Napříč vesmírem

Across the Universe je snímka, ktorá každého diváka prekvapí minimálne jednou sekvenciou, ktorá ho zarazí, nechá v nemom úžase či prekvapení. Problémom filmu je, že talentovaná režisérka Julie Taymor si zobrala na plecia až príliš mnoho bremien, námetov a myšlienok, elementov, ktoré by kľudne mohli zaplniť minimálne ďalšiu hodinu filmového príbehu. Vizuálne rozšafné orgie mi skutočne ulahodili, atmosféra doby je vystihnutá viac než pôsobivo, herci sú talentovaní, mladí a pomerne neznámi (s výnimkou Evan Rachel Wood, ktorú považujem za najväčšiu slabinu v obsadení) a naviac nechýba niekoľko výživných cameo roličiek - starecky šarmantný Joe Cocker, bohémsky Bono Vox či krásne extravagantný Eddie Izzard. Piesne Beatles sú nestarnúce, no ich prevedenie do filmu nedopadlo vždy úplne bezchybne, po slabšom začiatku a sladučkej I Want To Hold Your Hand, ktorá zanecháva značné rozpaky sa príbeh dostáva do správnych koľají a trebárs taká Let It Be či Strawberry Fields Forever, While My Guitar Gently Weeps a samozrejme samotná Across the Universe, ktorej prevedenie a zároveň skombinovanie s Helter Skelter považujem za najsilnejší okamih a zároveň predčasný vrchol filmu, sú nabité emóciami či vizuálnymi nápadmi. V mnohom film pripomína Formanove Vlasy (samozrejme neprekonané), či filmy Alana Parkera, Pink Floyd - The Wall alebo trebárs i Fame. Pozoruhodný film, ktorý ma v mnohom zaujal, no taktiež tak trochu neučesaný a nevyrovnaný miš-maš. 70% (08.02.2009)

Tak tentokrát více než kdy jindy si hodnocením nejsem absolutně jistý. Tři je málo, čtyři už moc... Muzikál je to vizuálně šťavnatý, covery beatlesáckých skladeb víceméně zdařilé... ovšem ne vždy spojení příběhu s písňovými texty fungovalo, jak by mělo. Některé pasáže tak připomínaly spíš pověstnou vatu a nijak film neobohacovaly - naopak. Zkrátka těch písní je tam vedle sebe naskládaných příliš a neuškodilo by kapku vypilovat scénář, aby to všecko do sebe zapadalo mnohem líp. Fascinace Beatles je však všudypřítomná - nejen v písních, ale fanoušek liverpoolské čtyřky ocení i narážky v dialozích ("...she came in through the bathroom window.."), variací na Apple, magickým autobusem, nebo slavným koncertem na střeše studia. Vinou nedotaženého scénáře je tento film především kompilátem vynikajících videoklipů, ale abych Julii Taymor zase moc nekřivdil, příběh to byl také docela pěkný (něco mezi Magical Mystery Tour a Hair :)). Jen nestačí poskládat tak silné skladby jako I Am The Walrus apod. a čekat, co to udělá. Možná se mohlo víc vsadit na instrumentální podobu, jako např. u A Day In The Life. Nu což... Ale Paulovi se film líbil, tak jaképak cavyky..:)) 3 a 1/2 * (07.02.2008)

Julie Taymor vsadila na neznámé tváře a tato sázka se ji krutě vymstila. Právě herecké výkony, které tolik zdobily takový Moulin Rouge, lámou vaz nadmíru sympatickému muzikálu. Další vráskou na dokonalé fasádě beatlásáckého muzikálu je hollywoodská naleštěnost a naivnost, čímž mám namysli hlavně dialogy a nepísňové epizody. Moc režisérce nepomáhají ani jednoduché beatlesácké texty, díky kterým je výsledný obraz ještě klouzavější a povrchnější. Na druhou stránku malířského plátna musím dodat, že přezpívané a upravené písně od Beatles se značně povedly (mluví k Vám právě ortodoxní fanda Liverpoolských hošanů), tudíž písničkové výstupy mají fantastický tah na bránu, alespoň pro mě. Díky své plakátovitosti (což se dá omluvit, jistou optikou nahlížení na celý příběh) jsem se nemohl zbavit dojmu, že drtivou většinu dramatických scén jsem už někde viděl, a taky že viděl! Svoji fantazii jako by si nechávala právě na taneční výstupy. Dlouhou životnost tomuto filmu nedávám, brzy se na něj zapomene, ale vůči scéně "jahodové proklamace" by to bylo značně nespravedlivé, neboť ta byla jako tsunami nápadů a působivosti. I přes moje zásadní výtky, mi zůstává tento pokus o "revoluci" mnohem sympatičtější, než jiné a možná i lepší filmy. Vlasy zůstaly nepřekonány, ale jako mírně nadprůměrná alternativa chutná báječně. PS: Chtělo by to druhou projekci, neboť doteď mám chuť vzpívat...All you need is love, tadadadáá... (14.11.2007)

Za zlatým pozlátkem, ke kterému kdo ví kde film přišel, skrývá se šeď průměru. Příběh je průhledný jako bílé krajkové prádlo, a nezachraňuje ho nic z toho, co v takovém případě zachraňovat má. Přítomnost Rachel Wood je milá, ale co s tím, když zde platí rovnice, že kdo je zajímavý po herecké stránce, ztrácí ve zpěvu a naopak? Po hudební stránce se jedná o vykradačství skladeb sice krásných, ale na tom film samotný žádné přičinění nemá. A pokouší-li se o písničky vlastní, nesou se v naivně pubertálních verších o modrých očích, blankytném nebi a lásce až za hrob. Já rád sladké, ale občas po něm bolí zuby... Mimochodem, jak by asi mohl dopadnout příběh, jehož hlavní hrdina se jmenuje Jude? P.S: Doplňující otázka. Také si myslíte, že mít děti je narcismus? :-D (26.07.2011)

Jaký tento film mohl být klenot je jasně vidět hned na začátku při I wanna hold your hand. V tu chvíli jsem měl husí kůži a na krajíčku a hned si nádherně zremakovanou skladbu několikrát zopakoval. Bohužel to byl úplný vrchol, většina ostatních beatlesáckých písní nemá takové grády a i když jsou mnohdy skvěle (na rozdíl od IWHYH, které je naopak zcela mimo) vpasovány do děje, nechávaly mě většinou chladným (haha). Bylo by to na 3, ale I wanna hold your hand!! (28.02.2010)