Speed Racer

Je to barevné, je do digitální, není to reálné, je to krásné a je to rychlé, velmi rychlé! Speed racer je filmem, kterému jsem nevěřil. Jeho barevnost, provedení, myšlenka, téma všechno mi přišlo, příliš daleko od současného mainstreamu a artu současně, což se potvrdilo. Přesto to Wachowski dokázali. Natočili klenot s větší porcí emocí a barev než mají všechny rádoby hity dneska dohromady (takový Indy se asi schovává, aby ho Speed nepřejel...). Někdo styl hraje, někdo styl je. Stylovost, je od první minuty snímku patrná, úžasná, dětská a přitom tak úchvatná a přirozená. Tempo filmu je neuvěřitelné, je to jako jeden nekonečný závod, v kterém se mění barvy, herci, hudba, ale vše plyne rychle a stane se toho opravdu hodně za 129 minut. popravdě jsem si v půlce filmu po jednom závodě myslel, že je konec, ale další hodina mě přesvědčila o opaku. Herci jsou skvělí, naprosto. Emile Hirsch je talent a pomalu i můj obrovský oblíbenec vedle kterého to velmi sluší Christině Ricci. Překvapí také hromada vedlejších postav doplněná největšími jmény jako Susan Sarandon, John Goodman nebo stále ztracený Matthew Fox. Zpět k filmu. Brutální střih, triky a celý styl filmu je pravděpodobně pro dost vyhraněnou skupinu lidí, když nepočítáme děti. Přesto mám pocit, že kdyby Wachowští chtěli, mohou vystřihnout 15náct minut a mají čistý film pro dospělé, který je "pouze" natočený trochu jinak než je obvyklé. Někdo se může ztrácet v rychlosti, s kterou se mění scény, někdo si vzpomene na hraní počítačových her jako je Wipeout a další, jiní si zase vzpomenou na to, jak byli děti a ve školní lavici si představovali, jak jedou svůj vysněný velký závod... Každý si najde něco a zábavu tu najde v obrovské míře každý, kdo se nebojí zasmát a nevadí mu "něco nového a neviděného". Tohle je dospělý film natočený jako dětská fantazie. PS: takhle mě u digitálního/kresleného filmu ještě nikdy nemrazilo v zádech... (21.06.2008)

Tak barevné... Ach jo, ten film mě prostě uchvátil. Posunul dál. Prostě se mi moc líbil ;-) Vyčkávala jsem, přecházela ho a vyplatilo se to. Pustila jsem si ho přesně ve chvíli, kdy jsem ho potřebovala nejvíc. Ve chvíli, kdy mě mohl pohltit. Možná, kdybych si ho pustila jen o chvíli později či dřív, nedostal by plné ohodnocení. Vychcanej jak mraky. :-D Má to šťávu. (18.10.2008)

...aneb jak Wachowští redefinovali žánr rodinného filmu. Krystalicky čistý příběh o rodině, která zvládne spojením všech sil úplně vše, je pro dětského diváka naprosto ideální, dospělí zase ocení naivní, leč účinné linky s intrikami a všichni do jednoho zapustí kořeny do sedaček při velkolepých závodech, z nichž se doslova zastavuje dech. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych hlavnímu hrdinovi držel s vypětím všech nervů palce a zároveň měl sto chutí začít otevřeně fandit. Wachowští uctívají svou dětskou lásku s takovým gustem, precizností a vizuální exhibicí, že jedinou věcí, která pro mě Speed Racera spolehlivě zabíjí, je český dabing. Go, Speed, Go. 9/10 (05.05.2008)

Bratři Wachovští se do toho vrhli rovnou po hlavě. Očekával jsem snímek, který posune původní animovaný seriál do dospělejší polohy, ale tvůrci zvolili přesně opačnou cestu. Speed Racer je po formální stránce rozhodně zajímavě zpracovaný, ale zároveň bych se vyhnul přílišeným výkřikům o naprostě revoluci kinematografie. Podívaná stylizovaná do plochosti původního seriálu jde dokonce tak daleko, že ignorování rozostřování pozadí je to nejmenší (bodejť vždyť to jsme mohli vidět i v podobně sestaveném Spy Kids 3-D). Těžko se to vysvětluje, ale tenhle snímek je opravdu natočen tím klasickým anime stylem, se vším všudy (2D obličeje sunoucí se přes sebe, střih dialogu při závodě, umístění kamery a samozřejmě i prostředí), který je ovšem konfrontován s reálnými filmařskými prostředky. Jasně, že je to jen dětská blbina - bratr tu stopáž málem neustál - ale po stránce formy je Speed Racer opravdu povedený. (08.05.2008)

Závody: Dokonalá podívaná, oči přecházejí, adrenalin stoupá a já podvědomě svírám volant a šlapu na pedál. Dialogy, vtipné scény a zbytek: Zklamání a často až nečekané utrpení. Rodiče se snaží, brácha kulí oči a Trixie jakožto milá sexy figurka mrká očkama a pomáhá hlavnímu hrdinovi. A já se mezitím modlím, aby už zase někdo na ten pedál šlápl. Je to opravdu velmi nevyrovnaná směs, Speedovi lezete do kokpitu a stejně se mu za celé dvě hodiny nedostanete pod kůži ani o píď. A v tu chvíli pro mě veškeré případné nadšení pro film jako celek končí. Vizuální orgie na nulovém podkladu. Takhle mají prý vypadat filmy v budoucnu. Myslím (a pevně doufám), že ne. P.S.: Velké plus za tajemného Matthewa Foxe, který dokáže udělat hluboký charakter asi ze všeho. (31.05.2008)