Obsahy(1)
Krátka vtipná "inštruktáž" o tom, čo by ste nemali robiť ak sa nechcete ocitnúť v situáciách ako vystrihnutých z hororových filmov. (ethos)
Videa (1)
Recenze (168)
Docela sranda s dobrým nápadem, Lucy Punch jsem zaznamenal, ale Simona Pegga jsem už nějak nerozeznal, bohužel minuta dvacet tři s takovýmto obsahem asi z mé strany nelze ohodnoti lépe a tak nějak mě nutí přemýšlet, zda to vubec má smysl zavádět do databáze? Ale asi ano, jen je to prostě zvláštní. Nechci nikoho rozhořčit. ()
U celýho projektu Grindhouse mám rád hlavně to balancování někde u hororu a zesměšnění hororu. Udržet se na tý hranici není jednoduchý protože pokud to člověk přežene zvrhne se to v trapnost nebo to skončí jako obyčejnej oldschool horor. Tohle i v případě fiktivního traileru splňuje bezesporu druhou část, ani náznak něčeho co by celou záležitost trochu odlehčilo. Možná gore, ale to je spekulace k neexistujícímu filmu. Ale což třeba jednou něco přijde a bude pak co hodnotit. Takhle 4 za pro mě lehce vybočující trailer v celém projektu Grindhouse. ()
Velice vtipný parody trailer střílející se z klasických hororových filmů. Jsem rád že Edgar Wright jako jediný pojal svůj kousek Grindhousu ne jako skutečný trailer snažící se zachovat iluzi že po "tomhle" přijde i celovečerní verze, ale udělal v podstatě jen krátký film dotýkající se daného tématu. ()
Tohle mi přišlo jako normální trailer na horor, takovéhle slátaniny, že někdo přijde do domu a tam ho někdo tím nejnechutěnjším způsobvem začne terorizovat, tak přesně tak vypadá drtivá většina hororů, takže měl-li tohle být grindhouse, tak zase tak nechutný nebyl, protože díky režisérům současných hororů jsme podobnými kousky v nevalné kvalitě (filmové, nikoli obrazové) zásobeni více než dost. Ani nápady nebyly v traileru bůhvíjaké. Průměrný trailer na hodně podprůměrný horor. 50% ()
Úsměvné a lehce strašidelné. Jít do domu, na kterém se vám už na první pohled něco nezdá; jít se kouknout, co to bylo za zvuk.... - takhle vypadá horor, kdežto tady v tomto traileru mi to vyloudilo úsměv na tváři. Neustále opakující se "don´t, don´t...." bylo dobré, ale když v závěru to slyšíme asi tak pětrkát za sekundu, tak to už bylo moc.... ()
Reklama