V Bruggách

Ne zas takova pecka, jak jsem cekal, ale presto hodne nadprumernej film. Pribeh sice neni nic originalniho, ale aspon, ze je docela originalne natocenej. Problem je, ze obcas to je skutecne trochu divadelni, nic moc se nedeje, jen se kouka po pamatkach, film se drobet vlece a dostavuje se lehka nuda. Ale je to spis ze zacatku, protoze cim se film blizi konci, tim je lepsi. Ale jinak stejne celej film stoji na dialozich, ktery jsou obcas extremne sprosty, hlavne v podani psychopatickyho Fiennese, obcas hodne cernohumorny, ale zase nekdy spis dojemny a smutny. Jinak zbejvajici dva herci jsou v pohode, hlavne Colin me mile prekvapil. Celkove jsem se nijak zvlast nenudil, obcas sem se fakt zasmal a celej film utek vcelku prijemne. (21.05.2008)

Štýlová, silne neamerická, neodolateľne nekorektná, ultra drzá gangsterka, úchvatne sa pohrávajúca s balancom medzi tragickými slzami a hlasitým smiechom. Niet divu, že je Martin McDonagh divadelný režisér. Jeho zastrčené belgické mestečko je iba provizórnou kulisou pre parádne rozohranú charakterovú partiu morálne pokryvených pošukov v podaní fajnšmekersky si to všetko užívajúcich hercov v pre nich nie úplne typických rolách. Povinnosť pre fanúšikov tarantinoviek, ritchieoviek a mojej obľúbenej Sexy Beast. Nebyť jej záporáka Dona Logana v podaní geniálneho Bena Kingsleyho, Ralph Fiennes by si tu nestrihol svoju najlepšiu postavu od Amona Goetheho. Zaslúžený potenciál dlhodobého kultového statusu. (09.05.2008)

"Já páchám sebevraždu, parťák se mě pokusí oddělat, šlohne mi kvér a furt jsme v těch zkurvenejch Bruggách." To je tedy den a vynikající reklama na Bruggy. Hned jsem dostal ohromnou chuť nikdy Bruggy nenavštívit, protože se nerad nudím. Ovšem nejhorší turista na světě Ray dokázal, že i v Bruggách se dá užít trochu zábavy, trpaslíků a střelby. Je to divný, ale já se do těch Brugg snad někdy skutečně podívám. (29.12.2016)

Svěží a inteligentní dílo i sebevědomý autorský rukopis. Ať už situačním dilematem, kadencí víceplánových vtipů a point i tím, jak vás o postavách, u nichž se záměrně nedozvíte nic o jejich osobní integritě, ustavičně nutí znovu a znovu přehodnocovat první dojem a posouvat možné limity sympatií a definice dobra a zla. Přitom je zápletka nenáročná a snadno pochopitelná a všechna jednotlivá sdělení obrazem i slovem co nejjednodušší a nejpřímější (až se to méně pozorným divákům bude plést s banalitou a samoúčelnou oddechovostí a těm náročným s absencí uměleckosti), takže se můžete naplno soustředit na svůj natahovací vztah k postavám - a to ke všem. Tenhle film si totiž vzal na mušku jasně vytyčený úkol a jako sniper míří přesně a nerozptyluje sebe ani vás - míří na černobílou morálku s oporou ve zvyklostech a rozstřílí je na cucky. ***** V neposlední řadě stojí za pozornost i obratná práce s formou - je hluboce působivé, když si ve správnou chvíli uvědomíte, že natáčení snové scény, kterého se trpaslík účastní a o které se postavy ve filmu několikrát baví, nebo i prostorem natáčení ve městečku několikrát procházejí, se celou dobu chystalo právě pro tento film - a najednou se v té natočené scéně s nimi ocitnete a pochopíte, proč se v průběhu odvíjení děje natáčela - k čemu se už tehdy schylovalo. Je to, jako když se ladně a nevyhnutelně ocitneme na "druhé" straně téže Möbiovy pásky, aniž bychom kdy přešli šev, aniž by to i jenom zadrncalo. A aniž si to nejspíš valná většina diváků vůbec kdy uvědomí. Film to nijak nezdůrazňuje. Tenhle zdánlivě iracionální přechod na druhou stranu smyčky se ve zdánlivě hravém a komediálně odlehčeném snímku povedl McDonaghovi hladčeji a nenápadněji než třeba kdy Lynchovi (ve vší úctě k mistrovi), pro něhož je to jedno z celoživotních těžkých témat. ***** Plusem navíc je také jazykové šprýmování a hrátky s irskou angličtinou a veškeré žerty se sociálněkritickým podtextem (jejich prostoduchost a banalita je v mých očích opět záměrná, evokující sprostotu a lidovost i přímohubost) - a vůbec způsob, s níž je tu vulgárnost napříč panoptikem neotesaných postav předváděna k promýšlení v různých podobách, třeba skrze jekjich sklony k teatrálnosti, dojímání, žvanění, podléhání pudům, reflexům a emocím atp. Vulgárnost sama ještě ale neznamená nic zlého, i nekultivované způsoby mohou sloužit k projevení dobré vůle a citu. Ale pak babo raď, jaký si k těm postavám vypěstovat vztah, co o nich soudit. ***** Celkově vztato tahle nenápadná, ale přitom ostře nabitá záležitost s lehounce a obratně dosahovanou hloubkou lidskosti mě po skvělém krátkometrážním Šestiraňáku přivedla k tomu, že si McDonagha beru zcela vážně do soukromého hledáčku. *~ (27.12.2017)

Zajímavé drama, pozvolna se rozjíždějící mě hned od začátku nechytlo. Nepochopila jsem, že se nájemnými zabijáky mohou stát takoví nekňubové. Ovšem, když se do příběhu prolnuly vzpomínky na nepodařenou akci v kostele v Londonu, přehodnotila jsem svůj závěr. Odprásknout někoho není jen tak, na to musí mít člověk žaludek, horší pak je, když vás dožene svědomí a vy se snažíte od něj utéct s nabitou zbraní u spánku. Celé to zní jako šílená dráma, ale při pohledu na ty dva jak se jeden z nich (Alastor Moody) nemůže nádhery starobylého belgického města dostatečně nakochat a druhý tímto nuceným pobytem zde neskutečně trpí, je fakt vtipný. Celé to vkusně doplňují "Fleur Delacour či Ten jehož jméno se neříká". (10.08.2014)