu. K oběma filmům jsem se dostal zcela náhodou, zcela nedotčen dopředu jakýmikoli znalostmi o tom, jaké téma film zpracovává, a o co tam vlastně půjde. O to silnější byl výsledný dojem, kdy jsem byl u obou filmů šokovaně svědkem toho, jak se film v určitém momentu zlomil ve zcela jiný film, nepoměrně drásavější a naléhavější než úvodní část. "V údolí Elah" řeší americký komplex války v Iráku, a to způsobem, který se s americkým patriotismem ani trochu nemazlí. Klín je vytloukán klínem a bolestivé trauma USA je představeno jako zrod nových a nových traumat. Zlo může zrodit vždy jen další zlo - jakoby tento bolestný poznatek byl přímo vepsán do tváře starého Tommyho Lee Jonese, který podobně jako Angelina Jolie ve zmiňované Výměně postupně zjišťuje, jak to vlastně bylo se smrtí jeho syna. Oba snímky jsou o to znepokojivější, že jsou založeny na skutečných událostech. "V údolí Elah" i "Výměna" jakousi filmovou autoterapií Ameriky. Nelehko sledovat, velmi nelehko... (20.04.2011)

Po uřvaně hysterickém a tezovitém CRASH přichází Paul Haggis s umírněnou a rozjímavou reflexí války v Iráku a do čela nežánrového detektivního příběhu staví další ze svých sociálních typů, nositelů určitého statutu. Zatímco Maggie v MILLION DOLLAR BABY patřila do nižší vrstvy a kluci z VLAJEK NAŠICH OTCŮ zase do nižší střední, válečný veterán z V ÚDOLÍ ELAH představuje na předměstí žijící střední konzervativní vrstvu, která se není schopna vnitřně smířit s intervencí do Iráku._____ Myšlenka o Davidovi a Goliášovi (Elah je místo, kde se odehrál jejich souboj) naroubovaná na mladé kluky - vojáky - posílané do boje za Ameriku vyznívá do prázdna, ovšem závěrečné gesto "volání o pomoc" je naléhavé a chytré, nejen z hlediska myšlenkového vyjádření, ale i celkové výstavby a rámování filmu. Promítání VÚE spolu s REDIGOVÁNO na festivalu v Benátkách snad ani nemůže být náhoda - oba filmy totiž říkají, že oficiální média nám zatajují pravdu a podstatná je analýza obrazu, která nám onu pravdu, popř. "vrstvy" pravdy odkryje._____ Zajímavý a zábavný je i paralelizmus s coenovskou TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ, což jsou oba filmy, z kterých vyprchal život a nesou se v poklidném, až mrtvolném tempu, které vypovídají o tom, že proměna země v agresora má své kořeny v žánrech a žánrové postavy (ať již je to westernová a thrillerová nebo policejně-detektivní) zasazují do našeho světa. VÚE se tak bez klišé a schémat neobejde a vlastně je i komentuje. Ale přestože má po ruce Haggis i na malém prostoru famózního Brolina a výborného Tommy Lee Jonese i za kamerou Rogera Deakinse - tedy lidi, s kterými spolupraccovali Coeni na TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ (o "servírce" z bistra z VÚE a sekretářce z TZNPS ani nemluvě), nenatočil postmoderně zábavné umění, ale přespříliš klasický film, který není pro mladý. (07.02.2008)

Haggis nasadil dost těžkopádné tempo, takže ty dvě hodiny jen tak neutečou. Přesto mne dokázalo pátrání výborného Jonese a Theronové udržet celou dobu v pozornosti. Stejně jako v Crashi zde vystupuje spousta postaviček, tentokrát většina z nich ale jen zbytečně statuje a maximálně posune děj o kousíček dál. (08.05.2010)

V údolí Elah je z viacerých dôvodov výnimočný antimilitaristický film. Za prvé, podobne ako všetky súčasné filmy komentujúce vojnu v Iraku sa zaoberá stále aktuálnou témou (v dobe vzniku filmu), čo je oproti filmom o Vietname a svetových vojnách výrazná zmena. Za druhé sa neodohráva na bojisku, ani neponúka príbeh vojnového veterána, ale ponúka pohľad až osoby v ďalšom pláne, ktorej sa vojna dotýka zdanlivo (podľa nezáujmu médií) okrajovo. Hrôzy vojny a jej dopadu na ľudskú psychiku vnímame prostredníctvom otca, ktorý sa o živote a službe svojho syna dozvedá zo záznamov z telefónu a útržkovitých spovedí vojakov. Vďaka precíznej Haggisovej réžii je to rovnako deprimujúce, ako v Stoneových slávnych explicitných dielach. Legenda z údolia Elah sa dá chápať dvoma spôsobmi, ako Hankov boj proti byrokratickej armáde (úspešný) a ako snaha američanov o zavedenie demokracie v krajine tyranov (neúspešná). Záverečná scéna je dôkazom, že jednoduchá symbolika býva zároveň aj najúčinnejšia. (08.11.2012)